úterý 13. srpna 2013

My všichni jsme GOGO



tedy vlastně ultra.
Tina:
To už tak bývá, že když se na něco moc těšíš, najde se vždycky nějaký zádrhel, který hrozí, že ti to celé pokazí.
U mně to bylo zjištění boreliozy 3 týdny před startem mého prvního ultra běhu. Malé klíště si mě ochutnalo v tu nejnevhodnější dobu.
Dilema zda běžet s antibiotiky a boréliemi vyřešil telefon z Gekko sportu, že už přišly moje nové běžecké lodičky Inov-8 trailoc 246. A taky předpověď, že v sobotu bude zataženo a tak mi nehrozí, že bych musela běžet zakrytá jak muslimka.
V pondělí jsme tedy ještě s Janou konzultovaly a běhaly po kuchyni na střídačku v těch úžasných fialových botičkách, v úterý jsem se v nich natáhla jak dlouhá, tak široká přes kořeny, ve středu - již pod dohledem Ludvíka  a Jany, běhaly samy (kecá, měla je na nohách :-)). Bylo rozhodnuto.

Jiřík:
Netradičně už v pátek jsme vyrazili s holkama na 3-denní výlet – prý si zaběháme v Hostýnkách :o) V Rajnochovicích to při příjezdu už žije a po rychlé registraci valím stavět stan, protože právě začíná poprchávat. Předpověď na víkend nic moc pro stanováníchtivé :o)

Jana:
My si s Tinou hodíme věci do tělocvičny, ukořistíme dvě poslední žíněnky a vyzkoušíme si, jak nám sluší nová trička. A protože ve startovní tašce byly i ponožky, nazouvám je a jdu si zkoušet boty. Kdo by taky odolal, když mají v INOV stánku 15% slevu :-)

Po aklimatizaci dáváme skoro všichni (viď Jani) jen nealko pivo,  (no, chvilkama to vypadalo že jsem na zájezdu s mateřskou školkou, ještě že jsem se předtím byla přivítat s pohostinnými pořadateli :-)) seznamuju se s velmi příjemným párem Zbyněk+Bára a po probrání všeho možného jdeme relativně brzo na kutě.

Zbyňa mně lehce rozhodil svými obavami, jestli má dost triček a ponožek na převlečení na trati.
Zbyňa mně perfektně uklidnil darovanou půlkou kouzelné spací pilulky. Díky!!!!

Díky silným bouřkám toho ve stanu moc nenaspím a spíše se modlím ať se ráno probudím na stejném místě a pokud možno i ve stanu :o)  Sotva zavřu oko, tak už vstávají první nedočkavci a bohužel budí i všechny okolo, ale to se dalo čekat. Takže nelením, vstávám taky a chystám věci do batůžku.

V tělárně sice nepršelo (já jsem neslyšela ani bouřku), budíček byl ale taky dost brzo, když pro nás začali pořadatelé chystat bufet. A protože jsem byla zleva i zprava obklopena prvoultráky, věnovala jsem mezičas mezi snídaní a oblékáním uklidňováním (jasně, že to dáš pod 10 hodin) a odpovídáním na dotazy (ne, neber si sebou náhradní tričko ani ponožky, stejně se nebudeš převlékat, bunda je taky navíc, v prvním kopci ji budeš sundávat ...)

Myslel jsem si, že mám pořád kupu času, tak lelkuju, koukám kdo má co oblečeného a najednou je chvilka do startu a já díky předstartovní nervozitě pořád stojím ve frontě na WC. Díky tomu nestíhám ani společné předstartovní foto :o( 


Hned ze startu se snažím běžet trochu vepředu, protože čekám úzké cestičky, kde se to bude štosovat – což se samozřejmě potvrzuje a po chvíli se dělá pěkná zácpa. Navíc mi tam jeden dobrák zarazil hůlku tak brutálně do prstu u nohy, že mě to bolelo ještě půl hodiny. Když se ale člověk otočil, tak mohl vidět krásný špalír asi 520 běžců, kteří přijeli pokořit Hostýnské vrchy. Já jsem jich tedy za sebou tolik neviděla :-)

Kopců a kopečků bylo po trati dostatek (dokonce i brod potoka) a myslím že uspokojily každého.








