Běžíme do kopce?

Asi jo, tady vpravo už by měl být bunkr.

Tam už je asi hlavní cesta, vidím nějaké světlo.
Ne, to ještě není cesta, jede proti nám auto.
Ne, to není auto, to je motorka.
A hele, cyklista.

Ne, opravdu nejsme blbci. Jenom jsme si vyběhli tak trochu v mlze a ke konci už za tmy.
Někdy si to zkuste, jaký udělají dvě čelovky pěkný tunelový efekt.

Normálně bychom v sobotu potmě neběhali. Chtěli jsme ale vyvětrat našeho maroda, který má vycházky až od dvou. A Jiřík chtěl něco delšího. Ale do Bělé by to bylo fakt daleko.

Tak jsme poběhali po asfaltu, po trávě i po blátě (nakonec jsem vyměkla a boty jsem si umyla), po letišti i motokrosovém areálu. Kdyby nebyla taková mlha, mohli jsme se rozhlédnout i z místa"dalekého rozhledu" na bolatickém poli, odkud sledoval generál Jeremenko válečné boje za 2.světové války

A protože už Tině končily vycházky, prozradila Ludvíkovi, kam před ním schovala muffiny a on nám je přivezl na občerstvovačku. A Tinu si odvezl.

Neběžte už dál, je tam tma a mlha, Ludvík vás odveze.
(V mlze běžíme už od začátku a potmě už hodinu.)
A je tam škaredá cesta.
(Právě jsme přešli z polní mlatové na polní asfaltovou.)
A dejte mi vědět, jak jste doběhli
Ano, paní učitelko


Nakonec z toho vyšla docela pěkná ryba

http://connect.garmin.com/activity/431846905

fakt nevím, jestli to příště bude vypadat jako pivo, Jiříku

S Orálkem na bedně :o)

píše Jiřík :

V sobotu jsem plánovaně vyrazil do Ostravy-Třebovic na memoriál Dubničky v maratonu. Šlo o jubilejní 10.ročník a pořadatel nám dal (kromě piva a polívky) i pěkné pamětní trička.

Cílem bylo pokoření mého (bídného) osobáku. Původně měl jet i Tom a Zbyněk, ale nakonec mě v tom nechali samotného J Přitom podmínky na osobák byly téměř ideální (až na ten vítr).

Registrace byla poprvé jinde než vždycky a spoustu lidí to zmátlo (včetně mě). Takže následoval přejezd autem na registraci, autem zpátky na start, pak zase autem zpět k šatnám….no prostě trochu logistický chaos :o)  Nakonec ale snad všichni zdárně trefili a po proslovu starosty městské části O.-Třebovice se šlo na to.

Běželo se asfaltových 8 okruhů po lehce zvlněné trati s otočkou u dálnice, takže výhledy nic moc :o)  První 2 okruhy se dalo ještě s někým běžet a trochu i pokecat, ale pak už se mi nepodařilo nikomu přizpůsobit tempo a byla z toho 30km sólo jízda. Díky obrátkám bylo možné sledovat jak to krásně běží těm lepším, hlavně Danovi Orálkovi, který mi nadělil jen 1 kolo :o) 

Půlmaraton probíhám za plánovaných 1:35, ale začíná mi trochu docházet, což je divné. Krizi jsem plánoval až na 30.km :o)  Chybou zřejmě bylo, že jsem poprvé běžel bez ledvinky, ve které mám vždycky gely, anticramp atd. Tentokrát jsem se chtěl spolehnout pouze na jídlo na občerstvovačce. Banány tam sice byly, ale nakrájené na malé kousky a pěkně kluzké. Chytit je v rukavicích nebo zmrzlýma prstama prostě nešlo :o)  Tak jsem jedl jen kousky čokolády a tatranky. Nezasolil jsem a od 35.km se už začínali hlásit první poslíčci křečí. Naštěstí jsem to vždy podchytil včas a hned protáhnul, takže na nejhorší nedošlo.

Nicméně pár minut mě to stálo a v kombinaci s osamoceným bojem s větrem se vlastně divím, že jsem vůbec osobák (byť jen) o 1,5 minuty zlepšil. Na druhou stranu je vidět, že rezervy i potenciál pro další zlepšování tu ještě jsou, tak zase příště :o) 

Nakonec jsem se ale i tak dostal na bednu v kategorii A (asi jen díky malé účasti) a konečně mám fotku s Danem :o) 

Únor bílý, pole sílí, běžec šílí.

Časový harmonogram (odhadem, kdo se bude chtít připojit později, může upřesnit telefonem)
km i časy jsou přibližné

8:00     start od zemědělky,  vybíhají Jana, Jiřík a Radim, přes Sopku, kolem Hvozdnice
9:00     Štáblovice  10 km, modrá Lipina, Filipovice, žlutá, červená
11:00   cyklomost  23 km, připojí se Zbyněk, bývalá cyklostezka oborou, žlutá
12:00   Včelí Hrad   31 km, žlutá
13:00   lom Hradečná  36 km, žlutá
13:30   Mostky 38 km, kolem Setiny
14:30   slepičárna Hlubočec 43,5 km,  připojí Tina a Renča
15:00   Podvihov kaplička 47,3 km,  (tady by se mohla připojit Jarka, ale už něco má), údolí Ohrozimy, červená Sedlice
16:30   Suché Lazce 57 km, 
17:00  zámek Kravaře 61,5 km, 
a domů :-)

kde se chce připojit náš další budoucí kolega z Raduně zatím nevím
a kde se kdo odpojí necháme otevřené, někdy se nechají strhnout :-)

trasa

aktualizace

Trochu jsem upravila a obrátila trasu, nechce se mi to ale překreslovat, tak si v duchu prohoďte červený a modrý praporek :-)
Vyběhnout bychom mohli  ráno od zemědělky. 
Natáhla jsem to kolem Jarky, pokud se bude chtít přidat tak ideálně v Podvihově a doma bychom ji odevzdali. (třeba výměnou za teplý čaj :-))
Tina dorazí někam po 14:00 (s muffinama? :-)) a může nám potom udělat v Kravařích pá pá.
Časový rozvrh ještě doladíme.

Zváni jsou všichni, které běhat baví.

Onehdá říkal Jiřík, že ještě nemáme nic na únor. No a znáte mě. Takže si v kalendáři zakroužkujte sobotu 22.2. (takovému pěknému datu se nedá odolat). Trasu jsem nahrubo naklikala na
trasa
od nás z domu, pro přespolní by neměl být problém se připojit cestou (třeba v Kravařích, Sedlicích...), popřípadě odpojit, podrobnosti doladíme, vaše nápady jsou vítány.
Svačinky asi na záda, možnost nějaké občerstvovačky ještě prověřím.
Závěrečné zhodnocení bychom mohli zase udělat někde u piva.
Účast je pro běžecký kroužek povinná, omluvou je jen zlomenina obou nohou, průstřel srdce nebo vlastní smrt.
Účast dalších spřízněných duší je vítána, ve skupině jsou ty kilometry vždycky kratší.

Očekávám vaše názory, které se mi nebudou líbit, ty smažu :-)

Silvestrovské pobíhání rekonvalescentek

Tak včera se Danka na běh nalákat nenechala, ale dneska, přesně čtvrt hodinu před mými nemocenskými vycházkami, mi na gauči drnčel mobil. Tak jo, za 20 minut jsem na Albertovci.
Danka chtěla vyzkoušet co udělá její stresová zlomenina paty po třech měsících léčby.Já zkouším běhat po operaci prasklých šlach v rameni. Běžely jsme tedy do lesa na měkké pěšinky.

Takhle to vypadalo 11.11.2013

Podobný nápad mělo asi dalších sto lidí,v různém stupni silvestrovské veselosti, které jsme postupně potkávaly a kterým jsme přály dobrý příští rok.
Na sedmém kilometru jsme říkaly, že by bylo fajn něco popít a ejhle! OBČERSTVOVAČKA!!!
Nebyla to obyčejná občerstvovačka. Byla to občerstvovačka s kulturním programem. V altánku na naučné stezce koncertovala část bolatické country kapely spolu se svými příznivci z různých částí našeho veselého regionu. Když jsme je míjely a mávaly ozvalo se:
"Ahoj holky! Jste šlapky nebo běhny?"
My na to:" Přeci POBĚHLICE!"

