Léčba během

Prosinec je už v plném proudu, ale přesto se sluší podat alespoň stručnou reportáž z posledního listopadového víkendu, který se velmi vydařil (ať už ze sportovního či společenského pohledu).
Spolu s Barčou jsme přijali pozvání Jany a její rodiny na "běžecko - regenerační" víkend v Horních Holčovicích. To, že budeme ubytováni v areálu protialkoholní léčebny jsem zjistil až poté, co jsem po pátečním příjezdu porušil provozní řád přijetím takzvaného "welcome drinku" (mimochodem ta domácí slivovice byla výtečná). Také připravená baterie Bernardů dávala tušit, že víkend bude opravdu regenerační. :-)
V sobotu ráno dorazili do dějiště "soustředění" další členové běžeckého kroužku BnB - Jiřík a Tomáš - a vydali jsme se na trochu delší výklus po okolí Holčovic.

Trasa byla pěkně vymyšlená, vedla hlavně terénem směrem na sever do Heřmanovic (doslova "na dohled" Zlatých hor) a zpět opět terénem po zasněžené zelené turistické značce až na silnici do Holčovic, po které jsme absolvovali poslední kilometry našeho 26-ti kilometrového výklusu. Ten by se dal jedním slovem označit jako PESTRÝ či na zážitky BOHATÝ.
Zažili jsme během něj mimo jiné toto:

• úvodní "kufrovací" orienťáckou pasáž

• proběhnutí loveckým prostorem (které pro nás naštěstí dopadlo lépe než pro srnčí zvěř)

• testování potápěčské výstroje u rybníka

• dobytí severní kóty (s výhledem na Zlaté hory)

• parádní seběhy v měkkém sněhu
• závěrečný výšlap do kopce (během kterého snad každý pochopil rozdíl mezi obcí Holčovice a její částí HORNÍ Holčovice)

Nejlepší obrázek si asi uděláte z této fotogalerie, kterou jsem pořídil během trasy.
Výklus se opravdu povedl, slušně jsme si mákli, a tak nastal čas pro "léčebné procedury". Ty jsme zahájili saunou a pokračovali skupinovou terapií, v rámci které jsme zhodnotili letošní běžeckou sezonu, probrali plány na tu příští, zahráli krávy (= karty),

vyšplhali na rozhlednu

a pochopitelně neopomněli konzumaci nejrůznějších dobrot a doplňování tekutin (vesměs těch, které byly v rozporu s provozním řádem). ;-)

Opět to asi nejlépe dokreslí fotogalerie od Báry.
Zkrátka víkend jsme si velmi užili - počasí přálo a tak ještě více vyniklo krásné prostředí Nízkého Jeseníku. Poděkovat proto musím především Janě a její rodině

za pozvání, skvělé zázemí a pohostinnost, ale pochopitelně také všem účastníkům tohoto "léčebného" víkendu za skvělou společnost a nevšední zážitky.
Už se těším na nějakou další společnou akci! :-)

24hodinovka za 48 hodin

Vlastně 48 a půl.

Františkolázeňská 24hodinovka mě lákala z několika důvodů. Ve Františkových Lázních jsem ještě nebyla, nikdy jsem ještě neběžela 24hodinovku a a docela mě zajímalo, kolik dokážu za 24 hodin uběhnout kilometrů. A hlavně, FL24 není závod, je to happening, kde nemusím s nikým soutěžit a s nikým se porovnávat. 

Prohledala jsem jízdní řády a bylo rozhodnuto, jdu se přihlásit. Je to sice od nás dálka, ale v sobotu jede Pendolino až do FL a nedělní Excelsior má lehátkový vagon.  Takže v sobotu 4:30 z Opavy a v pondělí 5:00 zpátky (= 48,5 hodiny :-))

V Pendolinu pořád někdo chodil s kávou, vodou nebo novinama, loučil se s pasažéry a vítal nové, takže na spaní to moc nebylo, ale kdo by taky spal ve dne, že. 

