středa 20. listopadu 2013

24hodinovka za 48 hodin

Vlastně 48 a půl.
Františkolázeňská 24hodinovka mě lákala z několika důvodů. Ve Františkových Lázních jsem ještě nebyla, nikdy jsem ještě neběžela 24hodinovku a a docela mě zajímalo, kolik dokážu za 24 hodin uběhnout kilometrů. A hlavně, FL24 není závod, je to happening, kde nemusím s nikým soutěžit a s nikým se porovnávat. 
Prohledala jsem jízdní řády a bylo rozhodnuto, jdu se přihlásit. Je to sice od nás dálka, ale v sobotu jede Pendolino až do FL a nedělní Excelsior má lehátkový vagon.  Takže v sobotu 4:30 z Opavy a v pondělí 5:00 zpátky (= 48,5 hodiny :-))
V Pendolinu pořád někdo chodil s kávou, vodou nebo novinama, loučil se s pasažéry a vítal nové, takže na spaní to moc nebylo, ale kdo by taky spal ve dne, že. 
Trochu jsem se prošla FL, zaregistrovala se, vyfasovala číslo a čip a šla se před startem naladit do restaurace hotelu Luisa. Preso, palačinka a pomerančový džus nemá jako předstartovní jídlo chybu. V prostoru pro závodníky už kmitali dobrovolníci, stoly se prohýbaly pod dobrotama. To už jsem taky někde slyšela, že ultraběhy jsou o tom, co dobrého sníst a vypít a mezitím se trochu proběhnout :-)
Jak se blížila  hodina startu, začali převažovat očíslovaní běžci, chodci, jezdci a s úderem 14té hodiny jsme se všichni rozběhli za pštrosem. Na to, že patří k nejrychlejším běžcům, to rozběhl pomalu, asi nám nechtěl působit trauma :-) (tempo nasadil ideální, kdo by ho udržel celých 24 hodin, naběhal by slušné množství km).
Zpočátku to byla pěkná kličkovaná, bylo ale hezké vidět, kolik lidí je ochotno se rozběhnout. Za světla byl čas prohlížet si sochy, domy a stromy na trase. Jak přibývalo tmy, běžců ubývalo, ale na trase pořád někdo kroužil. Půlnoční meditace jsem se nezúčastnila, byla jsem na to málo oblečená, prochladla bych. Kdybych se rozhodla zopakovat si FL24 někdy příště, musím pamatovat i na zimní výbavu. Bezvadné byly taky svíčky, které před meditací rozsvítili kolem trati: Svíčka za košem, potom se odbočuje :-) A dobré bylo taky vyhlížet v noční mlze ostatní spoluběžce. Třeba potkat v každém kole dvakrát 112ku bylo možná lepší, než kdybychom běželi spolu.
Venkovní občerstvovačka byla pořád zásobena horkým čajem  a dobrotama, zázemí v Luise bylo luxusní. Krátký odpočinek s gulášovkou v žaludku mi udělal moc dobře, takže jsem se tam vracela pobýt znovu :-)
Trochu jsem se obávala, co se mnou udělá kroužení pořád dokola, přece jenom jsem zvyklá běhat spíš odněkud někam, ale nakonec se mi ten 1,150 km okruh zdál tak akorát dlouhý. Jediné, co se až tak úplně nelíbilo mým kolenům, byla dlažba na téměř celé trati. Ani si nedovedete představit, jak jsem se v každém kole těšila na krátký úsek po pískovém chodníku :-)
Jak se rozednívalo, začalo zase běžců přibývat, někteří už dopočítávali, kolik kol ještě musí uběhnout, aby se dostali na naplánované km. Na stylu běhu/chůze některých už bylo vidět únavu, bavili a usmívali se ale všichni. A o tom to je :-)

fotky1
fotky2

Pěkně zorganizovaná akce, dobrovolníci bezvadní, zázemí luxusní. Dávám 1*.

úterý 12. listopadu 2013

Tak kolik

myslíte, že naběhám?

V sobotu ve 14:00 startuje Františkolázeňská 24hodinovka  a já tam budu :-)
Ale vůbec nemám představu, kolik kiláků můžu uběhnout. Na kilometrovém okruhu v parku. Jenom aby mě potom ještě rozmotali :-) Ještě nikdy jsem 24 hodin neběžela. Už se těším a doufám, že nám bude přát počasí.

