středa 19. června 2013

Hledám společníka (nejlépe trochu šíleného)

Začal ve mně hlodat červíček a jak se tak znám, asi zvítězí. 


Nemáte někdo chuť se ke mně přidat, kochat se krásou Jeseníků, bavit mě cestou historkama z natáčení, popřípadě v noci trošku zabloudit? Přece jenom ve dvojici, trojici ... jsou všechny zážitky mnohem intenzivnější :-) A Jeseníky jsou nádherné!


neděle 16. června 2013

Jsi normální?

Jedeš v neděli do Kravař? (8700 m zámeckým parkem)
Nejedu, musím si po těch dvou ultra trochu odpočinout. Běžíme s Jiříkem dlouhou z Melče.
Tina si léčí rameno, bude nám jen tiše závidět.
A taky že má co. Opět jsme potvrdili platnost pravidla: zakecáš se - zabloudíš. Ale jenom kousek. Jeden kopeček navíc, ale zato jsme si užili krásný seběh travnatou cestou. Potom jsem Jiříkovi ukázala, jak se orienťáci poperou s lesem zarostlým kopřivama. Potok jsme přeskákali po kamenech a běželi dál cestou po louce. Tráva, lopuchy, kopřivy. Nic ale nebylo vyšší než 1,5 m.
To není možné, tady musí být normální cesta, přece tudy běháme vánoční běh. A taky že jo. Stačilo se vydrat pár smrčkama o kousek výš a byla tam. Jenom ji po chvíli křížil potok. A takový širší. Asi šestikrokový :-) Chvilku přemýšlíme, říkám:
Ten potok kříží cestu ještě asi 5 krát. 
Nemá cenu váhat, jdeme si umýt boty.
Konec dobrodružství, dál už jenom obyčejný pěkný běh. Potok sice cestu křížil, my jsme to ale oběhli vrchem po jiné. Trošku adrenalinu jsme ještě zažili při běhu kolem náhonu (čím to, že v zimě vypadají všechny cesty širší?) a už jsme v Žimrovicích. Lovecký chodník nacházíme naprosto suverenně. Ten je na běh bezvadný, moc lidí tam nechodí a cyklisté taky preferují jiné cesty.
Jenom z Hradce je to po cyklostezce trochu nuda, budu muset něco vymyslet (nějaké nápady mám :-))
V Kylešovicích se loučíme, běžím domů. Kousek od našeho známí obracejí seno. Dáváme se do řeči, ptají se:
Kolik máš km?
27

neděle 9. června 2013

A to ho fakt vůbec neznáš?

ptal se mě ten můj, když jsem mu řekla, že jsem si sehnala dopravu na 2.HV na Šumavě.
Neznám, ale úchyl to tutově bude, normální člověk na takové akce nechodí.
A poté, co jsme si vyměnili pár mailů vyšlo dokonce najevo, že se vlastně známe už dlouho, jenom o tom nevíme. Protože jsme spolu (vedle sebe? za sebou?) absolvovali už několik podobných akcí  - H8, B7, 5BV (dobré šifry pro úchyla, že). Takže budu cestou v nejlepších rukou a hlavně, nebudu na tu zpáteční cestu sama. Cestou z 1.HV z Koutů jsem musela dvakrát zastavit na kafe, protože jsem měla strach, že usnu za volantem.

Po prvním dílu v Jeseníkách si závodníci stěžovali na špatné značení na trati. Tak nám pořadatelé asi chtěli ukázat, že to jde ještě hůř. Myslím. že těch, kteří nezabloudili, bylo minimálně. Byli i takoví, kteří se dostali zpět na start a dávali si to znovu. Asi by to chtělo opravdu trochu vylepšit, on 30 cm dlouhý fáborek ve výšce 2,5m není na noční běh úplně ideální, zvlášť po lesních rozmočených cestách. Měli jsme i mapu, v noci ale dost nečitelnou a trasa v ní místama neodpovídala té vyznačené v terénu. Ale co, nějaký ten adrenalin k tomu patří. Nakonec jsme místo avizovaných 75 natočili jenom něco málo přes 78 km. A někteří pozdější vítězové nás předbíhali i dvakrát :-)
Ještě za tmy jsme běželi kolem potoka takovou blátivou pěšinkou. Slyšela jsem, že mě někdo dobíhá. Mohl být asi dva metry za mnou, když mě něco polechtalo na lýtku. On běžel se psem a ten mě míjel velice těsně. Ještě že nejsem lekavá :-)

Místo sněhu byla tentokrát jenom voda a bláto a když se rozednilo i pěkné výhledy. Moc se mi líbila říčka Vydra a kamenná pole kolem ní, nekonečná cesta byla kolem plavebního kanálu. Ještě že jsme moc nespěchali, ti první asi kolem Vydry běželi ještě za tmy.

