pondělí 5. října 2015

Tak to mi fakt hlava nebere

Členové klubu mi doufám prominou, ale v sobotu jsem byla doopravdy ráda, že nemám oblečený ITB dres.
Stovky lidí na úzkém jesenickém chodníku.
Hlučící dav, něco jako prvomájový průvod.
Někteří jenom řvou, jiní pouštějí hlasitou hudbu.
V ruce plechovky, lahváče, kelímky.
Řvou, fotí se, řvou.
Spousta psů (kategorie dogtreking), většina  na volno, pokud byli na vodítku  tak min. 10 m.
Závod? Běh? Pochod?
13 km  a muži povinně 6 piv, ženy 3.
Pokud žena vypije nějaké pivo navíc má časovou bonifikaci. Totéž platí při konzumaci panáka rumu (pro všechny, tedy kromě psů, ti jediní byli konzumace ušetřeni).
Někteří jenom řvali, někteří byli jenom netolerantní k ostatním, někteří se sotva drželi na nohou a na stezce. Měli dost štěstí, že bylo hezké počasí, Jeseníky umí být i tvrdší.

Byli tam i takoví, kteří vypadali, že jsou tam omylem. Pozdravili, usmáli se.

Nějak jsem nepochopila, co bylo smyslem této akce ( a nebyl to první ročník a účast byla téměř 600? účastníků, kteří zaplatili startovné, aby dostali tričko, účastnickou medaili).
Sport? To snad ani ne.
Legalizovat požívání alkoholu? To by stačilo čepovat někde v uzavřeném areálu.
Poznávání Jeseníků? To by lo i bez povinné konzumace alkoholu.

Taky si ráda dám pivo, k horám mám ale respekt. Doufám jen, že se tato akce obešla bez vážnějších komplikací a že do dalšího ročníku nevypíšou kategorii "rodiče s dětma".

A poučení pro mě: Být příště rychlejší. (Nepotkala bych je)

P.S.
Organizátora této akce bych pověsila za uši (nebo za jinou část těla) do průvanu.


pátek 28. srpna 2015

YES!ENICKÝ MARATON

 Kdy : sobota 22.8.2015
 Kde : Yeseníky
 Trasa : Ramzová, Šerák, Keprník, Červ.sedlo, Švýcárna,
             Praděd, Petrovy kameny, Vysoká Hole, Jelení
             studánka, Skřítek.
  Kdo : Jana, Radim, Tom.


Nádherný závod v nádherném prostředí a za ideálního počasí nemohl skončit jinak než ideálně.
Jak slíbili, tak také bylo, výhledy, turisti, jídlo, pití.. Akorát v propozicích psali předpoklad vytuhnutí nohou někde na 30. km na Švýcárně a já vytuhnul už na Č.sedle, tak to jediné jim nevyšlo :-)
 Organizace myslím bez chybičky (Jana přece pomáhala na prezentaci), prdelky taky, přidala se k nám Zuzka z Havířova tak bylo i veseleji.
Jana vylepšila svůj jesenický čas o 40 minut, Radim překvapil skvělým časem pod 5 hodin a vypadal velmi spokojeně, já splnil svůj cíl vůbec doběhnout a dát to pod 6 h, po letošní operaci kolena jsem ani nedoufal že vůbec něco takového dám, takže taky spokojenost. Sice mě od půlky braly křeče do všech možných částí nohou, veškeré pochutiny typu magnesium byly asi vyhozené peníze, ale to k tomu asi patří.Jenom nechápu čas prvního borce 3:16, ten to vzal opravdu jako sky maraton, ten musel fakt letět :-)
Když to srovnám třeba s beskydským Slezským maratonem, bylo to trochu jiné, v Jeseníkách asi víc kamení a kořenů, ale možná tím že ty trasy většinou už člověk zná z turistiky a lyžování a ví co ho asi čeká, bylo to možná o chlup příjemnější.
A to úžasné reflexní tričko s logem Yesenického maratonu pro pány, to určitě stálo za to !
Myslím, že jsme tu nebyli naposledy.
Tak zas někdy, Tom.

