Můj druhý

Samozřejmě že ne manžel, ale půlmaraton.

Vzpomínám na loňský PIM a taky na to, jak jsem si hned 2. den na to, /bylo to 1. dubna/, zlomila při venčení psa nohu a žebro. Těším se ten běh, na Prahu, ale i na to, až bude den po té a já budu mít všechny končetiny zdravé, i když bude pes vyčůraný.

   Den D začal lehkou stíhačkou Regio Jettu v Ostravě. Povedlo se. Na těsno, ale povedlo. Po cestě jsem dospala noční manko, doplnila tekutiny a energii /mají tam skvělé koláče za babku/ a sledovala, jak se mění počasí. Odjížděla jsem ze zasněžených Štěpánkovic do pražského jara. Sice trochu chladného, ale přece jen bez toho bílého hnusu.

  Start s Vltavou - a už mám zase mokro - vždycky si popláču. Než jsem se dostala přes startovní bránu, uběhly 4 minuty. Asi po 2 km to málem vypadalo, že můj závod skončil. Těsně přede mnou zakopla jedna paní a já letěla přes ni. Ještě že mám tréning ze středy, kdy jsme s Janou nacvičovaly překážkový běh přes závěje. Když jsem se zklidnila a zjistila, že ani jedné z nás se nic nestalo, šlo to samo docela dobře a podle plánu. Na 12. km se situace opakovala, jen padací účastník přede mnou byl chlap.Docela mně to rozhodilo a pak mi utekl balonek s 1:50. Co se dá dělat? Běžet co to dá! No a dalo to 1:53:12. Taky dobrý.

Teď jen přežít to noční venčení a mám opravdu vyhráno!

Ukázka ze středečního překážkového běhu OŠOP.

Elá  HOP!

                                                           ... a přistáváme...

do měkkého.

A tohle už je zase ze zasněžených Štěpánkovic z nedělního regeneračního výběhu s Dankou Dudovou a Ludvíkem

Pro lepší prohlédnutí fotky otočte, prosím, hlavu doprava. Nějak se mi to nedaří otočit.