Teda, ne že bych ji znova běžela, když tak příští rok. Ale byl to přece jenom dlouhý zážitek, tak se i dlouho drží v hlavě.
Někdo se mě ptal, proč zrovna ultra 103 km SNR. Důvod je zcela jednoduchý: protože jsem v podstatě líná. A když jsem loni před svým prvním maratonem pročítala na webu různé tréninkové plány, narazila jsem i na ten na Silva Nortica Run. A zatímco plány na maraton měly volný den jednou týdně, MAMMUTí plán měl volna dvě!
Přihlásila jsem se brzo, ještě dřív, než bylo rozhodnuto o délkách, potom už zbývalo jenom dilema 90 nebo 103. No, zase takové dilema to nebylo, 103 je mnohem lepší číslo na machrování než 90 :-))
Tréninkový plán jsem samozřejmě nesplnila. Naběhané km na necelých 70%, na minuty to vycházelo líp, protože běhám pomalu, jenom s dny volna jsem se dostala přes 100%. Přesto mě ani na okamžik nenapadla myšlenka, že bych to neuběhla. Jen jsem si nebyla úplně jista limitem, ale ukázalo se, že ten byl naprosto v klidu a kdyby byl o hodinu kratší, uběhla bych to i já o hodinu rychleji.
Vím, že se opakuju, ale opravdu to je v hlavě. Už asi tři týdny před Norticou jsem si před usnutím představovala, jak běžím po lesních cestách, jak je všude krásně, jak se potkávám s jinými běžci a hlavně, jak se mi to líbí. A ono to tak bylo. Neznervóznilo mě ani pročítání jiných webů, kde si lidi s mnohem větším počtem naběhaných km nebyli jisti, že to dají. Prostě jsem věděla, že já to dám :-))
Na jedné občerstvovačce zhruba kolem 40. km se obsluha ptala:
Jak to, že běžíte takovou vzdálenost a ještě se u toho smějete?
No přece protože nás to baví!
Hezky:)
OdpovědětVymazatzm