středa 26. září 2012

OPAVSKÉ KUFROVÁNÍ


Jestli nevíš co to je …
… a přesto Tě to neuráží, tak si přijď zakufrovat !!*
Můžete si vyzkoušet orientaci v přírodě s mapou,
což je dovednost, která se Vám bude v životě hodit !! (i v době GPS)
orientační běh – sport, ve kterém má Opava dva mistry Evropy

pořádá :    Přátelé orientačního běhu Opava
datum :    čtvrtek 18.10.2012
      (v případě nepříznivého počasí bude akce přesunuta na 25.10.)
čas :    od 14.00 hod do cca. 19.00 hod
      čas startu dle libosti v tomto intervalu)
místo :    Městské sady – Jaselská 31 - u prodejny Sportovní kurzy
mapa :    Sady 2012, měřítko 1: 4.000
terén :    rovinatý, hustá síť cest, parkový charakter
tratě :    budou připraveny tratě rozdílné obtížnosti (délkové i orientační) a také
      trať pro inline bruslaře
info :    www.obopava.cz
kontakt :   ludek.valik@atelier38.cz

co je to OB ? www.orientacnisporty.cz/cz/co-jsou-orientacni-sporty/




*Vysvětlivky : Kufrování je v orienťáckém slangu – bloudění !

neděle 23. září 2012

Bosý běh

Takže jsme se sešli v pátek na ne moc pravidelný běh, ale hlavně že jsme se sešli.
Jarka, Radim a já jsme měli od Jany za úkol vymyslet den pro naše společné běhání. Nepovedlo se.
Zato jsme si užili běhu po krásné měkké travičce bosýma nohama.

A taky jsme nasbírali večeři. Čímž zdravím Karolínu a Klub letmých houbařů v Praze!


Tina

Po stopách Emila Zátopka

O tom, že prožiju tak fantastický zážitek se mi ani nezdálo.
Už vloni mi kamarád, který dělá na Běhu rodným krajem Emila Zátopka sběrače mrtvol, nabídl, abych si ho zaběhla.
To jsem ale byla ještě běžecké miminko a na vzdálenost 22,3 km s pěkným převýšením  jsem se ještě necítila.
Letos, podpořena holkama z Pimu jsem se tedy v sobotu 15.9. splu s Ludvíkem vydala do Kopřivnice. Čekala jsem, že dorazí i přihlášená Katka, ale asi jí do toho něco vlezlo.
Startovala paní Dana Zátopková a když šla k bráně, tak mně chytla za rameno a řekla:" Nezapomeň dýchať, děvčico!"
Tak jsem dýchala, funěla a do toho šíleného kopce na Jičínku jsem málem vypustila duši. V půlce kopce jsem doběhla pohledného chlapa v zeleném dresu. Protože jsem komunikativní, tak jsem až na vrchol komunikovala. Když se kopec začal překlápět, tak se chlap konečně odvážil promluvit:"Parles vouz Francois?"....tak nic. Tak ahoj!
A pelášila jsem posledních 6 km z kopce dolů do Skanzenu v Rožnově.
Tam mně zase vítala paní Dana. Tak jsem si hned řekla o podpis a chvilku jsme poklábosily.Je to úžasná a velmi skromná dáma.

Vyhlašování vítězů proběhlo také za její účasti na pódiu s cimbálovou muzikou.

Já se sice na bednu nevešla, ale čas 2:06:33 mi udělal radost(ten kopec byl fakt dlouhý a vysoký).
Závod byl perfektně zorganizovaný, fantastičtí pořadatelé na občerstvovačkách a skvělí fanoušci podél celé trati (babiny s motykami, cimbálka, děcka s maminama,cyklisti i kolemjdoucí...)
Prostě bezva zážitek a příště pojedeme všecky tři!
Tina

Zatím to vypadá na 5

z domácího úkolu. Žádné emaily s návrhy opavského běhacího dne? Doufám, že jste v mé nepřítomnosti nezvlčili a máte naběháno alespoň tolik, co já :-))


V pondělí kolem půlnoci bychom měli být doma, takže v úterý můžeme jít (běžet) na to.

středa 12. září 2012

Večerní běh Prahou

Na začátku byl slib.
Slib mojí kamarádky a kolegyně Vlaďky, že když se Ondra uzdraví a nastoupí v září do práce, tak ona uběhne 10 km. Dosavadní zkušenosti s vytrvalostním během žádné, ale odhodlání obrovské!
Tak jsme si vybraly závod, který byl termínem dost daleko od data našeho rozhodnutí a počtem účastníků tak velký, abychom se tam tak trochu ztratily.
8.9. Matoni Grand Prix  v Praze.
Pár dnů po našem společném treninku jsem si zlomila nohu, tak to Vlaďka vzala sama do svých rukou. Běhala po cyklostezce na Palhanec a pomalu prodlužovala trasu.
Přišel den D a my vyrazily spolu s doprovodným týmem Honzy a  Honzy do hlavního města. Po vyzvednutí startovního balíčku jsme se odměnily už dopředu nějakými těmi sportovními hadříky

 a zamířily doplnit energii do Jámy. Nebo Kyvadla?Špenátové lazaně byly skvělé!
Trošku vytrávit další procházkou, kafem s kulturním zážitkem (klavírní koncert)  U Černé Madony

 a pak už focení s PIMkami a čekání na start.
 
Už je to tady! Děsná strkanice(Vlaďka má bezva modřinu) a tma. Pouliční osvětlení mně přes brýle oslňuje a nejsem si tak úplně jistá s došlapem na různě vysoké dlažební kostky.

Běžíme a užíváme si to. Jen ty poslední dva kilometry se mi zdály být nekonečné. Orloj jsem viděla pořád, ale cíl ne a ne! Kličkování těmi úzkými uličkami bylo nekonečné.
Konečně! 52:33 a 3. místo v kategorii mně opravdu potěšilo!
Vlaďka doběhla v osobním rekordu a celá škola z toho má radost!

Medaili předala Ondrovi za statečnost a za to, že se uzdravil a oženil a že je v práci.
Cesta zpátky byla docela pohodlná - leželi jsme na dvou sedadlech a stihli se trochu prospat.
O půl desáté ráno už jsem cupitala v lodičkách a šatech ke kostelu na Diamantovou svatbu mých tchánů.
...a teď několik vzkazů:
1. Vlaďko, jsi skvělá!
2. Jano, díky za trénování!
3. Jarko a Radime, díky za společnost při společných bězích!
4. Kluci z Total sportu, díky za skvělé botky!
5. Díky všem, co jste nám drželi palce!
Tina