Trochu jsem se cestou trápila, do kopců mi chyběla síla, přece jen týden regenarace po Silvě není hodně. Vláďa to ale snášel statečně, jenom říkal, že je to poprvé, co se mu během závodu chtělo spát :-) A když nás na předposlední občerstvovačce asi 20 km docvakly Pavlína s Pavlou (do té doby jsme mysleli, že jsou před náma), bylo na něm vidět, že by byl raději, kdyby nás nepředběhly. Tak jsem nasadila ke zdrcujícímu finiši :-), a ještě jsme jim kousek cukli.

Pořadatelé vybrali pěknou trasu a zařídili krásné počasí. Občerstvení v cíli taky na jedničku, ještě jsme poseděli, popovídali si se známými, zkonkrétnili další 1 a 0 a šup domů.


pondělí 3. června 2013

Silva? Silva!

Vyhrála Tina. Pokud je tedy vítěz ten s nejlepším časem. V čase, kdy dobíhala do cíle svého prvního miniultra (pořadatelé nemají Silvu úplně přesně změřenou a maraton má asi 44 km), chybělo mi do cíle ještě téměř 6 hodin. A to jsem měla 3,5 hodiny fóra. Jiřík se s tím na Valašském hrbu taky moc nemazal, takže i kdyby sečetli s Tinou svoje časy a přidali i čas raduňského Jirky 2 (příští dlouhou asi naplánuju přes Raduň), můj čas by nepřekonali :-)

Na Silvu jezdí každý s podpůrným týmem. Ten můj loňský se osvědčil, tak jsem to letos neměnila a vzala je sebou znova. Jejich úkol je jasný: najít ubytování, dopravit mě na prezentaci a na start, pomoci mi s hledáním hospody na doplnění tekutin před během, prozkoumání kulturních zajímavostí (letos hrad a Terčino údolí) a doprava zase domů. Cesta bez chyby, ubytování taky dobré - bydleli jsme v podkroví a do trámu jsme se hlavou bouchli každý maximálně dvakrát.
Při obhlídce Nových Hradů nacházíme SNR značení. My jsme loni běželi po náměstí? To si vůbec nepamatuju.

Na prezentaci se potkávám s Vaškem, jednou polovinou známé kladenské dvojice K-K, se kterými se znám už z dřívějška. Zdravíme se, ukazujeme si čísla.
Trojka? Jana?
Tak už se znám i s Bubem :-)
V Nových Hradech dáme ještě pivo s Honzou a jeho slunéčkem (má to vychytané, do deštivých dnů si vozí vlastní :-)), pozdravíme se s Tinou a jejím doprovodem a potom už jenom nachystat věci na ráno, natáhnout budík a spát.

Ráno je bez deště a má to prý nějakou dobu vydržet. Všichni se zdraví, někteří se i osahávají.
Start. Pozdější vítězové vyrážejí vražedným tempem, za chvíli jim nevidím ani záda. Naše skupinka si nějakou dobu povídá, je tu první občerstvovačka

kam mám dát kelímek?
někam ho hoďte, my to sebereme
seberou a nalijou do něj ionťák maratoncům, proto je lepší hlásit se na ultra :-)

Nezbytné návštěvy lesa naši skupinku trochu roztrhaly, zbytek trati běžím většinou sama, jenom občas se s někým na chvilku seběhnu, většinou jsou ale všichni moc rychlí.
V Nových Hradech se dívám, jestli mi z okna penzionu nemává Tina, nebo jestli nejde Vašek do pekárny na náměstí pro rohlíky. Tak nic. Jeden z běžců má sebou doprovod na kole, to jsem zvědavá, jak sjede ty schody u hradu a následné bláto do údolí. Zbaběle to objíždí po cestě. V Horní Stropnici už potkávám nějaké nedočkavé maratonce. No mě nedohoníte. (Já vás taky ne :-))
Louka k Dobré Vodě letos není posekaná celá, správná cesta je zřetelná, kopec se ale nezmenšil. Některé úseky trasy si z loňska vybavuju, jiné znova objevuju. Se značením ale nemám problém na rozdíl od jiných, kteří sešli z cesty pravé a vzali to "zkratkou" přes cíl. Ale zase se mohli chlubit, že tam byli dřív než pozdější vítěz. (Pořadatelé je zavezli zpět na trasu a oni ultra na druhý pokus dokončili.) Já sama jsem dva zbloudilce zachraňovala, chtěli odbočit po zelených puntících.
Neprší, je krásně, cesta ubíhá. Někteří už to balí. Jeden spoluběžec si stěžuje na bolavou klenbu pravé nohy:
Už mám nohy nějaké staré, potřeboval bych je vyměnit za mladší, říká a pokukuje po mých. Cha cha, asi by potřeboval vyměnit i oči, moje nohy jsou o devět let starší než ty jeho.
Obsluha občerstvovačky říká
Kousek před váma tady byl jeden, kterého zase bolí achillovka
Po chvilce vidím kulhající postavu. Nějakou povědomou. Je to Vašek a nevypadá moc dobře.
Já tě neunesu, ale na příští občerstvovačce je sanitka s doktorem.
Nakonec se nechal odvézt až z 85., smyčku s křížovou cestou ještě absolvoval.
Pod křížovou cestou je kontrola jenom s vodou. Vím, svačinku mám sebou.
Budete muset nahoru, trošku škodolibě se usmívá obsluha.
A všichni to běželi.
Ano.
Fakt všichni?
Všichni.
Tak jsem to taky vyběhla.

