Zimní spánek

První varování přišlo po návratu z Gezna. Po dvou dnech ve slunečných Beskydech smogová deka (mimochodem, stejné to bylo i loni). A tak už ve středu jsem místo běhu upadla po návratu z práce do postele s bolením v krku, lehce zvýšenou teplotou a čajem s medem. Tělu se to líbilo, teplota ustoupila. Ovšem, jak dlouho se dokážete válet v posteli, místo toho, aby jste dělali něco smysluplného, jako je např. běh? Navíc, když jste přihlášeni na Liborovu zimní ligu. Takže jsem samozřejmě v sobotu do Chotěbuzi jela. Cestou to vypadalo všelijak, hlavně mlha, nakonec se to ale vybralo a proběhli jsme se v podzimním lese v krásném počasí (podle 17 let staré mapy :-)). Tentokrát to bylo i s kulturou, závodu předcházel výklad z historie, protože jsme startovali z hradiště v Archeoparku. No a že jsme si tak pěkně užili, bavili jsme se cestou zpátky s Honzou o možné účasti druhý den na Lysacupu. To byla zásadní chyba.

Moje tělo to vyhodnotilo jako osobní útok na sebe samé a začalo se bránit. K bolení v krku přidalo rýmu, zčervenalo mi levé oko a jeho okolí taky začalo bolet, nějaká záhadná bolest v levé dolní části břicha a jako pojistka ještě pravé chodidlo bolestivé při došlapu. Nic na co by se umíralo, nic, s čím by se nedalo běhat, ale pochopila jsem. Moje tělo není žádný blbec a tímto mi říká: odpočiň si. A protože mám svoje tělo ráda a chci si ho ještě nějakou dobu nechat, poslechnu a nejmíň měsíc budu jenom tak odpočívat, regenerovat a lehce poklusávat :-)