Jak se od všeho osvobodit?

Přece na BĚHU OSVOBOZENÍ. Na úterý říká tréninkový plán 16km a z Hrabyně se běží 15ka do Poruby. Autobus na start mi jede skoro od baráku, neprší a na odpoledne slibují dokonce i teplo. Jedu. Registrace v kulturáku, pro ženy mají dokonce 2 věkové kategorie. Převlíct, poslat věci do cíle a šup na start. Slavnostní odstartování (dokonce se večer objevilo ve zprávách) a už to frčí. Trať asfaltová, trochu víc z kopce než do kopce, ubíhá to celkem svižně, jenom je třeba dodržovat pravidla silničního provozu (např. nepřekračovat nejvyšší povolenou rychlost).

 V cíli sprcha, vyhlášení výsledků a tombola :-))

Sádrový kros

Jana to tak pěkně napsala!
A kdybych nebyla padavka a přihlásila se do závodu za Sádrovcové doly, tak jsem byla třetí!
Už abych běhala s Vámi.
A teď ty fotky:

Tak mi držte palce, ať ten kostival zabere!
Tina

Sobota ke všeobecné spokojenosti

Jak na to?
Dopoledne jeďte s rodinou na výlet, třeba do ZOO.

Cestou domů se nechte vysadit v přiměřené vzdálenosti od domova a zbytek doběhněte. Manžel stihne hokej a ani ho nebudete rušit přecházením před televizí. A úplně nejlepší je, že stačí jen nahrubo dodržovat směr k domovu a můžete běžet po cestě, která se vám momentálně víc líbí. Někdy uděláte neuvěřitelné kličky, jindy zase cesta zničehonic skončí, ale myslím, že kopřivy ještě nikdy nikoho neupálily k smrti :-))

Jak jsme ovládly stupně vítězů

Po čtrnácti dnech povalování po maratonu, kdy jsme kromě chození do práce doma malovali a dělali podlahy (představte si, že v bytě, kde bydlíte 30 let a 30 let jej zaplňujete nezbytnými a potřebnými věcmi musíte vytvořit prázdnou místnost a dva dny na to další :-)) se mi na Štěpánkovický lesní kros zrovna moc nechtělo. Proti byla i moje pravá noha, která bolela bez zjevného důvodu i při sezení. Ale protože Štěpánkovice jsou bydliště naší momentálně osádrované spoluběžkyně, byla to skoro morální povinnost. A protože se rozhodla běžet i Jarka, sbalila jsem v neděli boty a 30 Kč na startovné a vyrazila. Léto bylo už od soboty, kdy jsme s Vendulou křižovaly les u Černé Vody a hledaly vhodné cesty pro Trail-O,

tak ještě pás s flaštičkama a dostatek ionťáku. Běh byl pěkný, trasa dobře značená, jenom ten vítr mohli na chvíli vypnout. 
A ty stupně vítězů? No když jste v kategorii dvě, je těžké nebýt na bednu :-))

Fotky dodá, doufám, Tina.

P.S.

V klidu mě noha bolí pořád, ale když běžím, tak ne. Asi se stanu Forestem Gumpem.

P.S.2

Víte, čemu se můj muž vždycky nejvíc směje? Když po závodě řeknu: Musím se jít proběhnout, aby mě nebolely nohy.

Jak se běhá ve Vídni?

Pro radost jako všude jinde.

Ale je fakt, že když jsem někde kolem 20 km potkala kolegu z Česka a na jeho dotaz: Na jaký čas běžíš? odpověděla: Já nevím, já běžím pro radost a uvidím, jak to vyjde, tak málem upad. A když se to kolem 30 km jevilo tak, že když nezpomalím, tak to stihnu do 4 hodin, tak jsem nezpomalila a stihla to. Takže pokud vás zajímá za kolik, tak:

nealko pivo na EXPU              1 €

Plzeň v pubu                          3,5 €

maraton                                 3:59:09

pivo ke guláši v Pratru             4,2 €

Můj první půlmaraton

Tak a je to tady.

Jsem v Praze se svou běžeckou kamarádkou Verčou u skvělých lidí - Káti Jacques a její rodiny a vaříme spolu Milošovy maratonské nudle. Jsou výborné a já obdivuhodně klidná na to, že běžím zítra půlmaraton. Večer ještě módní přehlídka toho, v čem poběžíme a šup do postele.

   Při prvních tónech Vltavy brečím. Pak ještě 7 minut posouvání a jdu do toho. Snažím se doběhnout vodiče na 2 hodiny a po několika kličkách ho mám. 2 km s ním běžím, ale pak jde čůrat z mostu. To já neumím, tak běžím dál.Běží se mi dobře, až moc, takže se musím krotit, ať to nepřepálím.Pořád se ohlížím, kde je vodič, ale nikoho s balonkem nevidím, tak si běžím po svém. Na 10.km jsem si lokla fruktózy s bylinkami a zapila vodou. Nakoplo mě to tak, že na 14. km jsem běžela 4,40 na kilometr. Koukám po památkách a po běžcích přede mnou. Jsem už za půlkou, tak si vždycky jednoho vyhlídnu, kterého zkusím předběhnout. Je to taková hra. Zatím se mi daří vyhrávat.

Protivítr je silný a já před posledními dvěma mosty začínám cítit únavu. Ještě že to je už jen 700m. Finišuji. Poslední zatáčka a konečně vidím bránu!

Dostávám pití, izolační folii, ovoce, čaj a MEDAILI!

Je to fajn pocit. Jen ten čas mně zmátl. Tak jsem se snažila a je to 2:03:15. Jak to? Vždyť Jana i Roman říkali, že to dám do dvou!

Až po setkání s další Pimkou Jarkou se dozvídám, že to není čas reálný. Takže Jana má vždycky pravdu: 1:56:03! Super!

A to jsou všechny mé pozitivní zážitky.

Vlastně ještě cesta domů byla docela příjemná. Regio jet nezklamal.

Doma jsem šla venčit nad ránem po tmě psa a přehlídla 2 schody.Rána, křupnutí a já si na 5 týdnů obouvám pouze jednu běžeckou/vlastně skákací/ botu. Tu levou mám sádrovou.

No, co už! Budu posilovat břicho a záda a za 5 týdnů jsem zase s Vámi!

Tak mi držte palce!

Martina

Béďo, je jaro

Medvědi se probudili ze zimního spánku, 

tak jsme se vydali prozkoumat novou cyklostezku Opava - Krnov. 

asfalt střídal štěrk

tisíce sněženek

ryby bohužel neprodávali, tak jsme se stavili na uzená žebra

slunko svítilo od rána do večera

jenom byli někteří (po 56 jarních km) trošku unavení.