úterý 26. února 2013

Nepoučitelná, aneb když parťák zavolá 2

Napsal mi Vláďa: 

Parťačka začíná mít strach a já tím pádem taky (přece jenom se mi odrovnaly (tedy doufám, že ne mojí vinou) v posledních dvou letech 4 parťačky) a tak se ptám, zda-li bys neměla zájem dát si se mnou Horskou výzvu. Pokud bys mohla všechny tři závody, bylo by to ideální.

Vy byste dokázali říct ne?

Teď jenom doufám, že nebudu pátá v pořadí. Myslím tím pátá odrovnaná.
No, asi budu, protože druhý závod je jenom týden po Silvě. Ale protože tam nejsou věkové kategorie, doufám, že Vláďa neplánuje vítězství, jenom krásné a hluboké zážitky. A na ty se těším.
A úplně nejvíc se těším na první závod. Za prvé protože je první, ale hlavně je v mých milovaných Jeseníkách.

VÝZVÁM ZDAR!


pátek 8. února 2013

Cvičme (běžme) v rytme

Dříve jsem občas běhala s hudbou v mp3. Nejlíp nějaké motivační tvrďárny, ať cesta líp ubíhá. Časem jsem přešla na mluvené slovo. Spojila jsem příjemné s užitečným a poslouchala anglické texty, nejraději pohádky. Ty jsou většinou namluveny srozumitelně a dětská úroveň mi docela vyhovuje. Třeba z Harryho Pottera mám nejraději třetí díl (pro 13-ti leté :-)
Teď už s ucpanýma ušima neběhám, chybí mi zvuky a potmě si připadám ještě slepější. Jenom občas, třeba když běžím po x-té po nějaké nudné cestě, tak si v duchu říkám nějaké stupidní rytmické říkanky. Nejotravnější úsek je z Velkých Hoštic do Malých, konkrétně ta poslední asi 500 m dlouhá rovná část cyklostezky. Tedy byl nejotravnější až do středy. To jsem tam totiž potkala dva mladé muže (13?) a už z dálky jsem slyšela, že jeden něco hlasitě vykřikuje. Byl to nosný a vlezlý rytmus, ideální na běhání, zněl mi v uších až domů. Schválně si to zkuste, tečky si doplňte, na zvýrazněné slabiky dejte důraz, opakovat podle potřeby. Lepší je to nahlas :-)

VELké, p..o, VELké, p..o HO - ŠTI - CE


P.S. Ta chřipka od Tiny asi přeskočila na mě :-(

neděle 3. února 2013

Přišla si i pro mně

Ne, smrtka ještě ne, ale chřipajzna jako poleno.
Ve středu jsem se rozhodla, že otestuji to, co se o mně pokouší během s Janou.
Jak už Jana napsala, "Hrály jsme kličkovanou, vždyť to znáš!" - že by v zimě běhal i Dalibor Janda?
No, a večer jsem to zjistila. V okamžiku, kdy se člověk zastaví a uklidní, upadla na mně a drtila teplotou a bolením rukou, hlavy a vším, čeho jsem se dotkla.
Takže v neděli s Vámi, běhajícími mé nejoblíbenější dlouhé běhy,budu pouze virtuálně.
Přeji lehký krok a v příští týden zase spolu i v reálu.
Tina

pátek 1. února 2013

Miluji pejskaře

Sníh mám ráda. 

Když napadne první bílá nadílka, neodolám, i kdyby byl v plánu zrovna den volna. A to je většinou poctivě dodržuji, někdy si i nějaký přidám :-) A když to vychází jako letos u nás, mráz a občas připadne, nemá to chybu. Některé moje oblíbené trasy se sice staly pro běh naprosto nevhodným územím, ale překonávání sněhových jazyků někdy i do půl stehen by se zase dalo zapsat do kolonky speciální posilování.
Přišla ale obleva. 

Rozbředlý sníh a kaluže, místy bláto. Sotva si zahřejeme mikrovrstvu vody v ponožkách, čeká nás ochlazení v další kaluži.
Ale to nejlepší: i nudný běh po asfaltové cyklostezce získal nový rozměr. Neustále měnit směr a délku kroku, chvílema běh připomíná v lepším případě tanec, v horším epileptický záchvat. Proč? Sníh roztál a ukázalo se neskutečné množství psích výkalů. I pět na metr čtvereční. Asi je někde v místní vyhlášce, že pokud sněží, nemusí se uklízet. Jen houšť a větší kapky. Každý trenér přece doporučuje při tréninku měnit tempo a běh mezi psími hovínky dokonale simuluje běh terénem :-)