čtvrtek 30. května 2013

Tak nevím

když jsem na dubnové Horské výzvě mrzla 16 hodin po kolena ve sněhu, představovala jsem si, jak bude na Silvě krásně sucho a teplo. Teď už mám zabalenou čepici, rukavice i neoprénové ponožky. Doufám, že pořadatelé na občerstvovačkách budou mít přístřešky, aby nám nenapršelo do piva :-)
Nevíte někdo o sauně někde v blízkosti Nových Hradů? Počítám, že budu potřebovat v sobotu večer rozmrazit.
A kdyby jste někdo čekal pár kiláků před cílem s šamponem, mohla bych doběhnout i osprchovaná :-)
Ale stejně se těším!
Silvě zdar!

neděle 26. května 2013

Hra na blbce

Zpočátku se to jevilo jako dobrý nápad. 28 km z Veřovic přes Velký Javorník, to by mohla být pěkně strávená neděle. Sice mi všichni dali košem, Tina na rodinné oslavě, Jiřík v ZOO, Radim trénuje někde v Jeseníkách, v pátek večer napsal i Tom, že nejede, že má být hnusně, přesto jsem se přihlásila. V neděli ráno bylo krásně a vydrželo to, Tome, celý den. Ne moc horko, chvílema svítilo slunko, občas se zatáhlo.
Vašek řekl, že je škoda sedět doma, když je tak hezky a jeli s Luďkem se mnou. Místo konání:
Veřovice (okr.Nový-Jičín).Velká louka 300m za sportovním areálem Orlovna .Bude označeno. 
Orlovnu jsme našli, měli tam večírek, říkali, že mám zůstat, že ještě něco k pití mají a že mě klidně i zaregistrují. O horském běhu a dogtrekingu nikdy neslyšeli. Značení nikde, ještě že jsem si napsala telefon na pořadatele. 
"Jeď dál a na louce doleva po žlutých fáborcích. "K louce jsme dojeli, žluté fáborky vedly zpět do vesnice k obecnímu úřadu. Zkusíme to ještě jednou, vedou i na druhou stranu. Nějaký místní domorodec nám poradil. "Jo, to musíte na kynologické cvičiště, tudy tam ale nedojedete, musíte zpátky přes vesnici." Takže další kolo, už nás začíná i tlačit čas, doba startu se blíží. Cesta se zužuje, mění se na kamenitou polňačku. Konečně vidím cvičiště. Nějací lidi a psi tam jsou, že by úspěch? Planá naděje. "Ano, za chvíli tudy poběží, ale odkud startujou nevíme, zkuste obecní úřad." Dík, tam už jsme byli. Tak zase zpět, ještě jednou zkouším volat pořadateli. Nebere mi telefon. 
A to je přesně ten okamžik, kdy se to ve mně zlomilo. Vykašlu se na to. Uděláme si rodinný výletek na Velký Javorník,  já se proběhnu po hřebeni, kluci si zajdou na jídlo a potom mě někde vyzvednou. Zaparkovali jsme na Pindule za asistence asi dvaceti policistů, měli tam asi nějaký sraz.  Cestou nahoru na Javorník jsme se těšili na pivo popřípadě něco k jídlu, ale chata nahoře je taková Hospoda na mýtince. Na pivo řada tak na dvacet minut a jídla jenom typu hranolky nebo bramboráčky z mražáku. Ještě že jsme měli čokoládu poslední záchrany.
Kluci se nakonec najedli dole na Pindule, a já jsem si proběhla hřeben po červené. Na místě srazu na mě čekali jenom deset minut, takže i docela dobře naplánované. Nakonec jsme byli spokojeni všichni. Ale stejně si to neodpustím.
Milý RB, pokud bys náhodou zabrousil na tyto stránky, chci ti říct toto:
Pokud chceš pořádat závody jen pro sebe a své přátele, nedávej informaci o nich do termínovky na běžeckých webech. A pokud je chceš pořádat pro běžné lidi, zkus trochu vylepšit značení. Ne každý zná všechny louky v okolí Veřovic.


úterý 21. května 2013

Je to dobré

je týden po maratonu a Tina nemá nic zlomeného. Tak hurá na Silvu. To tenhle dopadl hůř, je z něho zajíc do herbáře  


Pondělní "prajzské" výběhy se začínají jevit jako nejlépe obsazené, jsem zvědavá, jestli se objeví i Jarka, kvůli které posunujeme start na půl sedmou. Tomáš, když slyšel, že máme novou mladou spoluběžkyni, taky zvažuje účast, tak možná trhneme rekord.
Zatím jsem to pojala jako duatlon (kolo, běh, kolo), existuje ale i možnost kompletního triatlonu, možnosti tady jsou :


A ta romantika!




