A to ho fakt vůbec neznáš?

ptal se mě ten můj, když jsem mu řekla, že jsem si sehnala dopravu na 2.HV na Šumavě.

Neznám, ale úchyl to tutově bude, normální člověk na takové akce nechodí.

A poté, co jsme si vyměnili pár mailů vyšlo dokonce najevo, že se vlastně známe už dlouho, jenom o tom nevíme. Protože jsme spolu (vedle sebe? za sebou?) absolvovali už několik podobných akcí  - H8, B7, 5BV (dobré šifry pro úchyla, že). Takže budu cestou v nejlepších rukou a hlavně, nebudu na tu zpáteční cestu sama. Cestou z 1.HV z Koutů jsem musela dvakrát zastavit na kafe, protože jsem měla strach, že usnu za volantem.

Po prvním dílu v Jeseníkách si závodníci stěžovali na špatné značení na trati. Tak nám pořadatelé asi chtěli ukázat, že to jde ještě hůř. Myslím. že těch, kteří nezabloudili, bylo minimálně. Byli i takoví, kteří se dostali zpět na start a dávali si to znovu. Asi by to chtělo opravdu trochu vylepšit, on 30 cm dlouhý fáborek ve výšce 2,5m není na noční běh úplně ideální, zvlášť po lesních rozmočených cestách. Měli jsme i mapu, v noci ale dost nečitelnou a trasa v ní místama neodpovídala té vyznačené v terénu. Ale co, nějaký ten adrenalin k tomu patří. Nakonec jsme místo avizovaných 75 natočili jenom něco málo přes 78 km. A někteří pozdější vítězové nás předbíhali i dvakrát :-)

Ještě za tmy jsme běželi kolem potoka takovou blátivou pěšinkou. Slyšela jsem, že mě někdo dobíhá. Mohl být asi dva metry za mnou, když mě něco polechtalo na lýtku. On běžel se psem a ten mě míjel velice těsně. Ještě že nejsem lekavá :-)

Místo sněhu byla tentokrát jenom voda a bláto a když se rozednilo i pěkné výhledy. Moc se mi líbila říčka Vydra a kamenná pole kolem ní, nekonečná cesta byla kolem plavebního kanálu. Ještě že jsme moc nespěchali, ti první asi kolem Vydry běželi ještě za tmy.

Trochu jsem se cestou trápila, do kopců mi chyběla síla, přece jen týden regenarace po Silvě není hodně. Vláďa to ale snášel statečně, jenom říkal, že je to poprvé, co se mu během závodu chtělo spát :-) A když nás na předposlední občerstvovačce asi 20 km docvakly Pavlína s Pavlou (do té doby jsme mysleli, že jsou před náma), bylo na něm vidět, že by byl raději, kdyby nás nepředběhly. Tak jsem nasadila ke zdrcujícímu finiši :-), a ještě jsme jim kousek cukli.

Pořadatelé vybrali pěknou trasu a zařídili krásné počasí. Občerstvení v cíli taky na jedničku, ještě jsme poseděli, popovídali si se známými, zkonkrétnili další 1 a 0 a šup domů.