Silvestrovské pobíhání rekonvalescentek

Tak včera se Danka na běh nalákat nenechala, ale dneska, přesně čtvrt hodinu před mými nemocenskými vycházkami, mi na gauči drnčel mobil. Tak jo, za 20 minut jsem na Albertovci.
Danka chtěla vyzkoušet co udělá její stresová zlomenina paty po třech měsících léčby.Já zkouším běhat po operaci prasklých šlach v rameni. Běžely jsme tedy do lesa na měkké pěšinky.

Takhle to vypadalo 11.11.2013

Podobný nápad mělo asi dalších sto lidí,v různém stupni silvestrovské veselosti, které jsme postupně potkávaly a kterým jsme přály dobrý příští rok.
Na sedmém kilometru jsme říkaly, že by bylo fajn něco popít a ejhle! OBČERSTVOVAČKA!!!
Nebyla to obyčejná občerstvovačka. Byla to občerstvovačka s kulturním programem. V altánku na naučné stezce koncertovala část bolatické country kapely spolu se svými příznivci z různých částí našeho veselého regionu. Když jsme je míjely a mávaly ozvalo se:
"Ahoj holky! Jste šlapky nebo běhny?"
My na to:" Přeci POBĚHLICE!"

Danka si upravila text: Jdu s bolavou patou mám horečku malou...

A tak jsme dostaly  nápoj plný flavonoidů a antioxidantů, který doporučuje 9 z 10 kardiologů a aby to nebylo tak moc zdravé, přišly na řadu i výrobky řezníka Špejlíka.

Pak jsme si pozpívali, navzájem popřáli hezké zážitky a protože se stmívalo,my dvě jsme pelášily  domů.

Vám všem, kteří si teď u nás čtete, přejeme všechno dobré, zdraví, rychlé nohy, dobré boty,bohaté občerstvovačky, štěstí v tombole,zážitkové smršti a radost z běhání.
A hlavně, každého pocestného pozdravte a usmívejte se!Nikdy nevíte, kdo Vás kdy bude zvedat.

Danka a Tina

Jak se běhá s Veverkama?

To si mám jako nasypat do kapes oříšky? Nebo budeme skákat ze stromu na strom? A kudy vlastně poběžíme, naplánovaná trasa je každý den jiná? No, nějak to dopadne.

Přátelé, takhle se o mě naposledy pečovalo, když jsem byla malá. Jiřík koupil jízdenky a usadil mě do vlaku, do metra a dovedl mě k Honzovi. Ten se svým slunéčkem zajistil nám venkovanům perfektní hotelové služby včetně ranního odvozu na start. Zázemí v IKEMu taky luxusní (už jste někdy utíkali z patologie?) (a sprcha tam byla úplně normální, neumývali nás hadicí na plechovém stole).

Trasa byla bezvadně naplánovaná. Našli se sice jedinci, kteří chtěli prosadit svoji vlastní, jednou byl ale jasně daný velitel, tak se museli potupně vracet. Běžci se postupně připojovali a odpojovali, ani jsem nepobrala všechna jména. A ti, co to běželi celé si alespoň cestou měnili čepice, aby to vypadalo, že se přidal někdo nový. A někteří zakuklenci odkryli svou pravou tvář až v hospodě. Někdy byli ti čerství trochu moc rychlí, možná by se mělo zavést pravidlo, že kdo přijde poslední, zařadí se na konec :-) Ale neutekli mi a nenechali mě zahynout, asi se báli, že bych je potom na blogu pomluvila. A poprvé jsem zažila, že poté, co vyjíte občerstvovačku, se k vám obsluha přidá a běží s váma do cíle.

Nějaké veselé historky cestou taky byly, škoda, že nebylo trochu chladněji, asi tak -20, to by nám Honza určitě předvedl splutí kanálu naživo, takhle o něm jen vyprávěl :-)

Zážitků spousta, východ i západ slunce, běh po asfaltu i po blátě, lesem i průmyslovou zónou, potichu i za zpěvu budovatelských písní. A kdybych si po jedné z občerstvovaček nezapomněla zapnout hodinky, měla bych taky 76,5 jako všichni ostatní :-)

http://connect.garmin.com/activity/421000486

A závěr? S Veverkama se běhá bezvadně. Díky všem.

