neděle 17. června 2012

Jezerní běh

nás taky bavil. Cesta byla sice dlouhá (Červený Hrádek, Jirkov), ale už dekorace u večerního pitného režimu naznačovala příjemné zítřejší zážitky
Poté, co nás ráno opustil náš doprovodný tým a můj žaludek zjistil, že mu protesty stejně nepomůžou a běhat se bude, jsme se s Tinou vydaly do Mostu. Jezerní běh totiž startoval od přesunutého Kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Slibované horko bylo, slibované zážitky taky


Napřed to tak nevypadalo, ale potom si i Tina uvědomila, že ji běhat vlastně baví
 Běh byl dlouhý 23,5 km, cíl byl na zámku Jezeří. Ošpláchly jsme se hadicí, snědly bramboračku a zajely autobusem zpět do Mostu. Vylezly jsme na věž kostela (197 schodů)

a jely se zchladit do bazénu v kempu. Závěrečnou afterparty jsme trošku hledaly, ale nakonec úspěšně. Vyhlašování výsledků se trochu opozdilo a než vylosovali tombolu, zbyly z prasátka jenom kosti, ale co , hlad je vlastně převlečená žízeň :-)) Celkově kladné zážitky převažovaly a na analýzu a odstraňování chybiček mají pořadatelé celý rok.


sobota 9. června 2012

Ještě jednou Silva

Teda, ne že bych ji znova běžela, když tak příští rok. Ale byl to přece jenom dlouhý zážitek, tak se i dlouho drží v hlavě.
Někdo se mě ptal, proč zrovna ultra 103 km SNR. Důvod je zcela jednoduchý: protože jsem v podstatě líná. A když jsem loni před svým prvním maratonem pročítala na webu různé tréninkové plány, narazila jsem i na ten na Silva Nortica Run. A zatímco plány na maraton měly volný den jednou týdně, MAMMUTí plán měl volna dvě!
Přihlásila jsem se brzo, ještě dřív, než bylo rozhodnuto o délkách, potom už zbývalo jenom dilema 90 nebo 103. No, zase takové dilema to nebylo, 103 je mnohem lepší číslo na machrování než 90 :-))
Tréninkový plán jsem samozřejmě nesplnila. Naběhané km na necelých 70%, na minuty to vycházelo líp, protože běhám pomalu, jenom s dny volna jsem se dostala přes 100%. Přesto mě ani na okamžik nenapadla myšlenka, že bych to neuběhla. Jen jsem si nebyla úplně jista limitem, ale ukázalo se, že ten byl naprosto v klidu a kdyby byl o hodinu kratší, uběhla bych to i já o hodinu rychleji.
Vím, že se opakuju, ale opravdu to je v hlavě. Už asi tři týdny před Norticou jsem si před usnutím představovala, jak běžím po lesních cestách, jak je všude krásně, jak se potkávám s jinými běžci a hlavně, jak se mi to líbí. A ono to tak bylo. Neznervóznilo mě ani pročítání jiných webů, kde si lidi s mnohem větším počtem naběhaných km nebyli jisti, že to dají. Prostě jsem věděla, že já to dám :-))

Na jedné občerstvovačce zhruba kolem 40. km se obsluha ptala:
Jak to, že běžíte takovou vzdálenost a ještě se u toho smějete?
No přece protože nás to baví!

pondělí 4. června 2012

Je to v hlavě

Ne, nezařadila jsem se mezi ty, kteří uběhnou 100 a více km. Ale na druhou stranu, chůze je taky důstojný způsob pohybu. A limit jsem stihla, takže plán splněn.

Silva Nortica Run se mi moc líbil. (Všimněte si, že se jmenuje Run a nikoliv Race.) Dobře značená trasa pěknou krajinou

dobře vybavené občerstvovačky s příjemnou obsluhou a když vám po třech hodinách běhu zbývá do cíle už jenom 78 km, je to přece pohoda :-))


Rozhovor na občerstvovačce:
já: navařeno máte dobře, jenom tady máte strašně moc much
slečna: nerada to říkám, ale ty mouchy přibíhají a odbíhají s vámi, jinak tady nejsou
já: no, asi si říkají, že takové krávy už dlouho neviděly
slečna: to jste ještě řekla pěkně, ostatní říkali zdechliny


Vím, že se opakuju, ale Silva Nortica Run se mi opravdu moc líbil. Žádný nehet neplánuje mě opustit, vyrobila jsem si sice několik puchýřů, ale dneska už o nich nevím, jenom se mi trochu hůře chodí se schodů, takže tento víkend nepůjdu ani na Everest ani nesestoupám do Mariánského Příkopu.
Silva Nortica Run doporučuju všem, kteří chtějí zažít něco nevšedního. Jenom si na noc vypínejte mobil, protože když vás v 01:29 probudí sms (od Tiny!) s přáním ať se dobře před během vyspíte, moc radosti z toho mít nebudete :-))

Zatímco já jsem si užívala na trati, doprovodný tým prozkoumával okolí: