VOKOLO BRNĚNSKÝHO MÓÓÓŘE!

Tak jsem se tentokrát trhla od svých běžeckých přátel a běžela téměř dlouhou traťjako oni, jen o den dřív.
Vyrazila jsem v pátek odpoledne se psem Oroušem na zádech vlakem do Brna. Ještě že pro mě přijela děcka k vlaku, protože takovou průtrž mračen bych ve zdraví neustála.
Povečeřela jsem burčák dovezený večer z Mutěnic a snažila se přesvědčit rameno, že bolet bude zase až zítra a nechá mně aspoň trochu vyspat.
Ráno se mnou na Prígl jela jen Hanička. Vojta s Dharmou to zaspali. Nakonec ale nezklamali a dorazili do přístaviště zrovna když jsem probíhala kolem nich. Jaká náhoda!
Start byl rozložen do 4 vln po 3minutách, aby se ta úzká pěšinka na Horce neucpala úplně. Stejně se tak téměř stalo.Asi 300m jsme šli krokem.
Po cestě jsem se střídavě honila s Ilonou Bajerovou a Martinou Hřebíčkovou  z PIMek.
Utíkalo to docela rychle a stále se bylo na co koukat. Ranní mlha se zvedla a vyšlo nádherné podzimní sluníčko, které nasvítilo hrad Veveří, hladina přehrady se leskla a barvy na stromech se měnily od zlatožluté po rudou.Prostě 14,1 km romantiky!
Tak jsem se prokochala do cíle a koukám, že bych ty holky a kluky, kteří jsou přede mnou trochu provětrala. Tak jsem do toho trochu šlápla. Kdybych tak udělala o trochu dřív,mohla jsem stáhnout 1,5 minuty na třetí místo.
Jiřík mi ale tentokrát nenapsal, že mám být na bedně, tak jsem byla těsně pod ní.I tak jsem si ale dala osobáček a podle rady Jany se každý rok zlepšuji o 2-3 minuty a za 10 let si chytím svého Keňana.