Trochu jsem se prošla FL, zaregistrovala se, vyfasovala číslo a čip a šla se před startem naladit do restaurace hotelu Luisa. Preso, palačinka a pomerančový džus nemá jako předstartovní jídlo chybu. V prostoru pro závodníky už kmitali dobrovolníci, stoly se prohýbaly pod dobrotama. To už jsem taky někde slyšela, že ultraběhy jsou o tom, co dobrého sníst a vypít a mezitím se trochu proběhnout :-)

Jak se blížila  hodina startu, začali převažovat očíslovaní běžci, chodci, jezdci a s úderem 14té hodiny jsme se všichni rozběhli za pštrosem. Na to, že patří k nejrychlejším běžcům, to rozběhl pomalu, asi nám nechtěl působit trauma :-) (tempo nasadil ideální, kdo by ho udržel celých 24 hodin, naběhal by slušné množství km).

Zpočátku to byla pěkná kličkovaná, bylo ale hezké vidět, kolik lidí je ochotno se rozběhnout. Za světla byl čas prohlížet si sochy, domy a stromy na trase. Jak přibývalo tmy, běžců ubývalo, ale na trase pořád někdo kroužil. Půlnoční meditace jsem se nezúčastnila, byla jsem na to málo oblečená, prochladla bych. Kdybych se rozhodla zopakovat si FL24 někdy příště, musím pamatovat i na zimní výbavu. Bezvadné byly taky svíčky, které před meditací rozsvítili kolem trati: Svíčka za košem, potom se odbočuje :-) A dobré bylo taky vyhlížet v noční mlze ostatní spoluběžce. Třeba potkat v každém kole dvakrát 112ku bylo možná lepší, než kdybychom běželi spolu.

Venkovní občerstvovačka byla pořád zásobena horkým čajem  a dobrotama, zázemí v Luise bylo luxusní. Krátký odpočinek s gulášovkou v žaludku mi udělal moc dobře, takže jsem se tam vracela pobýt znovu :-)

Trochu jsem se obávala, co se mnou udělá kroužení pořád dokola, přece jenom jsem zvyklá běhat spíš odněkud někam, ale nakonec se mi ten 1,150 km okruh zdál tak akorát dlouhý. Jediné, co se až tak úplně nelíbilo mým kolenům, byla dlažba na téměř celé trati. Ani si nedovedete představit, jak jsem se v každém kole těšila na krátký úsek po pískovém chodníku :-)

Jak se rozednívalo, začalo zase běžců přibývat, někteří už dopočítávali, kolik kol ještě musí uběhnout, aby se dostali na naplánované km. Na stylu běhu/chůze některých už bylo vidět únavu, bavili a usmívali se ale všichni. A o tom to je :-)

fotky1
fotky2

Pěkně zorganizovaná akce, dobrovolníci bezvadní, zázemí luxusní. Dávám 1*.

Tak kolik

myslíte, že naběhám?

V sobotu ve 14:00 startuje Františkolázeňská 24hodinovka  a já tam budu :-)
Ale vůbec nemám představu, kolik kiláků můžu uběhnout. Na kilometrovém okruhu v parku. Jenom aby mě potom ještě rozmotali :-) Ještě nikdy jsem 24 hodin neběžela. Už se těším a doufám, že nám bude přát počasí.

Tak kolik myslíte? Vyhlašuji tipovací soutěž. Jenom ještě nevím, jaká by měla být cena pro vítěze. Nějaké propocené finisherské tričko? Nějaká medaile nebo pohár? Pivo? Nebo že by vítěz ty stejné kilometry uběhl v mé společnosti? :-)

Spojencem i z HROBu

Ne, neumřela jsem a neodkázala SKV svůj majetek (dluhy?) To jenom na HoRském Orientačním Běhu vyhlásili sbírku pro SKV - za každou kontrolu 1 Kč do pokladničky.

Cesta začala klasicky s mírným zpožděním, ale pokud by se v pátek odpoledne lidé z různých míst sešli na místě odjezdu včas, považovala bych to za nenormální jev. I tak jsme do centra dorazili v pohodě.

Mám pro tebe dvě zprávy, říká Tom, jednu dobrou a jednu špatnou : Náš pokoj je v druhém patře první od vchodu a spolu s námi tam jsou H. (soupeři v kategorii)

A ta špatná?

Postele jsou poschoďové.

A H. už obsadili ty spodní?

Ne, zatím tam nejsou.

Tak rychle, když budeme hajzli, jsou spodní naše.

Nebyli jsme. Demokraticky jsme se s Magdou dohodly, že ženy dole, muži nahoře :-)

Ještě je třeba trochu naladit před zítřejším výkonem, ale nic, co by výčepní nezvládl. "Prvohrobař" Jarda slavil 44. narozeniny a jak jsme se dozvěděli ráno, měl v plánu s pomocí nás ostatních postavit komín "44", my jsme ale s Tomem zbaběle utekli už ve 23:23 (neplánovaně, ale zase to vyšlo, že :-)

Na start nás odvezly autobusy do lyžařského centra do Rakouska. 

Tam nahoře na konci sjezdovky má většina kategorií kontrolu, říká pořadatel. Už se nemůžu dočkat. 

Začátek trati je free order. Free order to je takový orienťák na druhou, je třeba volit nejen postup z kontroly na kontrolu, ale i nejlepší pořadí. V této části jsme celkem obstáli, na konci jsme byli v kategorii průběžně druzí. (Ta sjezdovka nakonec nebyla tak strašná) Občerstvovačka a pokračujeme, tentokrát už pevné pořadí kontrol. Odbočíme z cesty, razíme a když se vracíme, potkáme holky Adidasky. 

Je to 117?

Je.

Nějak mi to vrtá hlavou. Mám dojem, že tam bylo číslo 113. Ale Tomáš vypadá jistě a je kus přede mnou. Na další kontrolu jsme se museli vracet. Je nějak blízko, přece jsme ji nemohli o tolik přeběhnout. Nedá mi to:

Kontroloval jsi kód?

Teď ano, na té minulé ne.

Nakonec jsme se vrátili.

Jasně, že to nebyla ta správná. Takže znova a lépe. A soupeřům jsme věnovali 12 minut :-(

A protože jsme kámoši, dali jsme jim ještě další šanci. Když Tomovi postupně odpadla podrážka na pravé botě a vzápětí i na levé a musel si je přivázat tkaničkama (naboso běžet nechtěl, nevím proč?), nějak jsme se ztratili ve vzdálenostech a hledali jsme kontrolu o potok dřív. No, nebyla tam. Na občerstvovačce si boty olepil izolepou vyžebranou od pořadatelů, takže jsme se dostali i do cíle :-)

sobota

(Náš pokoj byl asi smolný, protože Magda ztratila cestou čip. Měla ale štěstí, nějací další závodníci jej našli a donesli do cíle.)

Odpoledne byl čas i na KPČ (Čertova stěna, Lipno) i na pitný režim (Pajzl u Jakuba)

V neděli podle předpovědi prší. Taky mohlo sněžit, je přece listopad. Je ale celkem teplo. Startujeme v kategorii poslední v handicapu, na dav za námi máme náskok 1,5 minuty. Tom je na mě nějaký rychlý. Jenom za ním vlaju a nestíhám se dívat do mapy. Doufám, že to umapuje. Na 4. kontrole jsme docvakli dvojici startující před námi. Teď je to z kopce, musíme jim zdrhnout. Povedlo se, ale ne na dlouho. Šestou jsme trochu pohledali a mají nás a s nimi ještě další dvojice. 

Zase asfalt. Připadá mi, že hřeby na botách prolezly podrážkou na nesprávnou stranu. Jestli ty včerejší bažiny nebyly lepší.