pondělí 24. srpna 2015

Tatranská Šelma

Co si prožil Honza o víkendu.     < < < < < Toto je WWW odkaz


Honza si "požičal" članok ve slovenšcine, protože ten je bohovsky všehovoriaci. :-D

A protože zapomněl heslo do gooooooooglu, tak to píšu já :-O.

středa 12. srpna 2015

ITALSKÉ TRÉNOVÁNÍ NA H8



Na každou naši rodinnou dovolenou se strašně moc těším, ale zároveň mám obavy z toho, jak dopadne můj běžecký trénink. Povětšinou bývá náš program našlapaný tak, že na běh nezbývá čas a síla. A to mě čeká po dovolené Hostýnská osma!
Letos se to ale konečně povedlo skloubit a takhle to vypadalo:
Rozcvička


Občerstvovačka
sběr suvenýrů
vzhůru na Monte Pizzo Collo
Lago di Garda
...a nahoru
...a dolů
a zase občerstvovačka - ta nejlepší!

...a H8 -horko stejné, kopečky menší, občerstvovačky vynikající!
...radost? - VELIKÁ!!!

úterý 21. července 2015

Jizerská ultra sauna

Tak už se mi to konečně taky povedlo. Zařadila jsem se mezi borce, kteří neváhají se cestou vyzvracet, jen když to dopomůže lepšímu umístění. Teda, ne že by mě to nějak zrychlilo, jenom to možná trochu zpomalilo propad. Taky to ale mohlo ještě ten kilák vydržet. Jsem zvědavá, kolik lidí mě ještě předejde, než se doplazím do cíle. I želvě by se to podařilo. Hele, kámen, tady si trochu posedím. Že prý je to na cestu už jenom kousek. Ale jak přesně je definovaný kousek? Konečně cesta. A do cíle už jenom z kopce. Žaludek zkřečovaný na kámen, nemůžu se pořádně nadechnout. A to ještě musím nacvičit úsměv pro fanoušky v cíli, protože mě to přece baví:-) A jsem tady. Kdybych neběžela tak rychle, mohl mi vyjít labužnický cílový čas. Hned mi berou čip a dávají kelímek s vodou. To jsem zvědavá, co s ní budu dělat, žaludek protestuje proti přijímání čehokoliv. No, možná se s ní opláchnu, až se nebudou dívat.
Jdu hledat úschovnu zavazadel. Asi předpokládali, že budu tak hotová, že si stejně nebudu pamatovat, kde jsem batoh nechávala, ta ji pro jistotu přemístili. Pořadatelé jsou ale jasně identifikovatelní a ochotní. Slečna se mě ptá, jestli zvládnu jít po schodech, to musím vypadat dost strašně. Úschovna je nakonec hned vedle sprchy, tak si jdu vystát řadu. Sprcha je jedna jediná pro všechny, zato ale krásně studená, tak jsem se trochu vzpamatovala. Jdu si vyfasovat jídlo a pití. Jenom doufám, že mě nevyloučí z klubu ITB, protože jsem asi vytvořila nový světový rekord v pomalosti pití piva. Ale nakonec jsem to zvládla, to těstoviny se mi nepovedlo dojíst ani za dvě hodiny.
Ve dvou mikinách je mi tak akorát, horší jsou okamžiky, kdy je třeba reprezentovat v klubových barvách, to mám husí kůži a fialové rty.

Dívám se podle dresu, ty běháš s Honzou H.? Já jsem jeho spolubydlící z koleje.
Ten, co s ním splouval kanál? (oblíbená historka z POPu)
Jo, přesně ten.
Svět je malý a o náhody tu není nouze :-)

Jizerský ultratrail hodnotím jako moc pěkný závod. Pěkná a náročná trasa, asfaltu a betonu jenom trochu, dobře značená. Jenom v jednom místě jsem  sahala pro mapu s popisem, poradili mi ale nějací turisté (naštěstí dobře :-)). Výhledy na jedničku, koupání cestou (brod na 10. km), občerstvovačky zásobené, jedna i se sprchou. Pořadatelé milí a ochotní. A počasí? To tomu přidalo ještě víc ultra rozměr. Když budete mít příští rok volný termín, zkuste si :-)

středa 8. července 2015

MUMifikace dokončena, rozejděte se

aneb rada, jak přežít MUM v několika bodech

1. přihlásit se (co nejdřív)
2. zaplatit startovné
3. neodfláknout zimní přípravu (nejlépe si vycvičit nějaký běžecký kroužek :-))
4. nepanikařit při pomyšlení, jaká to je vlastně vzdálenost
5. nenechat se na startu vyprovokovat těmi rychlejšími
6. pít
7. osvěžit se na kontrole
8. mít sebou náhradní boty, nejlépe trochu větší (v horku mi otékaly nohy)
9. nešlapat do rozteklého asfaltu
10. sledovat značení a nezabloudit
11. v terénu zvedat nohy
12. usmívat se a povídat si cestou s ostatními
13. těšit se na další etapu
14. myslet cestou na pivo

a hlavně
15. běžet celý MUM, lépe probíhá zvykání na horko postupně, ne s přestávkama jako miniMUMákům.
Úplně nejhorší variantou se ukázalo běžet jenom sobotní půlmaraton, protože jediný, koho musela po doběhu odvézt sanitka, byl právě půlmaratonec.

a to je všechno :-)

lepší popis zážitků najdete u Martina
fotky a výsledky na stránce závodu



úterý 23. června 2015

k MUMifikaci připravena?

Nejsem si úplně jistá. Jasně, v lednu je u počítače každý hrdina. Jak se ale přibližuje den D, začínám mít pochybnosti. On začal mít trochu pochybnosti i ten můj. Už je celkem zvyklý, různé 100vky, 24hodinovky, Horské výzvy ho nijak nevyvádějí z míry. Jenom se zeptá, kdy budu zpátky doma (asi aby stihl do chlaďáku doplnit pivo :-)) Tentokrát ale trochu projevil obavy o moje zdraví. Tak jsem jej ujistila, že budu pod oborným lékařským dohledem a protože výzkumníci potřebují vzorky i po poslední etapě, určitě mě nenechají umřít předčasně. A navíc tam budou i zástupci ITB a ti by určitě v nouzi neopustili někoho, kdo myslí na to samé :-)

Stejně si to ale nedokážu představit. Nejsem žádný D.O. a uběhnout za týden 294 km? A jak to mám běžet?  Závodit? (to raději ne). Nebo si to užívat? (aby mě neukamenovali, užívat si je skoro zakázané slovo :-)) 

Možná bych to mohla pojmout jako intervalový trénink. 7 x maraton. Ale nejsem si jistá, jestli udržím tempo alespoň stejné, o zrychlování raději nepřemýšlím. A meziběh? Na pivo? Musím to prokonzultovat s nějakým běžeckým guru.

Ale stejně se těším. Prožít si týdenní (běžeckou) dovolenou ve společnosti stejně postižených bude bezva :-). A užívat si to budu!

pondělí 20. dubna 2015

Jednou to muselo přijít

Už před rokem, kdy jsem na webu nalezl odkaz na Čavisovskou 100vku, jsem chtěl jít. Strach z tak velké vzdálenosti, a mého mladivstvého věku :-D, mi nedovolil se účastnit. Letos, jsem se přihlásil. Poslal odkaz "kroužku", a mile překvapen, dva se chytli. Jana a Honza. Že Č100 bude týden po Horské výzvě, to nebude problém. To že Jana zaskakovala na HV a jde, motivuje ještě víc. A Jirka zrušil Lazovou 100vku a přidává se k nám, je potěšením. Užijeme si to!

A taky že jo. :-(


Start byl domluvený na 22 hodin. Bo jsme běžci, ne! Chodci šli v 19. Ty doběhneme chvíli po půlnoci :-O. Jirka se stává mým guru, když to tak pěkně propočítal. První jídlo nestihneme, tak ho dostáváme hned na startu. Někteří i s tričkem. Pojíme. Další běžec, ani nepozdraví, a že má v sobotu ještě nějaké povinnosti, vybíhá. To je něco po půl. I dvě děvčata vyšly před námi. Bouchlo 21.50 a my startujeme. Začátek trasy je nám pěkně a srozumitelně vysvětlený, a já jako skorodomácí cestu znám. Jirka ne :-D. Honza v závěsu běží a stíhá (zatím všichni veselí a vtipní). První kopec, jdeme. Kontrola. 



