Jak se od všeho osvobodit?

Přece na BĚHU OSVOBOZENÍ. Na úterý říká tréninkový plán 16km a z Hrabyně se běží 15ka do Poruby. Autobus na start mi jede skoro od baráku, neprší a na odpoledne slibují dokonce i teplo. Jedu. Registrace v kulturáku, pro ženy mají dokonce 2 věkové kategorie. Převlíct, poslat věci do cíle a šup na start. Slavnostní odstartování (dokonce se večer objevilo ve zprávách) a už to frčí. Trať asfaltová, trochu víc z kopce než do kopce, ubíhá to celkem svižně, jenom je třeba dodržovat pravidla silničního provozu (např. nepřekračovat nejvyšší povolenou rychlost).

 V cíli sprcha, vyhlášení výsledků a tombola :-))

Sádrový kros

Jana to tak pěkně napsala!
A kdybych nebyla padavka a přihlásila se do závodu za Sádrovcové doly, tak jsem byla třetí!
Už abych běhala s Vámi.
A teď ty fotky:

Tak mi držte palce, ať ten kostival zabere!
Tina

Sobota ke všeobecné spokojenosti

Jak na to?
Dopoledne jeďte s rodinou na výlet, třeba do ZOO.

Cestou domů se nechte vysadit v přiměřené vzdálenosti od domova a zbytek doběhněte. Manžel stihne hokej a ani ho nebudete rušit přecházením před televizí. A úplně nejlepší je, že stačí jen nahrubo dodržovat směr k domovu a můžete běžet po cestě, která se vám momentálně víc líbí. Někdy uděláte neuvěřitelné kličky, jindy zase cesta zničehonic skončí, ale myslím, že kopřivy ještě nikdy nikoho neupálily k smrti :-))

Jak jsme ovládly stupně vítězů

Po čtrnácti dnech povalování po maratonu, kdy jsme kromě chození do práce doma malovali a dělali podlahy (představte si, že v bytě, kde bydlíte 30 let a 30 let jej zaplňujete nezbytnými a potřebnými věcmi musíte vytvořit prázdnou místnost a dva dny na to další :-)) se mi na Štěpánkovický lesní kros zrovna moc nechtělo. Proti byla i moje pravá noha, která bolela bez zjevného důvodu i při sezení. Ale protože Štěpánkovice jsou bydliště naší momentálně osádrované spoluběžkyně, byla to skoro morální povinnost. A protože se rozhodla běžet i Jarka, sbalila jsem v neděli boty a 30 Kč na startovné a vyrazila. Léto bylo už od soboty, kdy jsme s Vendulou křižovaly les u Černé Vody a hledaly vhodné cesty pro Trail-O,

tak ještě pás s flaštičkama a dostatek ionťáku. Běh byl pěkný, trasa dobře značená, jenom ten vítr mohli na chvíli vypnout. 
A ty stupně vítězů? No když jste v kategorii dvě, je těžké nebýt na bednu :-))

Fotky dodá, doufám, Tina.

P.S.

V klidu mě noha bolí pořád, ale když běžím, tak ne. Asi se stanu Forestem Gumpem.

P.S.2

Víte, čemu se můj muž vždycky nejvíc směje? Když po závodě řeknu: Musím se jít proběhnout, aby mě nebolely nohy.