neděle 28. dubna 2013

Jak jsem prošvihla maraton

Maratonský den. jsem v prostoru startu, všichni se mažou, oblékají, dolaďují doplňky. Jenom já se, bůhví proč, vybavuju se s někým, koho ani neznám, o dětské sedačce. A ještě se cpu mandlema (to jediné chápu, mandle miluju). Přidává se k nám jeden známý běžec - vodič. Dobrou chuť. Dík. Koukám na hodinky, 9:52. Start je 10:00. Asi je nejvyšší čas převlíknout se a zařadit se do koridoru. Běžím ke svým věcem, proti mě poslední opozdilci. Ještě připnout číslo a odevzdat věci do úschovny. Kruci, vždyť já nemám číslo! Vždyť já jsem si nebyla vyzvednout startovní balíček! Co teď? Bez čísla mě do koridoru nepustí. Tak dlouho se těším a teď nemůžu běžet? Takhle jsem naposledy bulila, když zastřelili Vinetoua.
Protřu si oči a podívám se na hodiny vedle postele. Maraton je až za 14 dní, teď je nejvyšší čas se nasnídat a vyrazit na Štěpánkovickou 10 :-)

čtvrtek 25. dubna 2013

Třičtvrtěletí


/zápis z běžecké pedagogické rady - duben 2013/

A je to tady. Třičtvrtěletní  hodnocení prospěchu.
Takže žákyně Jana Glabazňová, to je ta tichá a nenápadná, co málo mluví, ale za to velmi vtipně a výstižně píše, že?
Jo, to je přesně ta, jejíž SMS nemívají víc, než tři slova.
Takže:
BĚH: 1
OBJEDNÁVÁNÍ POČASÍ NA TRÉNINKY: 1*
PLÁNOVÁNÍ  TRAS:  2 jedničky
MOTIVACE SVÉHO OKOLÍ K BĚHU: 3 jedničky

Třídní učitelka: Tina

PS: Tak trochu jsem prohodila role. Jen na chvíli porady. Jinak to funguje naopak, kdy trenérka má vždycky pravdu.
Jani, díky!

středa 24. dubna 2013

12 + 12 = 2189

Matematici, nebijte mě.
14.dubna to bylo druhých dvanáct týdnů, co běháme pro SKV. A dohromady s Tinou jsme naběhaly 2189 km na mapách 66 + 67 + 69. Spousty km taky pro SKV naběhal 12HonzaDe, ten to ale raději tají, abychom neměli deprese, že běháme málo :-) 
A to ještě nevím, co nás ještě čeká, protože Tina si vymýšlí speciální úkoly. Třeba minulou neděli chtěla běžet 35 km. A protože se k nám přidal i Jiřík a protože bydlíme každý někde jinde, nebyl to úplně jednoduchý úkol na plánování. Tině to ale nakonec vyšlo skoro přesně a my jsme se s tím nějak vyrovnali :-) Trošku jsme se zablátili, trošku jsme se vzdělali v zeměpise, poznali jsme nové cesty a na oběd jsme byli doma. 

neděle

Kdybyste se někdy nudili, dejte vědět, taky vám něco naplánuju :-)

pondělí 15. dubna 2013

Proč to vlastně děláme?

Přece pro žízeň a pro hlad :-)


Měli jste snad k nedělnímu obědu něco lepšího? A zaslouženě?
My jsme si hlad a žízeň udělali. Bolatická 20 sice má jen 18,8 km, ale zato vede naším "domácím" lesem. A protože se jaro za minulý týden snažilo, bylo to BEZ SNĚHU :-) Jaká pohoda po Horské výzvě. Tina trochu hudrala, že běžím od startu moc rychle, ať zpomalím, ale když to bylo po asfaltu. (Prý i do kopce). Kdo by po anabázi z minulého týdne odolal, když se může rozběhnout aniž by se propadal po kolena do sněhu. Krásné slunečné počasí, voňavý les, spousta známých i neznámých běžců (Jiřík je živý člověk, nejen virtuální), jenom boty už nemám tak zářivě čisté. Nevadí, běhání je přece náš koníček.



pondělí 8. dubna 2013

Zážitek nemusí být hezký, hlavně že je silný

Vloni trasu 1.Horské výzvy zkrátili  protože bylo hodně sněhu. Letos bylo sněhu sice víc, ale nezkracovali. Zkratka by vedla úsekem s lavinovým nebezpečím. Takže plná dávka. Podle mých hodinek 65 km, 2743 m převýšení.