Takhle to mám nejradši

Ona ta příprava na vánoce je vlastně bezva. Kupříkladu je třeba zajistit stromek. A nejlepší stromky mají ve Filipovicích. A nejlepší čas pro uříznutí stromku je sobota. A nejlepší příprava na vánoce je sobotní běh z Filipovic domů.

Ostatní neměli splněné domácí ůkoly, nedostali proto vycházky, společnost mi dělalo jenom pár srnek a zajíců a taky se mnou kus cesty běžel i stín. Se nedivím, že je takový namakaný, když pořád se všema běhá.

A protože nikdo nespěchal na autobus ani nebylo třeba uběhnout přesný počet kilometrů, běžela jsem si kam se mi chtělo, na křižovatkách jsem se rozhodovala podle toho, která cesta se mi víc líbila. A kde víc svítilo slunko. A kde byla zelenější tráva a voňavější les. Sníh nikde a bylo umrzlo, takže mě neomezovala ani zoraná pole. A přesně takhle to mám nejradši, nabrat jenom hrubý směr k přiměřeně vzdálenému cíli a užívat si. 

Pro mě by vánoce mohly být i častěji :-)

Běžecký Bůh nám zase přál

Už třetí víkend po sobě je nádherně. Asi toho šéfa přes počasí vezmeme do běžeckého kroužku :-)

Když nám ten Holčovický víkend tak pěkně vyšel

naplánovali jsme si na příští neděli narozeninový běh se Zbyňkem. Kdo by taky odolal, když to jsou maratonské kulatiny. Sice to chvíli vypadalo, že nám Xaver zhatí plány, nakonec se ale uklidnil. Pojistili jsme se, ať Tomáš ten svůj první zdárně zvládne

a vyběhli

Pár centimetrová vrstva čerstvého sněhu nám do měkka vystlala cestičky

a schovala led  :-)

Bára zajistila perfektní občerstvovačky

My jsme prozkoumali nové trasy,

zjistili, kudy cesta nevede (taky by se vám nechtělo v zimě brodit), v závěru doladili trasu a když si Zbyněk s Tomem oběhli ještě panelák na sídlišti,

 na ten maraton to vyšlo

http://connect.garmin.com/activity/414206492

A protože jsme si udělali pěknou žízeň, není lepší místo na její uhašení než Hasičárna. Dlouhé běhy jsou bezva, protože jak říká Kove, za každou započatou hodinu si zasloužíš pivo.

Ultra zdar!

No a do třetice? Píše Jiřík:

Kdo by čekal v prosinci na Travném trávu? Asi nikdo, tedy kromě některých členů našeho běžeckého kroužku :o)  Okolní kopce vypadaly že tam snad ani sníh pořádně není, tak jsme podlehli této mylné představě. Jak moc jsme se zmýlili jsme pochopili až během závodu, kdy jsme se bořili po kolena a někdo dokonce až po pás, viď Zbyňku? :o)

Kopec to byl fakt masakrózní a ve stoupání snad nebyl nikdo, komu by nechyběly 1 plíce 

navíc :-)) 

Po zdolání hřebenu (kde jsem pro pobavení všech přítomných hodil parádního tygra) [asi sněžného, ne?] jsem si krásně maloval jak to z kopce napálím, ale kupy sněhu a jen pár nesměle vyšlapaných stop bylo proti. 