Danka si upravila text: Jdu s bolavou patou mám horečku malou...

A tak jsme dostaly  nápoj plný flavonoidů a antioxidantů, který doporučuje 9 z 10 kardiologů a aby to nebylo tak moc zdravé, přišly na řadu i výrobky řezníka Špejlíka.

Pak jsme si pozpívali, navzájem popřáli hezké zážitky a protože se stmívalo,my dvě jsme pelášily  domů.

Vám všem, kteří si teď u nás čtete, přejeme všechno dobré, zdraví, rychlé nohy, dobré boty,bohaté občerstvovačky, štěstí v tombole,zážitkové smršti a radost z běhání.
A hlavně, každého pocestného pozdravte a usmívejte se!Nikdy nevíte, kdo Vás kdy bude zvedat.

Danka a Tina

Jak se běhá s Veverkama?

To si mám jako nasypat do kapes oříšky? Nebo budeme skákat ze stromu na strom? A kudy vlastně poběžíme, naplánovaná trasa je každý den jiná? No, nějak to dopadne.

Přátelé, takhle se o mě naposledy pečovalo, když jsem byla malá. Jiřík koupil jízdenky a usadil mě do vlaku, do metra a dovedl mě k Honzovi. Ten se svým slunéčkem zajistil nám venkovanům perfektní hotelové služby včetně ranního odvozu na start. Zázemí v IKEMu taky luxusní (už jste někdy utíkali z patologie?) (a sprcha tam byla úplně normální, neumývali nás hadicí na plechovém stole).

Trasa byla bezvadně naplánovaná. Našli se sice jedinci, kteří chtěli prosadit svoji vlastní, jednou byl ale jasně daný velitel, tak se museli potupně vracet. Běžci se postupně připojovali a odpojovali, ani jsem nepobrala všechna jména. A ti, co to běželi celé si alespoň cestou měnili čepice, aby to vypadalo, že se přidal někdo nový. A někteří zakuklenci odkryli svou pravou tvář až v hospodě. Někdy byli ti čerství trochu moc rychlí, možná by se mělo zavést pravidlo, že kdo přijde poslední, zařadí se na konec :-) Ale neutekli mi a nenechali mě zahynout, asi se báli, že bych je potom na blogu pomluvila. A poprvé jsem zažila, že poté, co vyjíte občerstvovačku, se k vám obsluha přidá a běží s váma do cíle.

Nějaké veselé historky cestou taky byly, škoda, že nebylo trochu chladněji, asi tak -20, to by nám Honza určitě předvedl splutí kanálu naživo, takhle o něm jen vyprávěl :-)

Zážitků spousta, východ i západ slunce, běh po asfaltu i po blátě, lesem i průmyslovou zónou, potichu i za zpěvu budovatelských písní. A kdybych si po jedné z občerstvovaček nezapomněla zapnout hodinky, měla bych taky 76,5 jako všichni ostatní :-)

http://connect.garmin.com/activity/421000486

A závěr? S Veverkama se běhá bezvadně. Díky všem.

Takhle to mám nejradši

Ona ta příprava na vánoce je vlastně bezva. Kupříkladu je třeba zajistit stromek. A nejlepší stromky mají ve Filipovicích. A nejlepší čas pro uříznutí stromku je sobota. A nejlepší příprava na vánoce je sobotní běh z Filipovic domů.

Ostatní neměli splněné domácí ůkoly, nedostali proto vycházky, společnost mi dělalo jenom pár srnek a zajíců a taky se mnou kus cesty běžel i stín. Se nedivím, že je takový namakaný, když pořád se všema běhá.