Že bude na 1. Horské výzvě v Jeseníkách sníh jsem předpokládala. Taky že byl. Ale byla tam i místa úplně bez sněhu. Třeba na křížení hlavní cesty na Červenohorském sedle byl asfalt.
Přiznám se, že od chvíle, kdy u nás o velikonocích nasněžilo, jsem trochu znejistěla, jestli to byl úplně nejlepší nápad se na tento závod přihlásit. V zimě je mi zima, v hlubokém sněhu neumím běhat a v noci raději spím. Nevím, jestli bych si nevymyslela nějakou smrtelnou chorobu, kdyby to nebyl závod dvojic. Tak jsem alespoň před usnutím vzpomínala, jak tam je krásně, když je krásně.




V pátek odpoledne jsem si sbalila věci, nachystala svačinu, chvilku si zdřímla a vyrazila do centra závodů. Registrace bezproblémová, zbývalo jen sladit oblečení a postavit se na start. Všichni se rozbíhají jako na pětku na dráze. To myslí vážně? Teď už je mi to jasné. Každý si chtěl užít běhu, dokud to šlo. Za chvíli už jsme stoupali po žluté a červené na Keprník. Nezáviděla jsem těm prvním. Na první kontrole jsme byli za necelé čtyři hodiny. Byla tam trošku tlačenice, ale jídla a pití dost. Moc jsme se tam ale zdržovat nemohli, abychom nepřimrzli. Takže hurá znovu na Keprník, tentokrát po zelené, modré a znovu červené. Keprník je můj kopec oblíbený, kdysi dávno jsem byla na Chatě Jiřího na Šeráku na zimní OTŠce a na Keprníku jsme byli denně nejmíň jednou. Někde tam se začalo rozednívat, už jsem se těšila, že konečně uvidím něco jiného, než světýlka čelovek. A taky že jo. Mlhu. Hadička od camelbaku zamrzla, už nešlo ani usrkávat ledovou tříšť.
Další kontrola - Červenohorské sedlo. Trošku jsme hledali občerstvovací stan, pořadatelé asi nepočítali s mlhou, zapomněli, že ta je tam vždycky. Na druhou stranu, alespoň nebylo vidět, jak daleko ( a vysoko) je to na Praděd. Na kontrole se potkáváme s Pavlou a Pavlínou, jedna z nich si přezouvá ponožky. Obdivuju každého, kdo si dokáže vyzout a obout botu a zavázat tkaničku.
Na Praděd je to do kopce. Pochopitelně, když je to nejvyšší hora Jeseníků. Někde cestou říká Vláďa:
GPSka mi ukazuje 34km.
? 30 km už neujdu.
Dobře, tak můžeme běžet.

Třeba budou mít od Švýcárny projetou cestu. Neměli. Nebo alespoň z odbočky k vysílači. Chvilku před námi projela rolba a pěkně to nakypřila. Ale zase kupodivu nefouká. Kdyby nebyla mlha, mohli jsme vidět i vysílač.


Výhledy žádné, mažeme na kontrolu na Ovčárně. Najíst, napít, prý už jenom 22 km. Při debatě s dalšími účastníky se nějak dostaneme k otázce věku. Chvilku se trumfujeme, tlučeme občankama o stůl, jeden závodník říká:
To musím říct mojí matce, ta asi teď leží pod dekou u televize a otvírá bonboniéru.

