úterý 13. května 2014

Už je náš. aneb Jiříkova první

Už koncem loňského roku mě napadlo, že by bylo fajn střihnout si něco delšího a zažít tak zase něco nepoznaného a konečně vědět, o čem že to všichni mluví :o)   Prosincový Partyzánský oběh Prahy se pak natolik povedl, že jsem měl jasno – bude to nějaká „horská“ stovka a pokud možno někde poblíž. Los tedy padnul na Jesenickou 100, kterou máme skoro za rohem a navíc byla až v květnu a zůstal tak prostor pro „doladění formy“ :o)
Na poslední chvíli se ke mně přidala i naše ultraJana, která se týden předtím byla rozklusat na Perunovi, což se nakonec neukázalo jako optimální varianta. 
Vyrážíme z Opavy poměrně brzy, aby byl čas se aklimatizovat a ještě si trochu poležet než ve 23:00 vyrazíme vstříc noci. Hned se seznamuju s dalšími „úchyly“, např. Lukášem (pořadatel Hostýnské 8), jeho parťákem Markem nebo Jirkou Helleším (pancha-runner.blogspot.cz). Seznamovací panák slivovice před takovou akcí mě trochu překvapil, ale přece nepohrdnu pravou domácí :o)   
Po chvilce povalování v tělocvičně se konečně začínáme balit a stěhujeme se na start. Ve 23:00 je odstartováno a moje zatím nejdelší běžecká turistika může začít :o)
Hned po startu se chytám skupinky cca 6-10 lidí a víceméně ve stejném složení běžíme až do Branné k Mariánskému pramenu, kde probíhalo hromadné doplňování vody. Výhodou skupiny je, že se dá pořád s někým bavit, máme rychlejší tempo a taky se vůbec nemusím dívat do mapy. Nevýhodou pak je, že jsme 3x kufrovali, když jsme slepě běželi za prvním, protože měl GPS navigaci. Ale jak se říká – víc kilometrů = víc zábavy :o)
Bohužel jsem se ale nechal tímto pohodlným „mapováním“ natolik strhnout, že běžím za skupinou i v Branné, což byla asi největší chyba. Minuli jsme totiž (asi o 150 metrů) tajnou kontrolu a všichni si tak připsali 30 trestných minut L  Špatně tam ale odbočilo tolik lidí, že pořadatel k tomu dokonce vydal i dlouhé oficiální vyjádření. Od té doby jsem se už díval do mapy na každé křižovatce bez ohledu na to, kam běží ti přede mnou a aspoň mám pořádné ponaučení pro příště :o) 
První krize přichází za svítání při stoupání z Ramzové na Obří skály. Tady to ještě přebíjím kombinací gel+hroznový cukr, což na chvíli pomáhá. Nějakou dobu ještě běžím s Lukášem, Markem a dalšími, ale od Vřesové studánky už je to většinou sólo běh. Krásných výhledů si ani moc neužívám, protože fičí poměrně silný vítr. Valím až na Švýcárnu, kde už prý budeme mít za sebou většinu kopců. Tady už nastupuje další krize, kterou přebíjím kombinací gel+mp3 s nabušeným playlistem :o)   Hudba jakoby nabourala stereotyp a únava se hned zdá zase trochu menší. Takže to rozbíhám a takovým nějakým indiánským během dorážím až na Skřítek, kde je 2.tajná kontrola. Lupnu banán a prohodím pár slov s obsluhou, od které se dozvídám, že mě čeká posledních 20km jen a jen z kopce :o)  
Po cca 20 minutách mě seběhne mladý klučina z Humpolce, se kterým běžím až skoro do Šumperka, kde mi frnknul. Ale aspoň ta nudná asfaltová pasáž (+ještě 1 kopec) při konverzaci rychle utekly. Závěrečný asfaltový běh přes Šumperk už tak zábavný nebyl, protože mě začala fest bolet holeň a pata, ale chápu, že někudy se do cíle dostat musíme.  
Po 13 hodinách a 38 minutách dobíhám do tělocvičny, kde je cíl dnešního putování. Jako správný turista dostávám diplom, posléze i polívku a pivo a pak se konečně dostavuje i euforie z dokončení. Únava je rázem snesitelnější, nohy hned bolí o něco méně a tráva se zdá být zase trochu zelenější…....no a samozřejmě se pořád na všechny culím, prostě endorfinky, však to znáte :o)   
Sotva prohodím pár slov s dalšími v cíli, tak už je tady Jana – to teda koukám, musela to pořádně napálit! Vzápětí se ale dozvídám, že si chtěla užít jen tu noční část a pak už ji to moc nebavilo, tak šla radši na autobus :o))
Jesenická 100 byla moje první stovka a už teď vím, že určitě ne poslední. Užil jsem si to opravdu maximálně se vším všudy a proto jdu hned prohledat web a přihlásit se na další „šílenost“ J
Jiřík 


PS: 
1. "Rozklusat se" na Perunovi byl dobrý nápad, protože tam bylo moc hezky.

2. Už při přihlašování jsem říkala, že si potřebuju odpočinout a Jeseníky jsou na to nejlepší. A na Červenohorském sedle jsem už byla odpočinutá dost :-)

3. A hlavně, přece bych si nenechala ujít pohled na prvostovkaře, ze kterého stříkaly endorfiny na všechny strany. Jako malé děcko pod vánočním stromečkem :-)
jana

8 komentářů:

  1. !!!!! VELKA GRATULACE !!!
    Tak uz to mas za sebou.. vidis vidis.. Jak by rekl BS.. A uz ses chycenej..:)
    At se dari, poradne si to uzij! 12:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Honzo! S tím chycením máš pravdu - kdo nezkusí, ten neví.... :o)
      Jiřík

      Smazat
  2. Teda Jiříku, tomu říkám pohodář :) Krásně jsi to zvládnul, moc gratuluji! :) Ať žijí mapy :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky Renčo, ale kdybys mě viděla tak 10 km před cílem....to jsem jako pohodář moc nevypadal :o)
      Jana mi někdy bude muset dát pořádné školení ohledně mapy :o)
      Jiřík

      Smazat
  3. To je fakt dobře, že ses poučil na J100 a ne až se mnou na B7!
    Díííííky!
    Velká gratulace! Třeba se k tomu taky někdy dokopu.

    Janě díky za názorné objasnění pojmu AKTIVNÍ ODPOČINEK! Jsi prostě Elfka.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tino, poučil jsem se v tom smyslu, že se musím dívat do mapy. Ale to ještě neznamená, že se v ní vyznám :o) Věřím ale, že společnými navigačními silami nějak do cíle B7 dorazíme :o)
      Jiřík

      Smazat
  4. Odpovědi
    1. Tak dík, ale Ty bys to dal určitě taky, Peťo!
      Jiřík

      Smazat