Číslo rozcestníku. Má to být čtyřmístné. Ale nic. Píšem cosi z pravého dolního rohu. A dobře. Jdeme dál. Druhá kontrola. Rybníky. Cyklostezka. Bítov. Utekli jsme Honzovi. Kaplička pod Bítovem. Opíšeme číslo. Fotka.




S Jirkou odlehčujeme aktuální váhu močáku a dobíhá nás světýlko. Že by ty dvě holky? Ne ne. Honza a dozvídáme se, že jsme Bítov obíhali zbytečně a ten kilák máme k dobru. Čekáme na Janu. Už by mohla jít! Kaká? A ouva, ona už asi běžela. Utíkáme  Honzovi. Běžíme, je místy bahýnko a žádné čerstvé stopy. Běžíme špatně? Nebo ostatní běží špatně? Jana musí valit, aby nám utekla . 
Cesta ubíhá, s Jirkou mluvíme o blbostech, že kdybychom mlčeli bylo by lépe. Občas- "hele, čelovka před námi. Ale nic." Nebo- "kam teď. Po hlavní do prava. Na žlutou. A do prava po žluté. To je ale doleva! Běž z druhé strany stromu. Teď je to do prava!!!" Nebo: "Neběžíme moc rychle? Kolik? 5:10min/km. Spomalíme! 5:40. Za chvíli: Neběžíme moc rychle? Kolik? 5:10. Spomalíme!"
Občerstvení už se otvíralo a my byli ještě kus. Za jak dlouho, Jirko?
Už jen chvíli. Jen Hrádek a pak nahoru. Za 40minut jsme tam. Realita - hodinaatřištvrtě. Polívka, čaj, čokoláda a poznáváme Ředitele pochodu. Lukáše. Ten se shání po dvou holkách a nás čtyřech. Holky nemají signál. Já volám Janě a ta je asi do hodinky tady. Byla tam zima. Tak jsme šli dál. S kopce z Jelení po trase Silesii v bahýnku dobíháme tři chodce. Paráda, je asi tři hoďky později od plánu. Dole se máme dostat ze značení silesie na červenou. Už kolem řeky cítím tlak v koleni. V levém. To nééé. Proč? Co se děje? Běžím, jdu, běžím, jdu. Bolí, nebolí, bolí, nebolí. Že by zima? Že by to kolo ve středu? Bolí. Nebolí. Bolí. Nebolí. Tuto skutečnost oznamuji Jirkovi. Není vůbec nadšený, že bude muset využít své tajné (ne)schopnosti mapovat. To že s ním nepoběžím nemá s hrůzou v očích nic společného. Jsme asi na 50km. Zapíná hodinky, dává nové baterky do čelovky a mizí. A mě to s..e! No co. Zdraví je jen jedno. Jdu. 
Jen co odběhne, po svahu zespoda lezou čelovky. Áaaaaa ředitel s kolegy. Menší zkrácení. On může, že, velí tomu. Přidám se k nim. Nakonec Lukáš se přidá ke mně. Jdeme dva. Kecáme, on ještě k tomu sleduje, co se na trati děje. Jsem u zdroje . 



Dvě holky ze startu nejsou před námi, ale kufr a došly do "někde mimo". Zabalily a taxíkem domů. Za chvíli, že Honza je už na Kajlovci, sešel kufrem a vracet se nebude. A nebude ani kilo, psal v SMS. Dojdem další chodce. Dva chlopky a Martu. Prý jde 8 stovku, letos :-O. Jde pěkně, svižně. Prý ji to ale dneska nejde.




 Na Hradci u zámku se se všemi loučím, na kafe nikam nejdu, už bych nevstal. Dolů z kopce zjišťuji stav "kroužkařů" krom Jirky, ten říkal, že telefón nebude brát. Honza je kus předemnou a Jana kousek za mnou. "Tak já půjdu pomalu ať mě dojdeš". Jdu a jdu a nikdo za mnou. Kousek kulhám kousek ne. Kouknu na stromy, na značení zelené a nikde nic. Doprd..e, mobil, turistické trasy a jsem asi kilák špatně. Jakási cestička, jdu po ní. A Jakubčovice jsou moje. U rozcestníku vidím Janu opisující čísla, pŕi míjení potvrzuji konec a na otázku, jestli přepálený start, tak doteť si myslím, že ne! Opisuji svou poslední kontrolu a do papíru píšu 71,5km. :-(
Jednou, a doufám že naposled, to muselo přijít. 

