Dříve jsem občas běhala s hudbou v mp3. Nejlíp nějaké motivační tvrďárny, ať cesta líp ubíhá. Časem jsem přešla na mluvené slovo. Spojila jsem příjemné s užitečným a poslouchala anglické texty, nejraději pohádky. Ty jsou většinou namluveny srozumitelně a dětská úroveň mi docela vyhovuje. Třeba z Harryho Pottera mám nejraději třetí díl (pro 13-ti leté :-)
Teď už s ucpanýma ušima neběhám, chybí mi zvuky a potmě si připadám ještě slepější. Jenom občas, třeba když běžím po x-té po nějaké nudné cestě, tak si v duchu říkám nějaké stupidní rytmické říkanky. Nejotravnější úsek je z Velkých Hoštic do Malých, konkrétně ta poslední asi 500 m dlouhá rovná část cyklostezky. Tedy byl nejotravnější až do středy. To jsem tam totiž potkala dva mladé muže (13?) a už z dálky jsem slyšela, že jeden něco hlasitě vykřikuje. Byl to nosný a vlezlý rytmus, ideální na běhání, zněl mi v uších až domů. Schválně si to zkuste, tečky si doplňte, na zvýrazněné slabiky dejte důraz, opakovat podle potřeby. Lepší je to nahlas :-)
VELké, p..o, VELké, p..o HO - ŠTI - CE
P.S. Ta chřipka od Tiny asi přeskočila na mě :-(
Zajímavý rytmus, ale asi by ho chtělo slyšet v originále na té cyklostezce, ode mě to zní nějak divně :o)
OdpovědětVymazatPřeju brzké uzdravení. Jiřík
To je divné. To jsme ani nepily z jedné lahve!
OdpovědětVymazatHlavně se rychle uzdrav. Samotnou mně to zas až tak nebaví!
Pa, Tina
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat