Logistiku jsme jakž takž zvládli a s malým spožděním vyjíždíme (někteří si ještě pro jistotu dokupovali papírové kapesníčky, kdyby se z toho pos..li) .
Řidiče posíláme zpátky (telefon na něho znám jenom já :-)) a zatímco turisté míří na prohlídku hráze, my vybíháme po proudu.
Občas nám ti divočáci vpředu utečou, tak si to trochu prodloužíme (brutální orientační běžec J. neudrží ani turistickou značku :-)), občas zaběhneme do slepé uličky, když plánovač trasy zapomene, po které straně řeky vede cesta, občas si přidáme nějaké stoupání, ať neběžíme pořád z kopce, ale alespoň máme fotku u kapličky.
Jeden z nejhezčích úseků po stezce jsme zvládli beze ztrát
a zasloužíme si občerstvení
Další úsek po stezce už si všichni tak neužívají, asi se projevuje únava. Nikdo se nechce jít podívat ke studánce a na bledule. Jejich chyba, až tudy poběžíme příště, už nepokvetou. Místo turistického chodníku volíme zpevněnou cyklostezku (delší a víc do kopce), no a závěrečný úsek už máme vyzkoušený, tentokrát jsme se na most trefili.
O kousek trasu zkracujeme, přítel na telefonu už nás čeká, tak už jenou zasloužená odměna a domů.
Moravice je krásná. Hlaste se, kdo ji se mnou v létě běžíte celou, od pramene k soutoku.