Konec!!!!  :-(

Přijde Marta s klukama. Už taky pochopili, že končím a prý jak se dostanu do Čavisova. Tož, už jsem volal manželce, ať zajde vzbudit švagra a půjčí mu auto ať přijede pro me do Jakubčovic. Tak mu vyrážím naproti. Směr Hlubočec a Pustá Polom. Tak jdu a koukám proti větru na auta jedoucí ke mně. Nic. Auu. Auu. Nic. Auu. 3,6km, zmrzlý a bolavý, zvoní telefón. Slyším: "Hoj. Už jsem tady. Je tu velký komín. Ne není tady hospoda na prodej. Ne není tady obchod. Jsem v Jakubčovicích. Odbočka na Pustou Polom??? V Jakubčovicích nad Odrou. Ouu. Mám jen 8% baterky. Ozvu se Ti!?!"   Příjemné. Volám manželce. " Miláčku, nenadávám Ti, nevyčítám Ti, jen se potřebuji vyvztekat. Tvuj bratříček je asi třicet kilometrů odemě, každý třetí krok mě bolí a ještě k tomu tady stršně fouká ledový vítr a já jsem strašně zmrzlý. Ty petrklíče, co jsem Ti natrhal, jsem vyhodil a kašlu na ně!!!!! Ahoj."
A už se šlo lépe. Pošlu švagrovi SMS, ať počká v Pusté Polomi u kostela. OK. napsal. Jdu a jdu a už vidím Pustou Polom. Vyhrál jsem. Autem do Čavisova. Vzít si tašku a okoupat se z toho neúspěchu. Vy jste došel? Ne? Aha. Pěkné, já bych ani těch 77,5km neušel 

Píše Honza : za patnáct jsem v cíli.
Tak mu napíšu, ať pak napíše, že bude aplaus. Jedu domů, počkat až napíše někdo že je v cíli. Usnu. pak Honza píše, že už jede domů. Už jsem tam. Pokecáme a čekáme na Jirku. Ten si to trochu prodlužuje se svýma mapovýma schopnostma až do Pusté Polomi, asi se nějak dozvěděl, že jsem tam taky byl. "Ještě 4 kiláky a jsem v cíli". S doběhem aplaus. 




Honza jede. Já jsem taky dost nasra.ý, unavený, loučím se s Jirkou a jedu domů. Někdy odpoledne mi pijde SMS od Jany, že už jede domů. Kdyby napsala, že je v cíli, asi bych dostal odvahu jít ji pogratulovat. Má můj obdiv. Taky, snad jednou, budu mít jako ona v těle, někde u srdce asi, zabudovaný nukleární reaktor. 

A poučení? Jednoduché. Ušel jsem B7(97km), Pražskou 100vku(141km), Valachiarun(102km), ale Čavisovskou 100vku ne, protože jsem jí podcenil. Nezáleží kde se jde, ale jak jí člověk vnímá. Od teď vím, že 100km je strašná fuška ať je kdekoli. Koleno už nebolí, bolí jen to vevnitř. Kdybych byl o sto kilometrů dál, nepodlehl bych tak lehkému rozhodnutí skončit!!!!!

úterý 14. dubna 2015

Musíme si pomáhat

Už jsem skoro odklikla přihlášku na sobotní orienťák, ale pak jsem si řekla, že raději počkám, ještě je do půlnoci čas. Jde se přece Horská výzva a já jsem věčný náhradník. Koukla jsem na předpověď počasí a na stránky Horské výzvy, abych byla připravena, až mi Petr zavolá, že Tomáš nejde a že potřebuje parťáka. Sněhu bude zase dost, pořadatel ale povolil boty s hřeby a nesmeky a předpověď slibuje krásné počasí.. Takže když mi přišla sms, že opravdu Tomáš nejde, měla jsem to už v hlavě srovnané. Ale nemohla jsem hned nadšeně souhlasit, jsem přece ženská, musím dělat trochu drahoty a nechat se přemlouvat :-) 
Nejvíc se mi líbilo: Tině jsem neříkal, asi by nešla, jde dva týdny nato Lázovou stovku. No nezabili byste ho? To on nás před dvěma dny zbantoval na Čavisovskou 100, která je příští týden! A startovné jsem samozřejmě už zaplatila :-)
Nakonec jsem ale zjistila pravý důvod, proč si za parťáka vybral mě. Můžete hádat. :-)