Další 2 kontroly razíme spolu, na 8. slyším: "Půjdeme s nimi". Tak to tedy ne. Oni poběží s námi a před cílem nám potom utečou. Musíme je setřepat. Na občerstvovačce si dám dva loky piva, do ruky vezmu kousek banánu a běžíme. V nejhorším konečně sním datle, které sebou vláčím už od včera. (Povedlo se. Viděli jsme je až v cíli.)

neděle

Nás to fakt baví

A je to!

Běhání na mapách pro SKV je ve finále.

Rok (orienťácký) skončil a je čas na závěrečné sčítání, které potvrdilo, že titul číselný labužník mi byl udělen právem :-)

Na mapách 66 + 67 + 69 = 202 jsem naběhala 2222 km, což v součtu dává 2424 Kč pro SKV.

Uvidím, jaké číslo vyjde Tině a Honzovi, když se budou snažit, vezmu je do KČL jako čestné členy :-)

Silesia Hervis kros marathon

tentokrát píše Jiřík:

Na tento závod jsem se letos moc těšil, protože loni jsem ho kvůli nemoci prošvihnul. Vytvořili jsme s Janou a Tomem 3-členné družstvo a tajně pomýšleli na bednu. Tina tentokrát držela palce na dálku.

Logistiku zjistil Tom dokonale - když nás všechny 3 předem zaregistroval a nakonec i odvezl na start. Počasí bylo naprosto luxusní, takže už se jen lehce rozklusat a jdeme na to. Tom měl z náročnosti závodu trochu obavy, ale myslím že nakonec to tak hrozné nebylo, viď Tome? :-) (Tentokrát asi našel tu správnou prdelku a odpoledne ho nečekalo rytí zahrady :-))

Od začátku jsem to rozběhnul trochu rychleji, jelikož jsem se obával nějakých špuntů v užších místech, ale nakonec se žádné nekonaly - už první kopec celé startovní pole pěkně natáhnul. Až do cca 5.km jsem se držel za prdelkou Tamary Stonové, ale té pak došlo nebo co, tak zbytek trati už byl bez motivace :-)

Nevím kdo koho a kdy předbíhal, ale za zmínku stojí určitě borec v riflích a bavlněném triku, který ze mě v předposledním kopci udělal pořádného statistu - prostě se kolem přehnal jako vítr a byl pryč - je vidět že na vybavení opravdu nezáleží :-) . Poslední 4km byly po rovině, tak nebylo na co čekat a hurá na přepalovače - nakonec jsem se tedy ještě asi o 5 míst posunul vpřed. (Doufám, že sis vzpomněl, jak jsme se tam na jaře brodili v blátě a boty měli olepené "žížalama" )

V cíli už čekala manželka s dcerou i ségra se švagrem a ihned mi vytvořili rodinnou kulisu :-) Takže rychle převlíct, doplnit energii a vyhlížet Janu a Toma. Oba nakonec dobíhají s úsměvem a Tom vypadal, že se ani moc neunavil :-)

Překvapením pořadatele bylo rozšíření kategorií žen, takže opět jsme měli ultraJanu na bedně, nový šátek od INOV8 jí určitě bude slušet :-) (Šátků není nikdy dost a ještě jsem vyhrála minisoutěž s Karlem M., který mě vyzval k odvetě po Přeroveckém krosu :-))

Na hodnocení týmů jsme se těšili nejvíc, jelikož jsme věřili v 3.místo (ze 4) :o) Nakonec se ale vyhlášení vůbec nekonalo, pořadatel to nějak zasklil. Třeba bude něco dodatečně alespoň na webu.

Závěrem - trať byla parádní, asfaltu a bahna minimum, kopce výživné, seběhy ještě víc :-)  Ale výhledy na zámek a okolí byly ze spousty míst parádní - tedy pro toho, kdo se stačil kochat. Prostě skvělý závod se vším všudy, takže příští rok si to myslím opět nenecháme ujít.

A my jsme se s Tomem ještě odměnili zrzavým ionťákem, Jiřík měl smůlu, dcera si ho odvedla domů :-)

SHKM

A JSME TŘETÍ!

Bářiny fotky