středa 18. dubna 2012

Jak se běhá ve Vídni?


Pro radost jako všude jinde.
Ale je fakt, že když jsem někde kolem 20 km potkala kolegu z Česka a na jeho dotaz: Na jaký čas běžíš? odpověděla: Já nevím, já běžím pro radost a uvidím, jak to vyjde, tak málem upad. A když se to kolem 30 km jevilo tak, že když nezpomalím, tak to stihnu do 4 hodin, tak jsem nezpomalila a stihla to. Takže pokud vás zajímá za kolik, tak:
nealko pivo na EXPU              1 €
Plzeň v pubu                          3,5 €
maraton                                 3:59:09
pivo ke guláši v Pratru             4,2 €


pondělí 2. dubna 2012

Můj první půlmaraton

Tak a je to tady.
Jsem v Praze se svou běžeckou kamarádkou Verčou u skvělých lidí - Káti Jacques a její rodiny a vaříme spolu Milošovy maratonské nudle. Jsou výborné a já obdivuhodně klidná na to, že běžím zítra půlmaraton. Večer ještě módní přehlídka toho, v čem poběžíme a šup do postele.
   Při prvních tónech Vltavy brečím. Pak ještě 7 minut posouvání a jdu do toho. Snažím se doběhnout vodiče na 2 hodiny a po několika kličkách ho mám. 2 km s ním běžím, ale pak jde čůrat z mostu. To já neumím, tak běžím dál.Běží se mi dobře, až moc, takže se musím krotit, ať to nepřepálím.Pořád se ohlížím, kde je vodič, ale nikoho s balonkem nevidím, tak si běžím po svém. Na 10.km jsem si lokla fruktózy s bylinkami a zapila vodou. Nakoplo mě to tak, že na 14. km jsem běžela 4,40 na kilometr. Koukám po památkách a po běžcích přede mnou. Jsem už za půlkou, tak si vždycky jednoho vyhlídnu, kterého zkusím předběhnout. Je to taková hra. Zatím se mi daří vyhrávat.
Protivítr je silný a já před posledními dvěma mosty začínám cítit únavu. Ještě že to je už jen 700m. Finišuji. Poslední zatáčka a konečně vidím bránu!
Dostávám pití, izolační folii, ovoce, čaj a MEDAILI!
Je to fajn pocit. Jen ten čas mně zmátl. Tak jsem se snažila a je to 2:03:15. Jak to? Vždyť Jana i Roman říkali, že to dám do dvou!
Až po setkání s další Pimkou Jarkou se dozvídám, že to není čas reálný. Takže Jana má vždycky pravdu: 1:56:03! Super!

A to jsou všechny mé pozitivní zážitky.
Vlastně ještě cesta domů byla docela příjemná. Regio jet nezklamal.
Doma jsem šla venčit nad ránem po tmě psa a přehlídla 2 schody.Rána, křupnutí a já si na 5 týdnů obouvám pouze jednu běžeckou/vlastně skákací/ botu. Tu levou mám sádrovou.
No, co už! Budu posilovat břicho a záda a za 5 týdnů jsem zase s Vámi!
Tak mi držte palce!
Martina