Počasí se tentokrát opravdu povedlo. V údolí jaro, nahoře sněhu tak akorát, ti vpředu nám už slušně vyšlapali stopu. V noci jasná hvězdná obloha, přes den slunko a teplo.






Trochu jsme měli strach, když jsme museli nad Červenohorským sedlem krosnout dvě sjezdovky. Perfektní ledový manšestr. Pár lidí si to nepánovaně sjelo po břiše dolů (jednoho jsme viděli mizet do údolí na vlastní oči), jiní sjezdovku raději obešli vrchem. Ale my jsme tvrďáci, že. Ale když mi ujížděly nohy i v botách s hřebama, moc veselo mi nebylo.
 Na Pradědu jsme chtěli vzít sebou kolegu, kterého tam parťák nechal, nakonec ale zůstal nahoře.


Do cíle jsme dorazili podle plánu, oba jsme si vylepšili osobák a líbilo se nám.



jo a Petr už shání parťáka na příště.



neděle 5. dubna 2015

Běhat nás baví

Jakožto nadšený běžec, co stále běhá a baví ho to, neustále dělám reklamu tomuto webu :-D

http://video.aktualne.cz/americti-vojaci-nadsene-komentuji-svuj-prujezd-ceskem/r~5054c23cd6ae11e4a4c00025900fea04/

Když se zaměříte na 30 sekundu, bude vše jasné. Hold sláva je sláva.

P.

neděle 22. března 2015

Den vody

je třeba oslavit stylově. Nejhezčí řeka je Moravice, tak jedeme. Dneska ji nedáme celou, to si necháme až na léto, protentokrát bude stačit úsek od hráze nádrže Kružberk.
Logistiku jsme jakž takž zvládli a s malým spožděním vyjíždíme (někteří si ještě pro jistotu dokupovali papírové kapesníčky, kdyby se z toho pos..li) .



Řidiče posíláme zpátky (telefon na něho znám jenom já :-)) a zatímco turisté míří na prohlídku hráze, my vybíháme po proudu.


Občas nám ti divočáci vpředu utečou, tak si to trochu prodloužíme (brutální orientační běžec J. neudrží ani turistickou značku :-)), občas zaběhneme do slepé uličky, když plánovač trasy zapomene, po které straně řeky vede cesta, občas si přidáme nějaké stoupání, ať neběžíme pořád z kopce, ale alespoň máme fotku u kapličky. 



Jeden z nejhezčích úseků po stezce jsme zvládli beze ztrát


a zasloužíme si občerstvení


Další úsek po stezce už si všichni tak neužívají, asi se projevuje únava. Nikdo se nechce jít podívat ke studánce a na bledule. Jejich chyba, až tudy poběžíme příště, už nepokvetou. Místo turistického chodníku volíme zpevněnou cyklostezku (delší a víc do kopce), no a  závěrečný úsek už máme vyzkoušený, tentokrát jsme se na most trefili.



O kousek trasu zkracujeme, přítel na telefonu už nás čeká, tak už jenou zasloužená odměna a domů.


Moravice je krásná. Hlaste se, kdo ji se mnou v létě běžíte celou, od pramene k soutoku.



úterý 13. ledna 2015

Pátračka

Ahoj všem:-) Hledám parťáka na první závod v Jeseníkách.Chtěl bych zkusit Longa na 63 km. Viz.http://www.horskavyzva.cz/uploaded/dokumenty/1.long.pdf, nebo odkaz na této stánce. Podobný závod jsem absolvoval v Brně - Brněnský Masakr, kdy jsem dokončil v polovině startovního pole v čase 07:42. Žádné vítězné ambice, jen prostě překonat sám sebe. V případě zájmu - mail:kelly.hrudey@seznam.cz Sportu zdar :-)
David Řehánek

pondělí 5. ledna 2015

Počítačové hrdinství

Určitě to znáte. V teploučku u počítače se to kliká. Je 4. ledna a já už jsem se stihla přihlásit na:
Brutus 14.-15.3.
Perun 2.5.
Valašský hrb 30.5.
MUM 28.6.- 4.7.
Jizerský ultra trail 18.7.
24 hodinovka Kladno 1.8.