Ze seběhu se stalo spíše silové cvičení kombinované se skipingem a manévrováním v úzkém chodníčku. [kdo by se domníval, že ti pomalejší už měli krásně vyšlapanou stopu je naivní. Jen si to někdy zkuste, být ženská a zkusit se trefit do stop, které vyšlapali chlapi :-( ] 

Když už nakonec došel sníh, objevil se led a nevím už pořádně, co bylo horší. Závěrečný seběh sjezdovky byl už jen o tom nerozmáznout se dole na cestě a v klidu doklusat po asfaltu do cíle. Co dodat? Opět jsme si vyzkoušeli něco nového, zažili trochu adrenalinu, poučili se o nezbytné výbavě na takové akce a zase viděli běh z trochu jiného pohledu. Ale nad pivem jsme se pak všichni shodli, že to vlastně bylo moc fajn :o)

No a tak si sedíme u piva, ať nějak smysluplně strávíme čas do vyhlášení, protože tentokrát to byl Tom, který se pochlapil a doběhl si v kategorii pro druhé místo. Na pořadatelem avizovaný čas vyhlášení se přemístíme do centra a co myslíte? Začali dřív a my jsme to zmeškali. Takže si Tom svých pár minut slávy ani neužil.

ještě nějaké Zbyňkovy fotky
a taky z Travný treku

a taky od Báry Hrabyně a Travný trek

Léčba během

Prosinec je už v plném proudu, ale přesto se sluší podat alespoň stručnou reportáž z posledního listopadového víkendu, který se velmi vydařil (ať už ze sportovního či společenského pohledu).
Spolu s Barčou jsme přijali pozvání Jany a její rodiny na "běžecko - regenerační" víkend v Horních Holčovicích. To, že budeme ubytováni v areálu protialkoholní léčebny jsem zjistil až poté, co jsem po pátečním příjezdu porušil provozní řád přijetím takzvaného "welcome drinku" (mimochodem ta domácí slivovice byla výtečná). Také připravená baterie Bernardů dávala tušit, že víkend bude opravdu regenerační. :-)
V sobotu ráno dorazili do dějiště "soustředění" další členové běžeckého kroužku BnB - Jiřík a Tomáš - a vydali jsme se na trochu delší výklus po okolí Holčovic.

Trasa byla pěkně vymyšlená, vedla hlavně terénem směrem na sever do Heřmanovic (doslova "na dohled" Zlatých hor) a zpět opět terénem po zasněžené zelené turistické značce až na silnici do Holčovic, po které jsme absolvovali poslední kilometry našeho 26-ti kilometrového výklusu. Ten by se dal jedním slovem označit jako PESTRÝ či na zážitky BOHATÝ.
Zažili jsme během něj mimo jiné toto:

• úvodní "kufrovací" orienťáckou pasáž

• proběhnutí loveckým prostorem (které pro nás naštěstí dopadlo lépe než pro srnčí zvěř)

• testování potápěčské výstroje u rybníka

• dobytí severní kóty (s výhledem na Zlaté hory)

• parádní seběhy v měkkém sněhu
• závěrečný výšlap do kopce (během kterého snad každý pochopil rozdíl mezi obcí Holčovice a její částí HORNÍ Holčovice)

Nejlepší obrázek si asi uděláte z této fotogalerie, kterou jsem pořídil během trasy.
Výklus se opravdu povedl, slušně jsme si mákli, a tak nastal čas pro "léčebné procedury". Ty jsme zahájili saunou a pokračovali skupinovou terapií, v rámci které jsme zhodnotili letošní běžeckou sezonu, probrali plány na tu příští, zahráli krávy (= karty),

vyšplhali na rozhlednu

a pochopitelně neopomněli konzumaci nejrůznějších dobrot a doplňování tekutin (vesměs těch, které byly v rozporu s provozním řádem). ;-)

Opět to asi nejlépe dokreslí fotogalerie od Báry.
Zkrátka víkend jsme si velmi užili - počasí přálo a tak ještě více vyniklo krásné prostředí Nízkého Jeseníku. Poděkovat proto musím především Janě a její rodině

za pozvání, skvělé zázemí a pohostinnost, ale pochopitelně také všem účastníkům tohoto "léčebného" víkendu za skvělou společnost a nevšední zážitky.
Už se těším na nějakou další společnou akci! :-)