Zpátky na 103/90 rozcestí. Beru si kolu.
Naléváme i pivo.
Tak mi tu kolu trochu nařeďte.
? Pivo do koly? A chcete tam i rum?
Tak to by mě zabilo.

Začíná pršet, asi jsem měla běžet rychleji. Zatím to ale není nijak dramatické. Ale pamatuju si, že když jsem ty vesnice probíhala loni, seděli lidi venku na zahrádkách a grilovali. Letos je to slabší. Ale zase se tolik nepráší.

Předposlední občerstvovačka, lije už docela slušně.
Mám povinnost nabídnout vám ukončení závodu a odvoz do cíle. Časomíra se vypíná za 80 minut   a do cíle je to ještě 9 km (možná trošku víc)
80 minut? Mě nedostanou!

Poslední občerstvovačka. Zbývá skoro 35 minut.
Kolik je to DOOPRAVDY  do cíle?
4,8 km. A z kopce.
To dám :-)

S přehledem, ještě mám víc než 5 minut fóra.
Medaili mi na krk věší Tina, nabízí mi i deštník. Nevím na co, po dvou hodinách v lijáku už jsem durch. Uvnitř mě vítá Bubo, hned mi hlásí, že teplá voda ve sprše už není víc než 4 hodiny. No co, aspoň se utřu a převleču. Zkouším rukou sprchu, připadá mi celkem teplá. No, zas tak teplá nebyla, byla jenom teplejší než moje zmrzlá ruka :-)

Něco sním, vypiju, popovídám si a už je tady Ludvík. Ještě že jsem tu Tinu na maraton přemluvila, takhle se o mě pečovalo naposledy, když jsem byla malá. A to mi ještě vyzvedla cenu v tombole, kterou losovali, když jsem ještě byla na trati. Asi ji budu sebou brát častěji :-)

a co na to Tina?

Tak, a je to tady.
Můj druhý maraton v životě. Silniční už jsem vyzkoušela, tak teď tak trochu přírodnější, za to delší a 100x krásnější!!!
Po vytrvalých deštích se v Opavě v pátek ukázalo sluníčko, které nás doprovázelo celou cestu do Nových Hradů. Těsně před nimi to vzdalo a začalo pršet. Lilo celou noc. Ráno -  zázrak - a i když nebylo ažuro, tak se dalo předpokládat, že aspoň do 17 hodin nezaprší.
na startu jsem se pozdravila s Blankou a po cestě seznámila s Letmými houbaři a příjemně jsme poklábosili.
Novohradské hory mně nadchly tak, že 1.června  už nikdy nechci běhat jinde !
Umělý vodopád v Terezině údolí