Beskydská K2

Když jsme loni s Magdou běžely/šly Beskydskou 7, říkaly jsme si, že jednou stačilo. Ale znáte to. Otrne vám, červíček začne hlodat a tak jsme byly 1.1.2012 přihlášené znovu s tím, že to zkusíme trochu rychleji. Pořadatelé se od loňska poučili a obrátili trasu závodu. Přece jenom je jednodušší odvézt 3000 lidí najednou (zvláštním vlakem do Třince) než je postupně svážet z vrcholu Javorového mikrobusy. Trasa se tím sice trochu prodloužila ( 95km, převýšení 5430m) ale to nám nevadilo. Prezentace ve Frenštátě probíhala taky svižněji než loni, kdy jsme museli vystát frontu na průkazku, potom další na čip a ještě jednu na tričko. Letos už bylo všechno v jedné tašce :-)) Najíst, namazat, oblíct, olepit, obout, naplnit camelbak (modifikovaná temná síla se docela osvědčila) a hurá na nádraží. Dva vlaky jely různými cestami do Českého Těšína, kde se spojily a dorazily s námi do Třince. Přesun za doprovodu policie na náměstí, tam nějaké proslovy, instrukce od hlavního organizátora, ze kterých jsme bohužel z našeho místa nerozuměli ani slovo a už jen čekání na START.
Z Třince nás vyvádí Tatra s Karlem Lopraisem za volantem, někde cestou jsme překračujeme startovací koberec a konec srandy, po sjezdovce na Velký Javorový. Tady se naše cesty s kategorií hobby na chvíli dělí oni jdou na Ropici po hřebenu, my jsme musíme dolů do Řeky. A nastává první problém. Cesta je značená velmi špatně, zvolit na noc černobílé "mlíko", někdy dlouhé jen 20cm mi nepřipadá moc šťastné, navíc s ním pořadatelé dost šetřili. Nejsme ale jediné, kdo ztratil cestu, po krátkém váhání se rozhodujeme vzít to přímo lesem, nějak to trefíme. Nakonec se zase připojujeme na značenou trasu. A je před námi druhý kopec v pořadí, Ropice. Na hřebeni se připojujeme do průvodu hobíků, nějakou dobu teď bude moje nejčastější slovo "zleva". Z Ropice zase dolů do údolí, do Morávky a na nekonečný (O)Travný. Počasí je ideální, zamračeno, trošku poprchává, když se ale trošku otevře "výhled" (pořád je ještě noc) je vidět na kopci před námi a za námi průvod bludiček jako šňůra korálků. Pořád jdeme v davu, snažíme se předbíhat.  Z Travného dolů do Krásné a na nejvyšší horu trasy, není to ale nejdelší stoupání, to při letošním otočení trasy bude až na Smrk. Cestou na Lysou už začíná svítat, pod vrcholem už zhasínáme čelovky. Nahoře dost fouká, tak se nezdržujeme a spěcháme do Ostravice na občerstvovačku s polívkou. Když přibíháme, zrovna odbíhají Vláďa s Honzou, myslela jsem, že už budou mít větší náskok. Teď je na řadě Smrk, moje nejoblíbenější beskydská hora, dneska taky nejvyšší. Kontrola je už v sedle, na vrcholku zase trošku fouká, tak rychle do Čeladné na druhou polívku. Smrk je pro mě taková pomyslná hranice, jako že odsud už je to jenom kousek. Jasně že není, je to ještě flák cesty, ale na mě to tak působí. Možná proto, že hřeben od Kněhyně k Radhošti dobře znám. Z Pusteven nejdeme přímo, trasa sport vede přes Ráztoku (jak jinak bychom tam dostali to převýšení, že :-)) , ale nakonec se s Cyrilem a Metodějem zdravíme. Teď už je to fakt jenom za pár. Dolů na Pindulu, na Velký Javorník a do Frenštátu. Na cestu na náměstí se občas musíme zeptat místních, značení není příliš luxusní, ale trefíme. Přes měřící koberec a ještě vrchařská prémie a je to za námi. odevzdáváme průkazku, čip, čísla, dostáváme za odměnu pivo. Celkem jsme to zvládly rychleji než loni, přestože byla trasa delší, takže jsme spokojené. A Vláďa s Honzou nám to nedali ani celou půlhodinu. Ve své kategorii jsme první (už od startu, jsme jediné :-)), celkově mezi ženami čtvrté. Jdeme se ubytovat do tělocvičny, osprchovat, najíst, napít, odpočinout si na zítřejší vyhlášení výsledků.
Za sebe můžu říct, že dvakrát stačilo. Není to špatná akce, mezi výrazné mínusy ale z mého pohledu patří špatně značená trasa a obrovský dav. 3000 lidí na úzkých beskydských chodníčcích je podle mě hodně. Na příští rok budu muset vymyslet něco jiného :-))

sobota 1. září 2012

Prázdniny skončily

ale běhat budeme samozřejmě dál.
Kdo se chce přidat v neděli 2.9., tak 9:12 na konečné v Podvihově - Na Nové. Na oběd jsme zpátky.
V úterý 4.9. ještě Štěpánkovice, v 18:00, ať nezatmíme.
Ve čtvrtek 6.9. jdeme najít hradiště Přerovec, nejlépe taky v 18:00.
O víkendu si zazávodíme v Praze a v Beskydech.
Od 10. do 23. 9. se musíte obejít bez své milované vedoucí a běhat sami. Za domácí úkol máte : vymyslet den a hodinu na pravidelné běhání v Opavě. Nejpozději 24.9. očekávám vaše návrhy.

jana