úterý 6. května 2014

Debil!

Tady už to někde musí být. Kdyby nebyla taková mlha, tak už určitě vidím cílový oblouk. Jo, je to tady, jsem v cíli. Úkol splněn, do limitu zbývá ještě téměř hodina. 

Když jsem se kdysi dávno na Peruna hlásila, byla to sranda. Jak taky jinak v teple u počítače. A o takových věcech se ani moc přemýšlet nesmí, limit účastníků se obvykle velmi rychle naplní. Přihlásit, zaplatit a dál o tom nepřemýšlet. Už tehdy bylo jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. A pořadatelé (nebo ochranáří) ještě pár dní před startem přitvrdili, že prý musíme obejít nějaké tetřevy, nebo co. No tak je obejdeme, přece je nebudeme plašit, nám přece na nějaké stovce metrů nastoupaných navíc nesejde.
I počasí vyšlo pořadatelům bezvadné. Teplota lehce nad nulou, déšť, mlha. A protože pršelo už i v týdnu před závodem, vypadaly podle toho i cesty. Jasně, že jsem trochu bláta ochutnala :-)
Nahoru, dolů, asfaltu minimum, kameny, tráva, bláto. Cestou i korytem potoka, sjezdovkou nahoru, blátivým skluzem dolů. Pěkně vybraná a perfektně značená trasa,  na odbočkách a občerstvovačkách zmrzlí, ale ochotní a usměvaví pořadatelé. Tento závod můžu jen chválit a doporučit.

Mapa
1 miles1 km
© 2013 Nokia© 2014 Microsoft Corporation


Trvalo mi to trochu déle než vítězům, ale jsem v cíli!
Jídlo, pití a věci ze startu jsou tam v chatě, ukazuje mi pořadatelka. Suché věci jsem si nahoru neposílala,stejně bych se neuměla převlíct, ruce mám jako hrábě a na guláš nemám chuť. Něco mi ale říká, že bych do chaty jít měla. Je tam teplo a narváno. A k jídlu není guláš, ale bramboračka. Tu bych si docela dala. Jak to ale provést. Lístek na jídlo sice mám, ale spolu s mobilem v igeliťáku a zastrčený v kapsičce batohu. Když budu čekat, než mi rozmrznou ruce, chatu zavřou. Nakonec za pomoci známého lístek spatří světlo světa a je proměněn na polívku. A teď rychle dolů, kluci už budou v hospodě přečajovaní. Rozbíhám se sjezdovkou dolů.
DEBIL!
Jasně, že moje nutkání jít do chaty bylo na místě. Měla jsem tam vrátit čip! Otáčím se a vracím se zpátky nahoru. Ještě že jsem se zarazila relativně brzy. Přidávám si tak jenom asi 40 výškových metrů. Na tázavé pohledy proti mě jdoucích závodníků říkám různé vtipné hlášky jako: vyklusávám, dávám si to ještě jednou...
Na druhý pokus už seběhnu sjezdovku celou, vytáhnu kluky z hospody a jedeme domů. Cestou vedeme odbornou debatu, jestli je lepší vana, sprcha, nebo rovnou sauna

5 komentářů:

  1. Gratuluju Jani :-)
    mapo

    OdpovědětSmazat
  2. Tak to by mě asi šlehlo, šlapat zpátky :) Někde v Krkonoších stále leží (možná) moje startovní karta. V tu danou chvíli mi bylo jedno, jestli budu mít u jména dnf ... neměla jsem morál se bůhvíjak daleko vracet.

    OdpovědětSmazat
  3. Pěkně Jani, pěkně! A když ses tak hezky vyklusala, tak se Ti poběží Jesenická 100 úplně lehce :o) A třeba bude pršet o trochu míň :o) Už se moc těším jak si to užijem!
    Jiřík

    OdpovědětSmazat
  4. Za ten výkon by sis zasloužila v sauně i bydlet. Příště hvízdni a já zatopím:-)

    OdpovědětSmazat
  5. gratulace!!! ses fakt dobra!!! 12:)

    OdpovědětSmazat