Taky bych ležela u televize, jenom místo po bonboniéře bych asi raději sáhla po pivu.

Poslední vážný kopec, nekonečná pláň. Důležité je správně odbočit na zelenou. Hezky se to říká. Je mlha, značky jsou zasněžené a značení bíločervenou pořadatelskou páskou taky není zrovna nejlíp vidět. Povedlo se. Ještě obejít horní nádrž a závěrečný bonbónek - seběh pod lanovkou do Koutů.
Úkol splněn. Jsme v cíli a Vláďa stihne i poslední vlak domů.

Nezbývá, než se těšit, že v červnu na Šumavě už sníh nebude.

neděle 7. dubna 2013

Můj druhý


Samozřejmě že ne manžel, ale půlmaraton.
Vzpomínám na loňský PIM a taky na to, jak jsem si hned 2. den na to, /bylo to 1. dubna/, zlomila při venčení psa nohu a žebro. Těším se ten běh, na Prahu, ale i na to, až bude den po té a já budu mít všechny končetiny zdravé, i když bude pes vyčůraný.
   Den D začal lehkou stíhačkou Regio Jettu v Ostravě. Povedlo se. Na těsno, ale povedlo. Po cestě jsem dospala noční manko, doplnila tekutiny a energii /mají tam skvělé koláče za babku/ a sledovala, jak se mění počasí. Odjížděla jsem ze zasněžených Štěpánkovic do pražského jara. Sice trochu chladného, ale přece jen bez toho bílého hnusu.
  Start s Vltavou - a už mám zase mokro - vždycky si popláču. Než jsem se dostala přes startovní bránu, uběhly 4 minuty. Asi po 2 km to málem vypadalo, že můj závod skončil. Těsně přede mnou zakopla jedna paní a já letěla přes ni. Ještě že mám tréning ze středy, kdy jsme s Janou nacvičovaly překážkový běh přes závěje. Když jsem se zklidnila a zjistila, že ani jedné z nás se nic nestalo, šlo to samo docela dobře a podle plánu. Na 12. km se situace opakovala, jen padací účastník přede mnou byl chlap.Docela mně to rozhodilo a pak mi utekl balonek s 1:50. Co se dá dělat? Běžet co to dá! No a dalo to 1:53:12. Taky dobrý.
Teď jen přežít to noční venčení a mám opravdu vyhráno!

Ukázka ze středečního překážkového běhu OŠOP.

Elá  HOP!

                                                           ... a přistáváme...
do měkkého.
A tohle už je zase ze zasněžených Štěpánkovic z nedělního regeneračního výběhu s Dankou Dudovou a Ludvíkem
Pro lepší prohlédnutí fotky otočte, prosím, hlavu doprava. Nějak se mi to nedaří otočit.

pondělí 1. dubna 2013

Zase jsi to prošvihl

Onehdá říkal Karel:
Četl jsem si ten váš blog, a myslím si, že dost riskujete. Podle fotek běháte většinou samotné holky a píšete si tam místo a čas srazu, co kdyby to četl nějaký úchyl a počkal si tam na vás.
Ha, ha, my bychom mu utekly.

S kým dneska běžíš? ptá se ráno ten můj.
Jenom s úchylem.

V autobuse bedlivě sleduju spolucestující, kdo z nich by to mohl být. Všichni vystoupili už u hospody, možná jel o autobus dřív.


Milý úchyle, dneska jsi měl ideální příležitost a prošvihl jsi to. Dneska bych neutekla nikomu. Dneska jsem byla spíš za úchyla já. V těchto podmínkách se přece soudný člověk běhat nevydá.



Ale víc než do půl stehen sněhu nebylo nikde. Rychlost sice nic moc, kilometry jsem taky trochu pokrátila, ale ta romantika.



A ještě jsem si vyrobila parádní kompresní snow-návleky.


Ale byla to tvoje poslední příležitost. Od teď píšu jen v kódech. Takže:
Út - S
St - P
Čt - N
Pá - HV