Trasa se organizátorům opravdu povedla a asfaltu bylo naprosté minimum. Bohužel si vůbec nepamatuju, kdo koho předbíhal nebo s kým že jsem to vlastně občas běžel, protože se to neustále měnilo a hlavně jsem pořád koukal pod nohy, abych se nepřizabil.

To jsou ti, co běhají moc rychle a ani si nestihnou cestou pokecat :-). Já jsem se ke konci neustále předbíhala se stejnýma lidma: zelené podkolenky, maskáčový camelbak a pirátský šátek (ten mi nakonec do cíle utekl) a Tina si ochočila celou skupinu :-)

Měla jsem skvělou společnost na trati, díky které jsem se dost dobře bavila a ještě přišla k těmhle fotkám z trati. Kluci z Otrokovic a Pacetluk, DÍKY! I za birelly v cíli!


...paní učitelko, zazpíváme si...


jeden vagónek dočasně odpojen

...a nechytil
V cíli nás vyvolali jako mix
Jen výjimečně se dalo (když počasí dovolilo) pokochat výhledem a opravdu se bylo na co dívat.






Zakufrovali jsme s malou skupinkou jen jednou asi 300 metrů, bohužel jsme to zjistili až pod kopcem a návrat do kopce nebyl nic moc :o) Ale aspoň jsme si užili o 600 metrů delší závod než všichni ostatní :o))

Občerstvovačky byly skvěle zásobené (včetně polévky), ale já jsem dal přednost vyzkoušené kombinaci meloun+sůl nebo banán+sůl + zbytek z vlastních zásob. Celkem jsem toho za závod snědl opravdu hodně a pořád nechápu jak může někomu stačit jen láhev s vodou v ruce (i takové jsem potkal). 
Důvěřuj občerstvovačkám a svému sádlu :-)




Zhruba od 50.km mi začalo pořádně docházet a došla mi i voda, takže 3.občerstovačku jsem nedočkavě vyhlížel za každým rohem. Samozřejmě byla až úplně nahoře :o)  Z ní to bylo do cíle už jen 10km, což mě natolik povzbudilo, že jsem na to ještě z posledních sil šlápnul a předběhnul snad 10 lidí.

To už ale sbíhám k Rajnochovicím, přes stromy je vidět vesnice, poslední sešup…. a bác ho – už ležím :o)  Chvilka nepozornosti a hned jsem si ustlal na pravém boku. A to jsem si liboval jak že mi ty seběhy dneska pěkně šly :o)
Chyba, chválit se můžeš až v cíli. 
Po vizuální kontrole jsem ale nic kromě pár odřenin nezjistil, tož valíme do cíle. A taky jsem potvrdil Stínova slova - pokud neteče krev, tak to nebyl pořádný trail :-)  Cílovou pásku protínám v čase, o kterém se mi ani nezdálo: 7:08:40 a je z toho 26.místo celkově.

Zase nemá foto, běhá moc rychle.



Nedílnou součástí Hostýnské 8 je i večerní program. Jídlo, pití - vidíte ty rozdíly mezi zkušenými a méně zkušenými ultra?



Břišní tance, ohňová show


no a pak jsme poslali děti spát  ...




Hostýnská 8 pro mě nebyl jen samotný závod, ale i to všechno okolo. Prostě skvělá 3-denní společenská událost, kde o zážitky nebyla nouze. Nabil mě pozitivní energií na pořádně dlouho dopředu. Samotná trasa závodu byla jednoznačně ta nejhezčí jakou jsem kdy běžel, i když jsem poslední kopec v duchu několikrát proklel. Už teď se těším na další akci našeho běžeckého kroužku – Goralský maraton.

A shrnutí? Bylo to super! A jsem ULTRA! HURÁ!


Tina, Jana, Jiřík a většina fotek Bára

další fotky

3 komentáře:

  1. Jo jo, já chudáček trpím ve stanu a dospělí si tancujou :o))
    Jiřík

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Každý svého štěstí strůjcem! My tě zvaly k nám na žíněnku.
      Třeba by sis pak taky zatrsal...

      Smazat
  2. :) evidentne dobrej oddil.. Je videt, jak je to skvely, kdyz se nekam vyrazi jako skupina.. Az ted jsem se sem dostal, mel jsem sledovaci resty! Gratulace! 12:)

    OdpovědětSmazat