Maraton na druhý pokus!

Tak už je to tady. V neděli poběžím svůj první maraton. Mám strach a respekt a zoufale se hlídám, abych si nic nezlomila a konečně se mi to povedlo.

V tréninku jsem byla zodpovědná a poslouchala rady své trenérky Jany (ne vždy, trochu odmlouvala) a virtuálního pana Smetany na Behej. com.  (jo, jo, prý podle plánu. Poté, co jsme s ní společně s Jiříkem odběhli 35 km - podle plánu, řekla, že se o týden spletla.) Kilometrů jsem měla možná trochu víc, ale to je lepší, než míň.

Cesta vlakem v pohodě /Regio Jett má docela pěkné toalety/. Pak Expo (Expa jsou nebezpečné, chvilku si nedáte pozor a máte nový batůžek) a dobrodružné hledání penzionu Na Petynce. (naše odloučená rodinná jednotka jela autem, dobrodružství jsme ale zažili taky. Lenka v navigaci nás sice dovedla k penzionu Na Petynce skvěle, posledních 50 m nás ale tvrdohlavě posílala do jednosměrky, samozřejmě do zákazu. Když to neklaplo ani na druhý pokus, vydal se Vašek k penzionu pěšky. Riskněte to, tady se policajti ještě nikdy neobjevili co stojí penzion. Neobjevili :-))

Povedlo se a můžeme s Janou na předepsané maratonské těstoviny a nepředepsané pivko do pizzerie. Mňam, to bylo dobré! (my jsme ještě předtím stihli prochodit ZOO  a zopakovat si ruštinu. Přikládám  /nekvalitní/ fotku, ale znalci porozumí)

Škoda jen, že díky nervozitě ta dobrota mnou projela rychleji, než bych si přála. Spalo se mi dobře, protože jsem nemusela venčit psa.

Ráno jen sbalit a fičet na start. (a zase problém, byla tak netrpělivá, že přišla ráno o 4 minuty dřív. Takže můj mobil zůstal ležet na posteli a musela jsem se pro něj vracet :-))

Nejdříve jsem chtěla zkusit běžet na 4,15, ale nakonec jsem to nechala na Janinu radu přírodě. Prostě se mi běželo fajn, tak jsem běžela a běžela, na občerstvovačkách jedla a pila/ nejlepší byl banán namočený do soli/ a občas na sebe šplíchla trochu vody z houbičky. Po cestě jsem na vracečkách mávala na známé, seznamovala se s novými lidmi (taky jsem se seznamovala, někdy na 7.km jsem si potřásla rukou/zobákem se Sárou, potom si mě našla Karolína, Milanovi jsem řekla, že má být tak půl hodiny přede mnou, tak trošku natáhl krok a zmizel) a prostě si to užívala. (já jsem startovala z koridoru G, 3.45. Ne, že bych měla takové ambice, něco ale do přihlášky napsat musíte. Po startu jsem viděla bílé balónky někde před sebou a nijak rychle se nevzdalovaly. Časem se mi je dokonce podařilo předběhnout. Běžet před nimi bylo lepší, než se držet v těsné blízkosti. 

1. když jsem se neotáčela, mohla jsem si myslet, že jsem jim utekla :-) 

2. kolem vodičů byl chumel běžců a ti ještě zvyšovali i tak dost vysokou teplotu

No a když jsem musela na 28.km navštívit JOHNNYHO, zmizely mi bílé balónky v nedohlednu. Tak jsem si řekla, že stačí, když mě nepředběhnou červené. )

V cíli jsem snad poprvé nezapomněla vypnout stopky a hned na to jsem uviděla Janu. Měla smůlu, že byla nejblíž a schytala hned tu první dávku emocí a pláče. (cha, cha, moje tričko už víc prosolit nešlo) A taky díků za to, že jsem to dala!

Závěrečný pokec s ostatními Báječnými ženami v běhu v šatně (tady jsem ukradla foto, doufám, že se autorka nebude zlobit)

 a v Jedové chýši už byla jen třešnička na dortu.