Jiřík:
Jana naplánovala na 22.2. krásný oběh Moravice a přilehlého okolí a tomu prostě nešlo odolat. Nejprve jsem si myslel, že záměrem je udělat něco jako Partyzánský oběh Prahy, ale až na 51.kilometru se dozvídáme, že jde vlastně o Janin narozeninový běh :o) Takže dodatečně vše nejlepší Jani!
V pátek mi ještě volal Radim, jestli to neodložíme na neděli, že má v sobotu pršet. Nejde to, už jsou ohlášeni přespolní. Nakonec se správně rozhodl, že raději trochu zmokne s námi než aby běžel v neděli sám.
Od startu vyrážíme jen ve třech. Mám to nejblíž, tak samozřejmě dorážím poslední :o) Jana s Radimem jsou už natěšení, ani mě nenechají zapnout GPS a už valíme. Lehce mrholí, trochu bahýnko, ale nakonec vyjde počasí opět naprosto báječně (po kolikáté už?). Radim je v těchto končinách nováčkem a tudíž pořád chválí jaké to tu máme pěkné.
Taky že máme a udělal dobře, že s námi běžel od začátku, kdy byla trasa nejhezčí. Dokonce jsme si udělali seběh hustníkem, když jsme netrefili odbočku ve Filipovicích. Přece se nebudeme vracet :-)
U cyklomostu už máme půlhodinový předstih oproti plánu, ale co z toho, když tam ten most není. Voda ho vzala. Jiřík to věděl, ale tak nějak nám to zapomněl říct:-).
Tady se k nám má připojit Zbyněk, ale nevíme to na 100% a mobil nemá signál. Běžíme tedy k nejbližšímu dalšímu mostu Zbyňkovi naproti.
Po šťastném shledání nakonec přebíháme řeku a začíná "mapování". Jsem s 3 zkušenými orienťáky, tak si nedělám starosti, určitě najdou tu "správnou" cestu :o) Po několika odbočkách ji nakonec opravdu nacházíme.
A rázem je z půlhodiny náskoku půlhodina zpoždění a 7 km navíc. Ale zase jsme viděli rozkvetlé bledule a našli novou studánku.
Jak jsme se dostali zpátky na trasu, začalo se to líbit už i Zbyňkovi. Pochvaloval si, že tam nejsou kopce. Varování před Včelím hradem nebral vážně, včely jsou přece v údolí. Kontrolní otázka: Kde bývá hrad?
Nastává další komplikovaný bod trasy - setkání s Tinou a Renčou. Po několika změnách místa a času setkání jsme se nakonec opravdu našli a setkání to bylo velmi příjemné. A to nejen kvůli občerstvovačce, ale i díky seznámení s Renčou (jak by řekl Tomáš - nová prdelka :o) ), která neváhala a po krátkém přemlouvání k nám vyrazila až z Brna - Tina prostě ukecá každého.
Občerstvovačku připravenou Tinou a Ludvíkem by mohli závidět i na největších zahraničních akcích :o) Horký domácí vývar s masem a nudlemi, sladké i slané muffiny, čaj, voda, kofola - každý si mohl dopřát co hrdlo ráčilo.
Poté ale nastává další malý problém - rozběhnout se po tak vydatném občerstvení :o) Před rozloučením s doprovodným vozidlem nám ještě Orinek ukáže, že v běhu s námi lehce udrží krok a řadí se rovnou na 1.místo (dokud si ho Ludvík neodchytil).
Teď je naše skupina nejpočetnější, což je dobře, protože zhruba tříkilometrová cesta od slepičárny (je to slepičárna, Tino, ne kravárna, Vašek tam loni kupoval kohouta) do Podvihova je pro samotného běžce nekonečná, ale když se vydělí sedmi, tak to jde.
Už trochu upravujeme plán, Radim říká, že jít po asi 53 km do kopce kolmo na vrstevnice není úplně nejlepší nápad, tak to trochu oběhneme po asfaltu údolím. Potom si to už Zbyněk s Radimem zamíří domů
a zbytek skupiny pokračuje směr Kravaře. Zapomněli jsme si hole, tak golf vynecháváme a běžíme stokrát proběhanou cestou domů. Protože holky mají ještě málo km, doprovázejí nás na dohled Opavy.
