Nedopatřením 23 km!

Tak jsem sice nedorazila na společný běh do Protialkoholní léčebny, ale taky jsem se docela dobře proběhla. Počasí jako víno a já vyběhla kolem třetí. V plánu jsem měla 17 km přes albertovec, Bohuslavice a Bělou do Chuchelné. Tam pro měn měl podle plánu přijet manžel.
Na Albertovci jsem zahlédla záda zdatného a hlavně rychlého běžce v reflexní zelené bundě. Běžela jsem podle plánu a u psího hotelu u Bohuslavic jsem ho potkala zase! A on to byl Roman z Kobeřic! Kam běžíš? Do Chuchle přes Bělou. Tak já poběžím s Tebou. To svědomí, že ho budu zdržovat! Raději jsem mu to hned řekla, ale byl v pohodě a že už rychle běžel 10.
Cesta do Chuchelné utekla a já začala tak trochu uvažovat o tom, že poběžím přece jen dál! Ukecal mně. Na Albertovci jsme se rozběhli každý svým směrem a já šťastná za tu vzdálenost a žíznivá jak na Sahaře.Tak trochu jsem to podcenila, ale byl to super pocit.
V neděli mně bolely nožičky, ale po 40 minutách lehkého výběhu s Robertem to přešlo.
Takže Romane, díky!
Martina

Slunečná sobota

Hned po druhé hodině odpolední jsme se vydaly (zase jen my dvě s Janou) rekognoskovat terén na případné orienťácké závody. Chuchelná zpáteční ze Štěpánkovic utekla, ani nevím jak. Bylo teplo, sluníčko a po 6. km jsem si vzpomněla, že nemám zapnuté hodinky.Nakonec to bylo  15 a půl km za 1,41.
Děda hned provedl výslech, kudy že jsme to běžely a konstatoval, že má Jana přijet někdy i jen na návštěvu.
A jak chutnal ten Janin čaj!
Paráda! Doufám, že nás příště bude víc.
Martina

A jaký byl ten váš první?

Začalo to celkem nevinně. Jeli jsme v listopadu s kolegou na závody a cestou plkali o všem možném. Přišla řeč i na maraton. Taky si ho chci někdy zkusit, říkám. Tak s námi pojeď v dubnu do Paříže, na to kolega. Paříž. Další z mých zatím nerealizovaných plánů. Červík začal hlodat.

Dojeli jsme na místo, ubytovali se, pozdravili se se soupeři a najednou mi Honza podává telefon: Nahlas Tomášovi údaje, právě tě přihlašuje.

Tak a je to. V dubnu běžím maraton. Svůj první maraton. Něco naběháno mám, což o to, provozuju orientační běh, ale maraton je přece jenom něco jiného. Asi bych to měla brát vážně a trochu potrénovat. Na internetu se dají najít různé tréninkové plány na cokoliv. Plán je ale jedna věc a dodržování druhá. Zvlášť za předpokladu, že na to budu sama. Já, od přírody líný člověk. Co s tím? Až jsem si vzpomněla na jinou cestu na jiné závody, kdy jiný kolega mluvil o fundraisingu a jako příklad uvedl: Třeba kdyby se Jana rozhodla, že poběží maraton (jak to mohl vědět?), a za každý uběhnutý km v přípravě by na náš účet poslala 1Kč, popřípadě by se našli nějací další lidé, kteří by jí fandili a taky by přispěli korunou za každý km. To je ono. Když to bude veřejné, nedá se to šidit. (Nakonec to bylo pěkných 19 183 Kč)

Samozřejmě jsem plán úplně striktně nedodržela, myslím ale, že jsem byla, v rámci možností, celkem dobře připravena. Moje okolí se rozděllilo na fandiče, podporovatele, klepače na čelo a udivené spadločelisťáky. Protože bylo nutné mít potvrzení lékaře o způsobilosti absolvovat maraton, vydala jsem se k praktické lékařce.

Hm, tak vy jedete na maraton. A co tam budete dělat?

No, poběžím.

Ale to je 42 km!

Poslední dny a hodiny před startem nebyly úplně přesně podle tréninkového plánu: Do Paříže jsme jeli autem, v podstatě nonstop, místo závěrečného dolaďování jsme obíhali památky (např. na Arc de Triomphe se musí po schodech), ale v předvečer závodu jsem se už chovala naprosto vzorně. Nachystala jsem si na hromádky věci, které si obleču, které si vezmu sebou, čím se namažu, co sním, označila jsem si číslem batůžek do úschovny, vyzkoušela jsem si před zrcadlem, ke kterému tričku mi lépe sluší čelenka, kterou jsme dostali na akreditaci, najedla se napila, natáhla si budík, připravila jízdenku na metro. Před spaním jsem si v duchu probíhala závod, ladila se pozitivně …

Ráno jsem se probudila pět minut před tím, něž jsme měli mít sraz dole v recepci s kolegou. Zažili jste někdy noční poplach na táboře? Když kolega klepal na dveře, už jsem si zavazovala boty. Nasnídala jsem se cestou v metru. Na shromaždišti navštívit Toiku, odevzdat věci, zařadit se do správného koridoru...ani jsem nestihla být nervózní.

