čtvrtek 31. října 2013
neděle 27. října 2013
A je to!
Běhání na mapách pro SKV je ve finále.
Rok (orienťácký) skončil a je čas na závěrečné sčítání, které potvrdilo, že titul číselný labužník mi byl udělen právem :-)
Na mapách 66 + 67 + 69 = 202 jsem naběhala 2222 km, což v součtu dává 2424 Kč pro SKV.
Uvidím, jaké číslo vyjde Tině a Honzovi, když se budou snažit, vezmu je do KČL jako čestné členy :-)
Rok (orienťácký) skončil a je čas na závěrečné sčítání, které potvrdilo, že titul číselný labužník mi byl udělen právem :-)
Na mapách 66 + 67 + 69 = 202 jsem naběhala 2222 km, což v součtu dává 2424 Kč pro SKV.
Uvidím, jaké číslo vyjde Tině a Honzovi, když se budou snažit, vezmu je do KČL jako čestné členy :-)
sobota 19. října 2013
Silesia Hervis kros marathon
tentokrát píše Jiřík:
Na tento závod jsem se letos moc těšil, protože loni jsem ho kvůli nemoci prošvihnul. Vytvořili jsme s Janou a Tomem 3-členné družstvo a tajně pomýšleli na bednu. Tina tentokrát držela palce na dálku.
Logistiku zjistil Tom dokonale - když nás všechny 3 předem zaregistroval a nakonec i odvezl na start. Počasí bylo naprosto luxusní, takže už se jen lehce rozklusat a jdeme na to. Tom měl z náročnosti závodu trochu obavy, ale myslím že nakonec to tak hrozné nebylo, viď Tome? :-) (Tentokrát asi našel tu správnou prdelku a odpoledne ho nečekalo rytí zahrady :-))
Od začátku jsem to rozběhnul trochu rychleji, jelikož jsem se obával nějakých špuntů v užších místech, ale nakonec se žádné nekonaly - už první kopec celé startovní pole pěkně natáhnul. Až do cca 5.km jsem se držel za prdelkou Tamary Stonové, ale té pak došlo nebo co, tak zbytek trati už byl bez motivace :-)
Nevím kdo koho a kdy předbíhal, ale za zmínku stojí určitě borec v riflích a bavlněném triku, který ze mě v předposledním kopci udělal pořádného statistu - prostě se kolem přehnal jako vítr a byl pryč - je vidět že na vybavení opravdu nezáleží :-) . Poslední 4km byly po rovině, tak nebylo na co čekat a hurá na přepalovače - nakonec jsem se tedy ještě asi o 5 míst posunul vpřed. (Doufám, že sis vzpomněl, jak jsme se tam na jaře brodili v blátě a boty měli olepené "žížalama" )
V cíli už čekala manželka s dcerou i ségra se švagrem a ihned mi vytvořili rodinnou kulisu :-) Takže rychle převlíct, doplnit energii a vyhlížet Janu a Toma. Oba nakonec dobíhají s úsměvem a Tom vypadal, že se ani moc neunavil :-)
Překvapením pořadatele bylo rozšíření kategorií žen, takže opět jsme měli ultraJanu na bedně, nový šátek od INOV8 jí určitě bude slušet :-) (Šátků není nikdy dost a ještě jsem vyhrála minisoutěž s Karlem M., který mě vyzval k odvetě po Přeroveckém krosu :-))
Na hodnocení týmů jsme se těšili nejvíc, jelikož jsme věřili v 3.místo (ze 4) :o) Nakonec se ale vyhlášení vůbec nekonalo, pořadatel to nějak zasklil. Třeba bude něco dodatečně alespoň na webu.
Závěrem - trať byla parádní, asfaltu a bahna minimum, kopce výživné, seběhy ještě víc :-) Ale výhledy na zámek a okolí byly ze spousty míst parádní - tedy pro toho, kdo se stačil kochat. Prostě skvělý závod se vším všudy, takže příští rok si to myslím opět nenecháme ujít.
pondělí 14. října 2013
VOKOLO BRNĚNSKÝHO MÓÓÓŘE!
Tak jsem se tentokrát trhla od svých běžeckých přátel a běžela téměř dlouhou traťjako oni, jen o den dřív.
Vyrazila jsem v pátek odpoledne se psem Oroušem na zádech vlakem do Brna. Ještě že pro mě přijela děcka k vlaku, protože takovou průtrž mračen bych ve zdraví neustála.
Povečeřela jsem burčák dovezený večer z Mutěnic a snažila se přesvědčit rameno, že bolet bude zase až zítra a nechá mně aspoň trochu vyspat.
Ráno se mnou na Prígl jela jen Hanička. Vojta s Dharmou to zaspali. Nakonec ale nezklamali a dorazili do přístaviště zrovna když jsem probíhala kolem nich. Jaká náhoda!
Start byl rozložen do 4 vln po 3minutách, aby se ta úzká pěšinka na Horce neucpala úplně. Stejně se tak téměř stalo.Asi 300m jsme šli krokem.
Po cestě jsem se střídavě honila s Ilonou Bajerovou a Martinou Hřebíčkovou z PIMek.
Utíkalo to docela rychle a stále se bylo na co koukat. Ranní mlha se zvedla a vyšlo nádherné podzimní sluníčko, které nasvítilo hrad Veveří, hladina přehrady se leskla a barvy na stromech se měnily od zlatožluté po rudou.Prostě 14,1 km romantiky!
Tak jsem se prokochala do cíle a koukám, že bych ty holky a kluky, kteří jsou přede mnou trochu provětrala. Tak jsem do toho trochu šlápla. Kdybych tak udělala o trochu dřív,mohla jsem stáhnout 1,5 minuty na třetí místo.
Jiřík mi ale tentokrát nenapsal, že mám být na bedně, tak jsem byla těsně pod ní.I tak jsem si ale dala osobáček a podle rady Jany se každý rok zlepšuji o 2-3 minuty a za 10 let si chytím svého Keňana.
Vyrazila jsem v pátek odpoledne se psem Oroušem na zádech vlakem do Brna. Ještě že pro mě přijela děcka k vlaku, protože takovou průtrž mračen bych ve zdraví neustála.
Povečeřela jsem burčák dovezený večer z Mutěnic a snažila se přesvědčit rameno, že bolet bude zase až zítra a nechá mně aspoň trochu vyspat.
Ráno se mnou na Prígl jela jen Hanička. Vojta s Dharmou to zaspali. Nakonec ale nezklamali a dorazili do přístaviště zrovna když jsem probíhala kolem nich. Jaká náhoda!
Start byl rozložen do 4 vln po 3minutách, aby se ta úzká pěšinka na Horce neucpala úplně. Stejně se tak téměř stalo.Asi 300m jsme šli krokem.
Po cestě jsem se střídavě honila s Ilonou Bajerovou a Martinou Hřebíčkovou z PIMek.
Utíkalo to docela rychle a stále se bylo na co koukat. Ranní mlha se zvedla a vyšlo nádherné podzimní sluníčko, které nasvítilo hrad Veveří, hladina přehrady se leskla a barvy na stromech se měnily od zlatožluté po rudou.Prostě 14,1 km romantiky!
Tak jsem se prokochala do cíle a koukám, že bych ty holky a kluky, kteří jsou přede mnou trochu provětrala. Tak jsem do toho trochu šlápla. Kdybych tak udělala o trochu dřív,mohla jsem stáhnout 1,5 minuty na třetí místo.
Jiřík mi ale tentokrát nenapsal, že mám být na bedně, tak jsem byla těsně pod ní.I tak jsem si ale dala osobáček a podle rady Jany se každý rok zlepšuji o 2-3 minuty a za 10 let si chytím svého Keňana.
středa 9. října 2013
Prdelky a Fachmann kros
Běhání je krásné! Fakt jsem nadšený. Tuto neděli jsme kromě Jany, která si
běhala někde po Jeseníkách, absolvovali ve trojko fajný závod na 15 km
Tina se sice trápila se svým ramenem, ale jako vždy nakonec stála na bedně.
v domácí atmosféře pořádajícího Prajzského BK Kravaře, který startoval na
Svobodě u
hospody. Atmoška byla opravdu nenásilná, nebyl to žádný masový
běh, zúčastnili
se opravdoví nadšenci, ale nikdo se zas neflákal a mělo to úroveň.Tina se sice trápila se svým ramenem, ale jako vždy nakonec stála na bedně.
Jirka za to jako
vždy zatáhl, samozřejmě nás v cíli vítal už převlečený
a být o rok starší, příští kategorii by vyhrál. Ne vždy je výhoda být takový mlaďas..
a být o rok starší, příští kategorii by vyhrál. Ne vždy je výhoda být takový mlaďas..
No a já si užíval
krásy přírody a díky dobře tvarované prdelce,
která se přede mnou najednou
objevila, se nenechal zahanbit a zabral.
Tak trochu jsme s Petrou z Ostravy během závodu pokecali,
ale myslím, že to vůbec nebylo na škodu, koneckonců moje spoluběžkyně
svou kategorii vyhrála. Já být baba do 30 let, tak
taky stojím na bedně :-)
Počasí bylo akorát, občerstvení v cíli vskutku domácí, kromě čaje a ionťáku
byly i koláče, po závodě byla ještě příjemná tombola pro nás se 100% úspěšností,
Tina jak jinak nakonec vyhrála 1. cenu – knížku napsanou jedním z pořadatelů
R.Vehovským o svém putování po světě, dokonce našemu klubu napsal osobní
věnování. No Běhat nás baví začíná být slavný klub! Tak zase v neděli..
úterý 8. října 2013
Tentokrát to nezvládnu
Chtěla jsem napsat něco o Pradědově 100. Jeseníky jsou moje srdeční záležitost. Líbila se mi trasa, organizace, zázemí, organizátoři i spoluběžci. Ale nedokážu o P100 psát.
Zážitky čerstvé jsou neustále vytlačovány nostalgickými vzpomínkami na léta, kdy mi bylo *teen. Když jsem se toulala po horách sama nebo s kamarády, kdy jsme čistili prameny nad Jeseníkem, jedli třešně a zapíjeli je mlíkem, koupali se v potoce, bloudili a znova nacházeli cestu, vykutáleli z koryta Bílé Opavy plnou vlečku pneumatik, mokli a znova usychali na slunci, spali tam, kam jsme zrovna došli, ujížděly nám vlaky, protože nám zamrzly hodinky ...
Nostalgické vzpomínky mě brzdily už cestou, ale vlastně mi pomohly k titulu "číselný labužník" , (udělený odborníkem největším), ke kterému se hrdě hlásím :-)
Takže sorry, o Pradědově 100 si počtěte na jinde, nebo se jí příště zúčastněte (já tam budu).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)