Tak jsem sice nedorazila na společný běh do Protialkoholní léčebny, ale taky jsem se docela dobře proběhla. Počasí jako víno a já vyběhla kolem třetí. V plánu jsem měla 17 km přes albertovec, Bohuslavice a Bělou do Chuchelné. Tam pro měn měl podle plánu přijet manžel.
Na Albertovci jsem zahlédla záda zdatného a hlavně rychlého běžce v reflexní zelené bundě. Běžela jsem podle plánu a u psího hotelu u Bohuslavic jsem ho potkala zase! A on to byl Roman z Kobeřic! Kam běžíš? Do Chuchle přes Bělou. Tak já poběžím s Tebou. To svědomí, že ho budu zdržovat! Raději jsem mu to hned řekla, ale byl v pohodě a že už rychle běžel 10.
Cesta do Chuchelné utekla a já začala tak trochu uvažovat o tom, že poběžím přece jen dál! Ukecal mně. Na Albertovci jsme se rozběhli každý svým směrem a já šťastná za tu vzdálenost a žíznivá jak na Sahaře.Tak trochu jsem to podcenila, ale byl to super pocit.
V neděli mně bolely nožičky, ale po 40 minutách lehkého výběhu s Robertem to přešlo.
Takže Romane, díky!
Martina
Žádné komentáře:
Okomentovat