Renča:
Když jsme se ke skupince s Tinou připojily, měli už ostatní v nohách 47km a navíc tou kopcovitější částí. Trošku nefér, vím, ale když my s Tinou mohly až odpoledne. Snažila jsem se dusit v sobě to natěšení a nezrychlovat tempo. I tak se běželo hodně svižně a vůbec, co se týká tempa, na skupince ta únava nějak nebyla poznat. Jenom toho moc nenamluvili nebo jsem je možná jen nepustila ke slovu. Doufám, že jsem jim nelezla na nervy :D
Postupně skupinka řídla a do Opavy už jsme dobíhali jen čtyři. V tu dobu už měli Jana s Jiříkem něco hodně k 70 km. Dělaly jsme nemístné žertíky, jako že teď nás ještě doprovodí s Tinou domů, ale už na nich byla vidět únava. Konečně! Jinak bych si myslela, že to ani nejsou lidi :) Rozloučili jsme se tedy a vyrazily s Tinou na posledních 10 km domů. Ty jsme samozřejmě celé prokecaly, ale stejně už byla tma, takže bych okolí beztak nevnímala :)
Chtěla bych tímto poděkovat Janě za organizaci a Tině za pozvání na tuto skvělou akci. Jsem ráda, že jsem se se všemi, o kterých jen čtu, měla možnost potkat. Za tu cestu z Brna, to určitě stálo :)
Tina:
Pro mně je všechno společné běhání odměnou. Moc jsem se těšila i na Renatu i
na Vás a byla jsem překvapená, že nás běží tolik. Kilometry strašně rychle
utíkaly a já měla svátek!
zase jsem poznala kousek jiného lesa a nové cesty. Jo, v těch Hošticích jsem
nebloudila, jupí! A domů jsme to stihly 8 minut před koncem vycházek.A pak
ta regenerace! Sauna a papu, hamu mňam! Renča dovezla výbornou voňavou
Pálavu. Tak jsme ji koštovali až do dna.
Tentokrát mně mrzelo 2x víc, že jsem na nemocenské, protože bych si to s
Vámi fakt chtěla zkusit celé.No, snad někdy příště.
Po rozloučení s Tinou a Renčou už jen doprovodím oslavence až před dveře bytu a
doklusnu si to přes celé město domů, abych měl opět těch kilometrů nejvíc (75,3)
:-)
(to neplatí, jeho hodinky ukazujou víc než moje)První asi relaxoval Zbyněk
Další ho následovali vzápětí
Akce to byla naprosto parádní a chtěl bych všem poděkovat za příjemnou společnost, moc rád se s Vámi kdykoli proběhnu znovu.
Taky vám všem děkuji a zase někdy, třeba příští týden u Radima?
fotky od Zbyňka
Mapa
Děcka teda fakt klobouk dolů,celý den jsem na vás myslel a posílal vám sluníčko.S novou prdelkou to pak šlo samo že Jirko? Jste šikulky uběhané,příště musím aspoň na ty mufiny doběhnout s vámi..Tom.
OdpovědětVymazatJo jo, Tome, o hodně jsi přišel :-) Byla to fakt parádní akcička se vším všudy. Příště už ale s Tebou najisto počítáme - zbylo totiž hrozně moc muffinů a Ludvík je musel vézt zpátky :o))
VymazatJiřík
Fakt to bylo bezva! A jak Jana píše:Když se km vydělí 7, jde to hned líp a rychleji!
OdpovědětVymazatParadni vylet! A ta kilometraz!
OdpovědětVymazatnekdy prijed, oni ten most zase postaví :-)
VymazatTa dlouhá cesta se vyplatila :) Bylo to moc prima, jsem ráda, že jsem vás všechny poznala. Kromě Toma teda, kterého znám zatím jen z doslechu ;-) Tak někdy příště nebo na nějakých závodech. Třeba zase u nás v Brně :)
OdpovědětVymazat