pondělí 2. dubna 2012

Můj první půlmaraton

Tak a je to tady.
Jsem v Praze se svou běžeckou kamarádkou Verčou u skvělých lidí - Káti Jacques a její rodiny a vaříme spolu Milošovy maratonské nudle. Jsou výborné a já obdivuhodně klidná na to, že běžím zítra půlmaraton. Večer ještě módní přehlídka toho, v čem poběžíme a šup do postele.
   Při prvních tónech Vltavy brečím. Pak ještě 7 minut posouvání a jdu do toho. Snažím se doběhnout vodiče na 2 hodiny a po několika kličkách ho mám. 2 km s ním běžím, ale pak jde čůrat z mostu. To já neumím, tak běžím dál.Běží se mi dobře, až moc, takže se musím krotit, ať to nepřepálím.Pořád se ohlížím, kde je vodič, ale nikoho s balonkem nevidím, tak si běžím po svém. Na 10.km jsem si lokla fruktózy s bylinkami a zapila vodou. Nakoplo mě to tak, že na 14. km jsem běžela 4,40 na kilometr. Koukám po památkách a po běžcích přede mnou. Jsem už za půlkou, tak si vždycky jednoho vyhlídnu, kterého zkusím předběhnout. Je to taková hra. Zatím se mi daří vyhrávat.
Protivítr je silný a já před posledními dvěma mosty začínám cítit únavu. Ještě že to je už jen 700m. Finišuji. Poslední zatáčka a konečně vidím bránu!
Dostávám pití, izolační folii, ovoce, čaj a MEDAILI!
Je to fajn pocit. Jen ten čas mně zmátl. Tak jsem se snažila a je to 2:03:15. Jak to? Vždyť Jana i Roman říkali, že to dám do dvou!
Až po setkání s další Pimkou Jarkou se dozvídám, že to není čas reálný. Takže Jana má vždycky pravdu: 1:56:03! Super!

A to jsou všechny mé pozitivní zážitky.
Vlastně ještě cesta domů byla docela příjemná. Regio jet nezklamal.
Doma jsem šla venčit nad ránem po tmě psa a přehlídla 2 schody.Rána, křupnutí a já si na 5 týdnů obouvám pouze jednu běžeckou/vlastně skákací/ botu. Tu levou mám sádrovou.
No, co už! Budu posilovat břicho a záda a za 5 týdnů jsem zase s Vámi!
Tak mi držte palce!
Martina

4 komentáře:

  1. Blahopřeji k dosaženému času, nejvíc se mi líbí věta: Jana má vždycky pravdu :-)) Škoda, že jsme někdy při povídání u běhání nenarazily na pozávodní téma. Říkám tomu pracovně "syndrom návratu" a "syndrom splněného cíle", člověk je ještě několik hodin až dní v euforii z dosaženého výsledku a ztratí ostražitost. A netýká se to jenom běhu, spousta lidí se nabourala těsně před domovem :-(( Pražský maraton asi nestihneš, ale Ostravský čeká. jana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo jo. A zase má pravdu. I tak díky za skvělou přípravu.

      Smazat
  2. Gratulace k výkonu a varování k sádře - vždy to chodí po třech! Tak si raději rychle přivoď další dvě drobná zranění, dokuď stejně běhat nemůžeš. Pak už to naštve. (Případně ať jsi vyjímka.)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak a je to tady.
      Druhé zranění podle předpovědi se sice ukázalo až o týden později, za to v plné síle.Při sdělení diagnozy zlomeniny nohy jsem byla tak otřesená, že jsem si nevšimla, jak moc mě bolí záda. Teď, po kontrolním rentgenu to vím. Mám zlomené 7. žebro vpravo.
      To třetí zranění by mohl být snad už jen puchýř.

      Smazat