Rozkvetlý rybníček u Cuknštejnu

Kromě přírody jsem si užívala dobrotek na občerstvovačkách, bahníčka na cestě s houpací lávkou, na kterou mně poslal pořadatel, když na rozcestí ve Stropnici třídil lidi na půlmaratonce a maratonce / tak jsem si ten maraton tak trochu prodloužila na 45,65 km/. Čím víc kilometrů, tím víc zážitků, že Jani , Honzo a Bubo bubo!
Na asi 30. km maratonu a kolem 96 km ultra mně doběhl Dan Orálek. Jeho doprovod na kole na mně volal:"Tož sa chyť, děvčico! To máš ale vodiča!" Tož jsem sa chytla a na nějakých sto metrech jsem stihla zařídit památeční foto, na mně podstatně zrychlit a málem vypustit duši. Když mi řekl, že mu je teprve 43, tak jsem ty chlapce s klidem v duši pustila kupředu, aby mi rozráželi vzduch.
 Hezká trojka,že? Sluníčko, Dan a já.
Posledních 5km jsem si užívala skopce a nadávala asfaltu. V tom lese to přece jenom bylo hezčí.
Na dvou občerstvovačkách mně čekala rodinka a zpestřovala mi běh komentářem a popisem toho, jak vysoké kopce na mně ještě čekají.
Ještě chybí fotící manžel a v autě spící Orouš (pes)
V cíli to bylo úžasné! Byla jsem sice ráda, že to mám za sebou, ale strašně šťastná! A taky špinavá jako prasátko- chro chro!
Několik bodů na závěr:
 1.V pondělí jsem ještě zjistila, že běhám s rupturou šlachy v rameni.Tak proto mně ta  ruka tak bolela:)
2. Jana má vždycky pravdu - přsně odhadla můj čas.
3. Jana má ještě větší pravdu - měla jsem ji čekat se šamponem.
4. Čekala jsem na ni u cíle a tak strašně si přála, aby to stihla, že když se objevila na začátku hřiště, tak jsem ji od samé radosti že ji vidím zmrzlou, mokrou ale živou, nestihla vyfotit. Za to jsem měla tu čest jí předat medajli a cenu z tomboly.



Valašský Hrb

V sobotu ráno jsme vyrazili s kolegou z Raduně (Jirka a Jirka) na náš 1.horský běh vůbec. Já jsem byl přihlášen na hlavní závod (53km) a Jirka č.2 na 30km.
Prostředí horského hotelu Vsácký Cáb bylo velmi příjemné. O trochu méně příjemné bylo počasí (9°C, déšť – nechápu proč chtěl doprovod zůstat doma J) a nastalo dilema ohledně oblečení, jelikož jsme byli připraveni skoro na všechny varianty a tomu odpovídal i počet zavazadel :o)
Po sondování u rozcvičujících se borců (zatím nechápu proč se někdo dlouze rozklusává před 53km závodem-snad jednou pochopím) jsme zvolili vhodnou kombinaci a šlo se na to.

Nejdříve startoval hlavní závod (cca 100 lidí) a ostatní distance s půlhodinovým odstupem.
Většina trasy byla po lesních cestách, kde o vodu a hlavně bahno nebyla vůbec nouze. Že bahno klouže by se asi dalo čekat, ale že to v jedné zatáčce prozkoumám tváří v tvář jsem tedy rozhodně nečekal. No - na oblečení to už stejně ani moc poznat nebylo, jelikož všichni vypadali podobně. Akorát bahno za nehty mě moc nepotěšilo J
Vzdálenost mezi občerstvovačkama byla trochu nelogická (4 – 15 km), ale kdo by řešil takový detail, když zásob si mohl sebou každý nabalit kolik chtěl - akorát se to trochu proneslo.
Poprvé jsem vyzkoušel na doporučení obsluhy prý zaručenou „ňamku“ – meloun se solí. Zajímavá chuť, a dá se to i pozřít – stačí to jen zapít asi 10 kelímky jonťáku J
Cesta ubíhala poměrně rychle, buď jsme se po bahně snažili klouzat nahoru nebo to samo klouzalo dolů, občas se dalo i normálně běžet. Sem tam nějaký fotograf vyžadující úsměv do objektivu, sem tam fandící kolemjdoucí, objevil se i projíždějící žebřiňák s oslavenci v lidových krojích (nevím co slavili, ale nic tekutého nenabídli).
Čekal jsem, že mi po 42 kilometrech dojde (víc jsem nikdy neběžel), ale kupodivu mi docházely síly celou dobu tak nějak konstantně J 
A i když průměrné tempo nebylo nijak závratné, začal jsem ke konci dokonce předbíhat a do cíle vlastně doběhl za „jakés takés“ pohody s úsměvem na tváři za 5:32:21. Tam už na mě čekal vysmátý, čistý a najezený Jirka č.2, který si také svůj 1.horský běh pořádně užil a o to přece jde J
Po nezbytném pivu a klobáse (díky pořadatelé) jsme vyrazili k domovu, jelikož tam děti bez nás prý už nevydrží J
Valašský hrb byl moc fajn závod v pěkném prostředí a skvělou partou ochotných organizátorů a nic na tom nezměnilo ani počasí, takže díky – za rok znovu. 


Výsledky a fotky budou zde:  http://www.valasskyhrb.cz/novinky 

publikuje sice jana, napsal ale Jiřík