Nepoučitelná, aneb když parťák zavolá 2

Napsal mi Vláďa: 

Parťačka začíná mít strach a já tím pádem taky (přece jenom se mi odrovnaly (tedy doufám, že ne mojí vinou) v posledních dvou letech 4 parťačky) a tak se ptám, zda-li bys neměla zájem dát si se mnou Horskou výzvu. Pokud bys mohla všechny tři závody, bylo by to ideální.

Vy byste dokázali říct ne?

Teď jenom doufám, že nebudu pátá v pořadí. Myslím tím pátá odrovnaná.
No, asi budu, protože druhý závod je jenom týden po Silvě. Ale protože tam nejsou věkové kategorie, doufám, že Vláďa neplánuje vítězství, jenom krásné a hluboké zážitky. A na ty se těším.
A úplně nejvíc se těším na první závod. Za prvé protože je první, ale hlavně je v mých milovaných Jeseníkách.

VÝZVÁM ZDAR!

Cvičme (běžme) v rytme

Dříve jsem občas běhala s hudbou v mp3. Nejlíp nějaké motivační tvrďárny, ať cesta líp ubíhá. Časem jsem přešla na mluvené slovo. Spojila jsem příjemné s užitečným a poslouchala anglické texty, nejraději pohádky. Ty jsou většinou namluveny srozumitelně a dětská úroveň mi docela vyhovuje. Třeba z Harryho Pottera mám nejraději třetí díl (pro 13-ti leté :-)

Teď už s ucpanýma ušima neběhám, chybí mi zvuky a potmě si připadám ještě slepější. Jenom občas, třeba když běžím po x-té po nějaké nudné cestě, tak si v duchu říkám nějaké stupidní rytmické říkanky. Nejotravnější úsek je z Velkých Hoštic do Malých, konkrétně ta poslední asi 500 m dlouhá rovná část cyklostezky. Tedy byl nejotravnější až do středy. To jsem tam totiž potkala dva mladé muže (13?) a už z dálky jsem slyšela, že jeden něco hlasitě vykřikuje. Byl to nosný a vlezlý rytmus, ideální na běhání, zněl mi v uších až domů. Schválně si to zkuste, tečky si doplňte, na zvýrazněné slabiky dejte důraz, opakovat podle potřeby. Lepší je to nahlas :-)

VELké, p..o, VELké, p..o HO - ŠTI - CE

P.S. Ta chřipka od Tiny asi přeskočila na mě :-(

Přišla si i pro mně

Ne, smrtka ještě ne, ale chřipajzna jako poleno.
Ve středu jsem se rozhodla, že otestuji to, co se o mně pokouší během s Janou.
Jak už Jana napsala, "Hrály jsme kličkovanou, vždyť to znáš!" - že by v zimě běhal i Dalibor Janda?
No, a večer jsem to zjistila. V okamžiku, kdy se člověk zastaví a uklidní, upadla na mně a drtila teplotou a bolením rukou, hlavy a vším, čeho jsem se dotkla.
Takže v neděli s Vámi, běhajícími mé nejoblíbenější dlouhé běhy,budu pouze virtuálně.
Přeji lehký krok a v příští týden zase spolu i v reálu.
Tina

Miluji pejskaře

Sníh mám ráda. 

Když napadne první bílá nadílka, neodolám, i kdyby byl v plánu zrovna den volna. A to je většinou poctivě dodržuji, někdy si i nějaký přidám :-) A když to vychází jako letos u nás, mráz a občas připadne, nemá to chybu. Některé moje oblíbené trasy se sice staly pro běh naprosto nevhodným územím, ale překonávání sněhových jazyků někdy i do půl stehen by se zase dalo zapsat do kolonky speciální posilování.

Přišla ale obleva. 

Rozbředlý sníh a kaluže, místy bláto. Sotva si zahřejeme mikrovrstvu vody v ponožkách, čeká nás ochlazení v další kaluži.

Ale to nejlepší: i nudný běh po asfaltové cyklostezce získal nový rozměr. Neustále měnit směr a délku kroku, chvílema běh připomíná v lepším případě tanec, v horším epileptický záchvat. Proč? Sníh roztál a ukázalo se neskutečné množství psích výkalů. I pět na metr čtvereční. Asi je někde v místní vyhlášce, že pokud sněží, nemusí se uklízet. Jen houšť a větší kapky. Každý trenér přece doporučuje při tréninku měnit tempo a běh mezi psími hovínky dokonale simuluje běh terénem :-)

vždycky někdo běží

Tak nějak to minulý týden nevycházelo.

Začalo to už v pátek, kdy jsem jako klasická stíhačka odvolala toho svého z hospody, kde byl s kolegyní, protože nám tekl kotel. V létě bych ho asi nechala to pivo dopít, ale v tomto mrazivém počasí mě vyhlídka na to, být bez tepla a teplé vody, moc nelákala. 

V úterý u nás byl opravář, dalo by se říct, že se situace začala obracet k lepšímu, nebýt toho, že jsem byla navštívit svého zubaře. Ta půlhodina s otevřenou pusou by tak nevadila, zuby se ale staly natolik citlivými, že venku protestovaly i při chůzi, natož při běhu. A to prosím dýchám poctivě nosem. 

Středa byla náročná na pěší přesuny a nakombinovat do nich běh se mi nepovedlo, večer už byl pobolívající zub celkem dobrá výmluva, proč neběhat.

Čtvrtek : a dost. Že nikdo nemá čas se jít se mnou proběhnout? Vždyť pořád někdo někde běhá. Internet je plný běžeckých blogů a to by v tom byl čert, kdyby zrovna někdo někde neběžel. Takže kdo jste byli mezi 17:10 a 18:20 zrovna na svém okruhu, běželi jste se mnou :-)

A v pátek?

Raději už za světla, ještě si trošku užít, než nám to roztaje. 

V sobotu ještě sama, ale v neděli už s Tinou :-)

Taky vám ty kilometry ve dvojici přijdou nějaké kratší?

už 12 týdnů

A nejsem sama.

Sorry Honzo, lepší fotku jsem nenašla.

Začínali jsme na podzim

potom trochu přituhlo

teď nám i nasněžilo

Nám to ale nevadí a běháme, PROTOŽE NÁS TO BAVÍ :-))

Tina naběhala 493 km

já 625 km.

Posílám tedy na účet SKV první příspěvek 625 + 66 + 67 + 69 = 827 Kč.

A dokud nás to nepřestane bavit, ještě něco naběháme.

A co vy?

Taky vás to baví?

Můžete se (aktivně nebo pasivně) přidat.

tak ta už doběhala

Ale může si za to sama. Neměla lézt do bažantnice. Ale kdo by takové nabídce odolal, že? Tolik jídla na jednom místě. My si na rozdíl od ní užijeme i nedělní oběd. Taky si ho za celý týden poctivého běhání zasloužíme.

úterý

středa

čtvrtek

sobota

Nejvýživnější byla tentokrát středa, kdy to při hledání nových cest po blátě, sněhu, kalužích i ledovce dalo nakonec 24 km. Horší než po poli byl kupodivu běh po asfaltové cyklostezce, protože už byla černočerná tma a asfalt byl pokrytý teňoučkým ledovým filmem. No, běžela jsem jako pos...á, ještě že byla taková tma, že mě nikdo neviděl :-))

A proč to všechno děláme? Přece pro žízeň a pro hlad!