A protože nikdo nespěchal na autobus ani nebylo třeba uběhnout přesný počet kilometrů, běžela jsem si kam se mi chtělo, na křižovatkách jsem se rozhodovala podle toho, která cesta se mi víc líbila. A kde víc svítilo slunko. A kde byla zelenější tráva a voňavější les. Sníh nikde a bylo umrzlo, takže mě neomezovala ani zoraná pole. A přesně takhle to mám nejradši, nabrat jenom hrubý směr k přiměřeně vzdálenému cíli a užívat si. 

Pro mě by vánoce mohly být i častěji :-)

Běžecký Bůh nám zase přál

Už třetí víkend po sobě je nádherně. Asi toho šéfa přes počasí vezmeme do běžeckého kroužku :-)

Když nám ten Holčovický víkend tak pěkně vyšel

naplánovali jsme si na příští neděli narozeninový běh se Zbyňkem. Kdo by taky odolal, když to jsou maratonské kulatiny. Sice to chvíli vypadalo, že nám Xaver zhatí plány, nakonec se ale uklidnil. Pojistili jsme se, ať Tomáš ten svůj první zdárně zvládne

a vyběhli

Pár centimetrová vrstva čerstvého sněhu nám do měkka vystlala cestičky

a schovala led  :-)

Bára zajistila perfektní občerstvovačky

My jsme prozkoumali nové trasy,

zjistili, kudy cesta nevede (taky by se vám nechtělo v zimě brodit), v závěru doladili trasu a když si Zbyněk s Tomem oběhli ještě panelák na sídlišti,

 na ten maraton to vyšlo

http://connect.garmin.com/activity/414206492

A protože jsme si udělali pěknou žízeň, není lepší místo na její uhašení než Hasičárna. Dlouhé běhy jsou bezva, protože jak říká Kove, za každou započatou hodinu si zasloužíš pivo.

Ultra zdar!

No a do třetice? Píše Jiřík:

Kdo by čekal v prosinci na Travném trávu? Asi nikdo, tedy kromě některých členů našeho běžeckého kroužku :o)  Okolní kopce vypadaly že tam snad ani sníh pořádně není, tak jsme podlehli této mylné představě. Jak moc jsme se zmýlili jsme pochopili až během závodu, kdy jsme se bořili po kolena a někdo dokonce až po pás, viď Zbyňku? :o)

Kopec to byl fakt masakrózní a ve stoupání snad nebyl nikdo, komu by nechyběly 1 plíce 

navíc :-)) 

Po zdolání hřebenu (kde jsem pro pobavení všech přítomných hodil parádního tygra) [asi sněžného, ne?] jsem si krásně maloval jak to z kopce napálím, ale kupy sněhu a jen pár nesměle vyšlapaných stop bylo proti. 

Ze seběhu se stalo spíše silové cvičení kombinované se skipingem a manévrováním v úzkém chodníčku. [kdo by se domníval, že ti pomalejší už měli krásně vyšlapanou stopu je naivní. Jen si to někdy zkuste, být ženská a zkusit se trefit do stop, které vyšlapali chlapi :-( ] 

Když už nakonec došel sníh, objevil se led a nevím už pořádně, co bylo horší. Závěrečný seběh sjezdovky byl už jen o tom nerozmáznout se dole na cestě a v klidu doklusat po asfaltu do cíle. Co dodat? Opět jsme si vyzkoušeli něco nového, zažili trochu adrenalinu, poučili se o nezbytné výbavě na takové akce a zase viděli běh z trochu jiného pohledu. Ale nad pivem jsme se pak všichni shodli, že to vlastně bylo moc fajn :o)

No a tak si sedíme u piva, ať nějak smysluplně strávíme čas do vyhlášení, protože tentokrát to byl Tom, který se pochlapil a doběhl si v kategorii pro druhé místo. Na pořadatelem avizovaný čas vyhlášení se přemístíme do centra a co myslíte? Začali dřív a my jsme to zmeškali. Takže si Tom svých pár minut slávy ani neužil.

ještě nějaké Zbyňkovy fotky
a taky z Travný treku

a taky od Báry Hrabyně a Travný trek