Ještě bych chtěla stihnout H8, YESenický maraton a nějakou podzimní stovku (Pradědovu?)
A kromě toho nějaké místní běhy, kam není třeba se přihlašovat předem, nějaké orienťáky a akce, na které mě ukecá Jiřík :-)
A kdyby někdo hledal parťáka na 5BV, jsem připravena.
B7 spíše ne, ta se mi až tak nelíbí.
No a ještě nějaké "povinné" akce jako  Kobeřická 20, Silesia Hervis kros, HROB, GEZnO,  ...

A co vy? Kde se potkáme?
Optimismu zdar!


sobota 3. ledna 2015

Předsilvestrovský sprint

Ahoj

Jak už NADPIS ukazuje, žádný ultra, natož jen maratón, se nekonal.
V plánu byl výběh s Honzou, Zbyňkem a Radimem. Prej 20km. Je fajn se s někým proběhnout, tak plán byl.
Ovšem, když v šest ráno v posteli manželka chrupká a současně uklízí nádobí z myčky, leknutím málem spadnu z postele. Vedle mě chrupká Artur a můj opatrný krok do kuchyně za zvukem uklízení (poprvé v životě v tak brzkou dobu) a tázavým pohledem zjištuji, že Verča občas přeruší práci a na oko nedává znát bolest střev.
Miláčku co se děje? Nevím!!!! Viróza?
Mám zavolat sestřence?(je porodní bába(ale je mladá)) Nevím!!! Viróza?
Ale já nejdřív posnídám!!!!!!!!!!!!!!
"Mám napsat SMSku?" "Jo napiš." Píšu SMSku, že až se vzbudí, má mě prozvonit, že se chceme na něco zeptat :-D
Verča, když pojídám první, ze dvou chlebů, se postaví a přejde do obýváku. Pochoduje od okna ke dveřím. Když kousnu do druhého chleba, Verča vyřkne onu větu. "VOLEJ!!!!!!!!!!!!!"
Samo, že mám myšlenky jen na zaplněný žalůdek, tak odpovím: Miláčku hned, jen dojím snídani.(vždyť říkala viróza)

Volám, nespí a tak domluvíme, že asi za hodinku pro ní mám přijet. Uvědomím si, že sněžilo. Běžím odklízet sních ze dvorku. Otec mi jde pomoci. ¨Ty někam jedeš?¨ ¨Jo, do frýdku taťko.¨ :-D (malá lež nebolí)

Hotovo a běžím za manželkou. Leží v obýváku na sedačce. Sednu a přijde SMS. Jsem připravena.
Odjíždím.

Jsme zpátky se sestřenkou. Budí se Artík. Jdeme čistit zuby, sestřenka vyšetřuje Verču.
Přicházíme s Artíkem s čistýma zubama a podlamují se mi kolena. ¨JDEME RODIT!!!!!!¨ (tady mám okno, přece jen nejsem na takové informace připraven, odpoledne jdu přece na výběh)

Když jsem si ve své fantazii vytvářel podmínky jízdy do porodnice, když jsem měl jet skrz obec alespoň 120km/hod., všechny semafóry projet na červenou a při zastavení policisty na ně zařvat RODÍME!!!, a s jejich doprovodem s majáčkami a sirénou dojet do porodnice, nepomyslel jsem na sníh. Po vesnicích se nedalo jet víc jak 45, mimo obec jsme jeli ještě pomaleji, senesype, a křižovatky , to jsem byl rád, když byla červená, abych se podíval na Verunku.

Vyjeli jsme z domu v 8:10 hodin. V porodnici jsme byli
kolem 8:45 hodin.
Mikuláš Kostka se narodil 30.12.2014 v 9:35 hodin.

Ano, podle mě to byl sprint.