Tak kolik myslíte? Vyhlašuji tipovací soutěž. Jenom ještě nevím, jaká by měla být cena pro vítěze. Nějaké propocené finisherské tričko? Nějaká medaile nebo pohár? Pivo? Nebo že by vítěz ty stejné kilometry uběhl v mé společnosti? :-)

úterý 5. listopadu 2013

Spojencem i z HROBu

Ne, neumřela jsem a neodkázala SKV svůj majetek (dluhy?) To jenom na HoRském Orientačním Běhu vyhlásili sbírku pro SKV - za každou kontrolu 1 Kč do pokladničky.

Cesta začala klasicky s mírným zpožděním, ale pokud by se v pátek odpoledne lidé z různých míst sešli na místě odjezdu včas, považovala bych to za nenormální jev. I tak jsme do centra dorazili v pohodě.

Mám pro tebe dvě zprávy, říká Tom, jednu dobrou a jednu špatnou : Náš pokoj je v druhém patře první od vchodu a spolu s námi tam jsou H. (soupeři v kategorii)
A ta špatná?
Postele jsou poschoďové.
A H. už obsadili ty spodní?
Ne, zatím tam nejsou.
Tak rychle, když budeme hajzli, jsou spodní naše.

Nebyli jsme. Demokraticky jsme se s Magdou dohodly, že ženy dole, muži nahoře :-)

Ještě je třeba trochu naladit před zítřejším výkonem, ale nic, co by výčepní nezvládl. "Prvohrobař" Jarda slavil 44. narozeniny a jak jsme se dozvěděli ráno, měl v plánu s pomocí nás ostatních postavit komín "44", my jsme ale s Tomem zbaběle utekli už ve 23:23 (neplánovaně, ale zase to vyšlo, že :-)

Na start nás odvezly autobusy do lyžařského centra do Rakouska. 
Tam nahoře na konci sjezdovky má většina kategorií kontrolu, říká pořadatel. Už se nemůžu dočkat. 
Začátek trati je free order. Free order to je takový orienťák na druhou, je třeba volit nejen postup z kontroly na kontrolu, ale i nejlepší pořadí. V této části jsme celkem obstáli, na konci jsme byli v kategorii průběžně druzí. (Ta sjezdovka nakonec nebyla tak strašná) Občerstvovačka a pokračujeme, tentokrát už pevné pořadí kontrol. Odbočíme z cesty, razíme a když se vracíme, potkáme holky Adidasky. 
Je to 117?
Je.
Nějak mi to vrtá hlavou. Mám dojem, že tam bylo číslo 113. Ale Tomáš vypadá jistě a je kus přede mnou. Na další kontrolu jsme se museli vracet. Je nějak blízko, přece jsme ji nemohli o tolik přeběhnout. Nedá mi to:
Kontroloval jsi kód?
Teď ano, na té minulé ne.
Nakonec jsme se vrátili.
Jasně, že to nebyla ta správná. Takže znova a lépe. A soupeřům jsme věnovali 12 minut :-(

A protože jsme kámoši, dali jsme jim ještě další šanci. Když Tomovi postupně odpadla podrážka na pravé botě a vzápětí i na levé a musel si je přivázat tkaničkama (naboso běžet nechtěl, nevím proč?), nějak jsme se ztratili ve vzdálenostech a hledali jsme kontrolu o potok dřív. No, nebyla tam. Na občerstvovačce si boty olepil izolepou vyžebranou od pořadatelů, takže jsme se dostali i do cíle :-)



(Náš pokoj byl asi smolný, protože Magda ztratila cestou čip. Měla ale štěstí, nějací další závodníci jej našli a donesli do cíle.)

Odpoledne byl čas i na KPČ (Čertova stěna, Lipno) i na pitný režim (Pajzl u Jakuba)

V neděli podle předpovědi prší. Taky mohlo sněžit, je přece listopad. Je ale celkem teplo. Startujeme v kategorii poslední v handicapu, na dav za námi máme náskok 1,5 minuty. Tom je na mě nějaký rychlý. Jenom za ním vlaju a nestíhám se dívat do mapy. Doufám, že to umapuje. Na 4. kontrole jsme docvakli dvojici startující před námi. Teď je to z kopce, musíme jim zdrhnout. Povedlo se, ale ne na dlouho. Šestou jsme trochu pohledali a mají nás a s nimi ještě další dvojice. 
Zase asfalt. Připadá mi, že hřeby na botách prolezly podrážkou na nesprávnou stranu. Jestli ty včerejší bažiny nebyly lepší.
Další 2 kontroly razíme spolu, na 8. slyším: "Půjdeme s nimi". Tak to tedy ne. Oni poběží s námi a před cílem nám potom utečou. Musíme je setřepat. Na občerstvovačce si dám dva loky piva, do ruky vezmu kousek banánu a běžíme. V nejhorším konečně sním datle, které sebou vláčím už od včera. (Povedlo se. Viděli jsme je až v cíli.)