Start. No zatím nic moc, rozběhli se jenom ti první, my jsme šli na startovní čáru pěšky asi deset minut. V takovém davu jsem ještě nikdy neběžela, v prvomájovém průvodu bývalo více místa. (Celkem startovalo přes 32 000 závodníků.) Nezakopnout o zahozenou mikinu, neuklouznout na tubě od gelu. Před závodem jsem slyšela nejčastěji radu: Nepřepálit začátek. No, to by mě celkem zajímalo, jak se dá přepálit začátek, když běžíte v davu a nemáte jinou možnost, než šlápnout tam, odkud zrovna běžec před váma zvedl nohu. Další nejčastější rada zněla: Občerstvovat se od začátku. Fajn, občerstvovačky byly po pěti km, ale člověk menšího vzrůstu jako já měl celkem problém se k vodě a od vody proloktovat.

Bylo tam trošku tepleji než u nás, říkali 24°, v tom davu to mohlo být ještě trošku víc, nejhorší to asi bylo,když jsme běželi tunelem, bylo tam dost dusno. Pár závodníků jsem viděla polehávat kolem trati v péči ošetřovatelů. Po celé délce trati byl špalír diváků, každou chvilku nějaká kapela.Chyběly mi jedině nějaké Toiky kolem trati, naštěstí závěr vedl Boloňským lesíkem :-)

Všichni mi lhali. Od 35.km jsem. běžela s rukama nataženýma dopředu, ať ten náraz do zdi ztlumím, a nic. Nebyla tam.

V cíli mi dali tričko, medaili, občerstvení, nabízeli i masáže. Nijak zvlášť mě nohy nebolely, spíš jsem byla taková celkově lehce jetá. ( na jedné přestupní stanici v metru jsem se vydala špatným směrem :-)), ale odpoledne jsme už zase pokračovali v nájezdu na památky.

Celý výlet do Paříže  se mi líbil a hádejte, kam jedeme letos. 

Ze zmrzlé soboty

Bylo to moc fajn. Doufám, že příště bude víc lidí i stupňů!

Zmrzlá sobota

Tak zas tak úplně blbá nejsem, když se mi povedlo to konečně napsat do příslušné kolonky bez konzultace s Janou! Jupí!
Sobota byla fakt perfektní. Už dlouho jsem nezažila takové babské odpoledne. Tak mi teď držte palce, ať se mi povede připojit fotky.
Ahoj ve středu.

Martina

LH24

LH24 není akce pro mě, asi zůstanu u letních akcí.

Start posunutý 3,5 km od HPB do Malenovic, dobře, je třeba se zviditelnit, ukázat se sponzorům. Prohlášení LU, že nás „pomalou chůzí“ zavede na trasu k HPB určitě nikdo vážně nebral, alespoň měli ti první volnou cestu. A potom už naostro, jedním vyšlapaným klouzavým chodníčkem nahoru (lepší než nesmeky byly orienťácke boty s hřeby) původně slibované občerstvení nahoře pár dní před závodem zrušili,byla tam jenom zima a vítr, že mi pití v camelbaku zamrzalo. No a potom následoval seběh rozbitou cestou podobnou oranici, takže bežet dolů nebylo zaodměnu, ale za trest. K tomu davy turistů a psů, protože bylo pěkně, bohužel ne všichni měli pochopení pro nějaké běhající extrémisty.

Protože jsme si chtěli dopřát komfort, koupili jsme si pokoj místo 1x2m ve společných prostorách (měli to vypáskované opravdu 1x2m bez uliček). Dvoulůžák na hotelu HPB stojí 1240/noc, k tomu nám napočítali ještě parkovné 40/auto/den a snídaňový raut stál 90/osoba  (nic moc za ty peníze).No a aby nám pobyt zpříjemnili, zastavili po dobu závodu výtahy, takže jsme se chodili převlékat a najíst do 5. patra po schodech (a nemyslím si, že by tento krok nekonzultovali s pořadateli). Ještě měl každý závodník nárok na dvě polévky , ale 10:15 už jste ji nedostali (závod byl od 10 do 10). Vypadá to, ze mě v HPB viděli naposled.

Dala jsem to do tmy 3x, potom jsem se rozhodla, že B7 je až v září, takže to tentokrát jako trénink stačí :-))

Organizačně to měli zvládnuté lépe než B7 (taky tam bylo míň lidí), ionťáku dostatek, velmi dobře značená trasa, ale asi by se neměla měnit pravidla během závodu, že má mít každý dvě čelovky a ne jenom náhradní baterie mohlo být v pokynech od začátku. (Že nedokážu baterky vyměnit v noci a v mrazu napadlo i amatéra, jako jsem já a dvě čelovky jsem měla)

Tričko velikost S ale zase neměli a když v neděli ještě ve 12 nezačalo vyhlášení výsledků, jeli jsme domů a ani jsme nezatleskali vítězům

výhled na příští týden 13-19/2

PO - odpočinkový den, sauna
ÚT - 16:00 nebo později podle zájmu
ST - 15:30  u haly (městská policie, auto Jana)
ČT - 15:30 stejně (auto Jarka)
PÁ - volno ?
SO - Štěpánkovice 14:00
NE - ? Lazce ? Hradec ?

Uštvaly mě :-) chcípám pololeže a přemítám, budu-li zítra chodit.. Bacha na štíhlé dámy kolem padesátky, zničí vás :-)

Sobota se povedla

po 15 km se podávaly klobásy

Sobota 11.2.

Co takhle vyběhnout v sobotu ve Štěpánkovicích, ať poznáme domovské terény naší jediné zástupkyně v PWC? V 15.00?

Běžecký kroužek Opava a okolí

Okamžik, kdy se k našim (ne)pravidelným výběhům chce připojit pátý člověk, mě vedl k tomu, založit tento blog. V tolika lidech už se mi jeví domlouvání sms-kami jako příliš komplikované