úterý 21. července 2015

Jizerská ultra sauna

Tak už se mi to konečně taky povedlo. Zařadila jsem se mezi borce, kteří neváhají se cestou vyzvracet, jen když to dopomůže lepšímu umístění. Teda, ne že by mě to nějak zrychlilo, jenom to možná trochu zpomalilo propad. Taky to ale mohlo ještě ten kilák vydržet. Jsem zvědavá, kolik lidí mě ještě předejde, než se doplazím do cíle. I želvě by se to podařilo. Hele, kámen, tady si trochu posedím. Že prý je to na cestu už jenom kousek. Ale jak přesně je definovaný kousek? Konečně cesta. A do cíle už jenom z kopce. Žaludek zkřečovaný na kámen, nemůžu se pořádně nadechnout. A to ještě musím nacvičit úsměv pro fanoušky v cíli, protože mě to přece baví:-) A jsem tady. Kdybych neběžela tak rychle, mohl mi vyjít labužnický cílový čas. Hned mi berou čip a dávají kelímek s vodou. To jsem zvědavá, co s ní budu dělat, žaludek protestuje proti přijímání čehokoliv. No, možná se s ní opláchnu, až se nebudou dívat.
Jdu hledat úschovnu zavazadel. Asi předpokládali, že budu tak hotová, že si stejně nebudu pamatovat, kde jsem batoh nechávala, ta ji pro jistotu přemístili. Pořadatelé jsou ale jasně identifikovatelní a ochotní. Slečna se mě ptá, jestli zvládnu jít po schodech, to musím vypadat dost strašně. Úschovna je nakonec hned vedle sprchy, tak si jdu vystát řadu. Sprcha je jedna jediná pro všechny, zato ale krásně studená, tak jsem se trochu vzpamatovala. Jdu si vyfasovat jídlo a pití. Jenom doufám, že mě nevyloučí z klubu ITB, protože jsem asi vytvořila nový světový rekord v pomalosti pití piva. Ale nakonec jsem to zvládla, to těstoviny se mi nepovedlo dojíst ani za dvě hodiny.
Ve dvou mikinách je mi tak akorát, horší jsou okamžiky, kdy je třeba reprezentovat v klubových barvách, to mám husí kůži a fialové rty.

Dívám se podle dresu, ty běháš s Honzou H.? Já jsem jeho spolubydlící z koleje.
Ten, co s ním splouval kanál? (oblíbená historka z POPu)
Jo, přesně ten.
Svět je malý a o náhody tu není nouze :-)

Jizerský ultratrail hodnotím jako moc pěkný závod. Pěkná a náročná trasa, asfaltu a betonu jenom trochu, dobře značená. Jenom v jednom místě jsem  sahala pro mapu s popisem, poradili mi ale nějací turisté (naštěstí dobře :-)). Výhledy na jedničku, koupání cestou (brod na 10. km), občerstvovačky zásobené, jedna i se sprchou. Pořadatelé milí a ochotní. A počasí? To tomu přidalo ještě víc ultra rozměr. Když budete mít příští rok volný termín, zkuste si :-)

9 komentářů:

  1. Gratuluji Jani! Jsi prostě tvrďačka :-) Vím o čem mluvíš, jako bys popisovala mé pocity z poslední etapy na MUM :-)) Myslím, že jsi v následujících dnech posunula rekord v pití piva zase do "kladných čísel" :-))))

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, velká gratulace k dokončení i za takových extrémních podmínek, které panovaly. Já jsem asi měkej, ale radši si s dalším ultra počkám až bude tak o 20°C míň :o)
    Jiřík

    OdpovědětVymazat
  3. Gratulace k prvnimu mistu v kategorii!!

    Ses borec, fakt ze jo!! 12:)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za gratulace, byl to boj.
    Petře, ještě mám pořád nějaké pivo v pivní bance (za každou započatou hodinu si zasloužíš jedno pivo, co nevypiješ, schováš do pivní banky :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to su miliónář :-))))

      Vymazat
    2. raději to vypij, ať o to nepřijdeš :-)

      Vymazat
  5. Nádhera, tento rok zastupovaly na JUT iTB jen ženy, s tím bychom měli přístí rok něco udělat. Moc gratuluju, nemáš už doma těch medailí nějak moc?

    OdpovědětVymazat
  6. Úžasné!!!!!
    Já věděla, že jsi převlečený drak za blondýnu!
    Tak příští rok snad spolu!
    Tina

    OdpovědětVymazat
  7. To musel být drsný boj..Velká gratulace!

    OdpovědětVymazat