úterý 14. května 2013

Maraton na druhý pokus!

Tak už je to tady. V neděli poběžím svůj první maraton. Mám strach a respekt a zoufale se hlídám, abych si nic nezlomila a konečně se mi to povedlo.
V tréninku jsem byla zodpovědná a poslouchala rady své trenérky Jany (ne vždy, trochu odmlouvala) a virtuálního pana Smetany na Behej. com.  (jo, jo, prý podle plánu. Poté, co jsme s ní společně s Jiříkem odběhli 35 km - podle plánu, řekla, že se o týden spletla.) Kilometrů jsem měla možná trochu víc, ale to je lepší, než míň.
Cesta vlakem v pohodě /Regio Jett má docela pěkné toalety/. Pak Expo (Expa jsou nebezpečné, chvilku si nedáte pozor a máte nový batůžek) a dobrodružné hledání penzionu Na Petynce. (naše odloučená rodinná jednotka jela autem, dobrodružství jsme ale zažili taky. Lenka v navigaci nás sice dovedla k penzionu Na Petynce skvěle, posledních 50 m nás ale tvrdohlavě posílala do jednosměrky, samozřejmě do zákazu. Když to neklaplo ani na druhý pokus, vydal se Vašek k penzionu pěšky. Riskněte to, tady se policajti ještě nikdy neobjevili co stojí penzion. Neobjevili :-))
Povedlo se a můžeme s Janou na předepsané maratonské těstoviny a nepředepsané pivko do pizzerie. Mňam, to bylo dobré! (my jsme ještě předtím stihli prochodit ZOO  a zopakovat si ruštinu. Přikládám  /nekvalitní/ fotku, ale znalci porozumí)




Škoda jen, že díky nervozitě ta dobrota mnou projela rychleji, než bych si přála. Spalo se mi dobře, protože jsem nemusela venčit psa.
Ráno jen sbalit a fičet na start. (a zase problém, byla tak netrpělivá, že přišla ráno o 4 minuty dřív. Takže můj mobil zůstal ležet na posteli a musela jsem se pro něj vracet :-))
Nejdříve jsem chtěla zkusit běžet na 4,15, ale nakonec jsem to nechala na Janinu radu přírodě. Prostě se mi běželo fajn, tak jsem běžela a běžela, na občerstvovačkách jedla a pila/ nejlepší byl banán namočený do soli/ a občas na sebe šplíchla trochu vody z houbičky. Po cestě jsem na vracečkách mávala na známé, seznamovala se s novými lidmi (taky jsem se seznamovala, někdy na 7.km jsem si potřásla rukou/zobákem se Sárou, potom si mě našla Karolína, Milanovi jsem řekla, že má být tak půl hodiny přede mnou, tak trošku natáhl krok a zmizel) a prostě si to užívala. (já jsem startovala z koridoru G, 3.45. Ne, že bych měla takové ambice, něco ale do přihlášky napsat musíte. Po startu jsem viděla bílé balónky někde před sebou a nijak rychle se nevzdalovaly. Časem se mi je dokonce podařilo předběhnout. Běžet před nimi bylo lepší, než se držet v těsné blízkosti. 
1. když jsem se neotáčela, mohla jsem si myslet, že jsem jim utekla :-) 
2. kolem vodičů byl chumel běžců a ti ještě zvyšovali i tak dost vysokou teplotu
No a když jsem musela na 28.km navštívit JOHNNYHO, zmizely mi bílé balónky v nedohlednu. Tak jsem si řekla, že stačí, když mě nepředběhnou červené. )
V cíli jsem snad poprvé nezapomněla vypnout stopky a hned na to jsem uviděla Janu. Měla smůlu, že byla nejblíž a schytala hned tu první dávku emocí a pláče. (cha, cha, moje tričko už víc prosolit nešlo) A taky díků za to, že jsem to dala!
Závěrečný pokec s ostatními Báječnými ženami v běhu v šatně (tady jsem ukradla foto, doufám, že se autorka nebude zlobit)



 a v Jedové chýši už byla jen třešnička na dortu.