Slib mojí kamarádky a kolegyně Vlaďky, že když se Ondra uzdraví a nastoupí v září do práce, tak ona uběhne 10 km. Dosavadní zkušenosti s vytrvalostním během žádné, ale odhodlání obrovské!
Tak jsme si vybraly závod, který byl termínem dost daleko od data našeho rozhodnutí a počtem účastníků tak velký, abychom se tam tak trochu ztratily.
8.9. Matoni Grand Prix v Praze.
Pár dnů po našem společném treninku jsem si zlomila nohu, tak to Vlaďka vzala sama do svých rukou. Běhala po cyklostezce na Palhanec a pomalu prodlužovala trasu.
Přišel den D a my vyrazily spolu s doprovodným týmem Honzy a Honzy do hlavního města. Po vyzvednutí startovního balíčku jsme se odměnily už dopředu nějakými těmi sportovními hadříky
a zamířily doplnit energii do Jámy. Nebo Kyvadla?Špenátové lazaně byly skvělé!
Trošku vytrávit další procházkou, kafem s kulturním zážitkem (klavírní koncert) U Černé Madony
a pak už focení s PIMkami a čekání na start.
Už je to tady! Děsná strkanice(Vlaďka má bezva modřinu) a tma. Pouliční osvětlení mně přes brýle oslňuje a nejsem si tak úplně jistá s došlapem na různě vysoké dlažební kostky.
Běžíme a užíváme si to. Jen ty poslední dva kilometry se mi zdály být nekonečné. Orloj jsem viděla pořád, ale cíl ne a ne! Kličkování těmi úzkými uličkami bylo nekonečné.
Konečně! 52:33 a 3. místo v kategorii mně opravdu potěšilo!
Vlaďka doběhla v osobním rekordu a celá škola z toho má radost!
Medaili předala Ondrovi za statečnost a za to, že se uzdravil a oženil a že je v práci.
Cesta zpátky byla docela pohodlná - leželi jsme na dvou sedadlech a stihli se trochu prospat.
O půl desáté ráno už jsem cupitala v lodičkách a šatech ke kostelu na Diamantovou svatbu mých tchánů.
...a teď několik vzkazů:
1. Vlaďko, jsi skvělá!
2. Jano, díky za trénování!
3. Jarko a Radime, díky za společnost při společných bězích!
4. Kluci z Total sportu, díky za skvělé botky!
5. Díky všem, co jste nám drželi palce!
Tina
Žádné komentáře:
Okomentovat