Až se léto zeptá, co jsi dělal v zimě?

může Jiřík s klidným svědomím odpovědět: neflákal jsem se. A výsledky se dostavují :-)

GORAL ultra

Minulou sobotu se konal na Trojmezí (CZ-SK-PL)  

povedený běžecký podnik s názvem Goralský maraton , kde bylo možno zvolit mezi různě dlouhými distancemi (7, 26, 50, 73, 93).

Loni jsme tady s naším běžeckým kroužkem absolvovali maraton, tak jsem letos chtěl zkusit něco delšího a vybral si nejdelší nabízenou trať (93km / 3822m+). Původně jsme měli vyrazit ve dvou, ale spoluběžec Radim si na Olomouckém půlmaratonu uhnal rýmičku, tak jsem jel nakonec sám.

Říkal jsem si, že když mám budík na 03:00, tak nemá cenu ani brát stan a přespal v autě přímo na louce u startu, kde vyrostlo stanové městečko – příště si i na těch pár hodin ale stan vezmu, protože ráno jsem z auta vylezl víc rozlámaný než jsem do něj večer vlezl.  

Kuriozitou bylo, že pořadatel nabízel zdarma možnost přespat na čerstvém seně jako správný Goral J  

se divím, žes tu nabídku nevyužil, když bylo to seno tak pěkně vybavené :-)

Ve 4 ráno jsme ještě za pološera a příjemného chládku vyrazili na trať. Součástí startovního čísla byla i mapa převýšení s označením barvy turistické značky. Takže při každé změně barvy turistické značce jsem předem věděl, jestli přijde kopec nebo seběh – zajímavé a užitečné.  

I když v závěru to už bylo trochu kontraproduktivní, když jsem vědět, že mě za chvíli bude čekat další krpál J  Na startovním čísle bylo i tel.číslo (umístěno zezadu v igelitu) na horskou službu, se kterou měl pořadatel domluven i případný svoz v případě odstoupení ze závodu. Navíc po celou dobu křižovaly mezi závodníky 2 terénní čtyřkolky pro případ pomoci. Za toto palec nahoru.   

Až do cca 10:00 se běželo příjemně, pořád bylo s kým běžet nebo prohodit pár slov, počasíčko parádní. Pak se ale sluníčko rozhodlo, že nám to krapet znepříjemní a začalo svítit víc a víc, až se nakonec udělal totální hic. Pohyb po otevřených loukách a sjezdovkách byl najednou očistec. Ještě že byla trasa prokládána lesními úseky ve stínu a občas trochu foukl větříček. První výšlap na Velkou Raču  

byl ještě jakš takš, ale podruhé už jsem toho měl plné kecky. Slunko pralo tak silně, až mi vyskočila „husí“ kůže a to určitě nemohlo znamenat nic dobrého :o)  S náznakem úpalu/úžehu jsem začal uvažovat, jestli vůbec dokončím a proč si vybírám ultra v červenci J   

Myšlenkový převrat nastal při 2.průběhu přes kontrolu na Velké Rači, kdy mi obsluha sděluje, že jsem zatím celkově na 3.místě, OMG! Čekal jsem, že bych se mohl pohybovat tak okolo 10.-15.místa, ale 3. ?!?  Z boje o přežití se (v mojí hlavě) stává boj o bednu J  Navíc vím, že další chlap(Polák) je asi 2 minuty za mnou. Takže žádné lehárko, do cíle zbývá 28 km - vyliju si na hlavu 3 kelímky vody, lupnu gel a valím, teď to bude chvíli z kopce. Seběhy mi celkem jdou a za půl hoďky dokonce doháním 2. v pořadí. Ten vypadá, že se trápí ještě víc než já. Chvíli spolu běžíme, ale z další občerstvovačky se mu už nechce, tak ho tam nechávám v péči pořadatelů a běžím dál. 

Netrvalo to ale dlouho a došlo i mi, tentokrát pořádná krize na cca 80.km. Hodinky už mám vybité, tak se ptám všech okolo kolik chybí do cíle, protože se mi zdá, že to nějak neubývá J  Závěrečný úsek je totiž společný pro všechny distance a hlavně maratonců je tu najednou plno(startovali až v 10:00). Nasazuju MP3 a jím najednou celý balíček kyselých medvídků v cukru, což mě trochu postavilo na nohy. Tady někde mě předbíhá ten Polák, co byl za mnou, očividně si lépe rozložil síly než já. Běží mu to i v tomhletom závěrečném úseku ještě pořád krásně, radost pohledět.

Před koncem závodu nás ještě stihla i pravá letní osvěžující bouřka, ale to už chybí jen závěrečný kopec do cíle a je to tam – moje první medaile z ultra J  První dva běžci byli navíc z kategorie M1 (mlaďoši), takže jsem nakonec ještě vyhrál kategorii M2.

Když porovnám svoje cílové pocity s těmi na 60.km…..na vlastní kůži jsem se znovu přesvědčil, že stav těla opravdu odpovídá stavu mysli. A to je jeden z největších poznatků, kterého se mi zatím na ultra dostalo.  

V cíli pak měl pořadatel připraven full servis – zelňačka, chleby se sádlem a škvarkama, sladkosti, müsli, coca-cola, voda, ……všeho dostatek i pro ty, dobíhající před časovým limitem. Jediným chybějícím prvkem byla sprcha, ale s tím všichni počítali.

Oproti prvnímu, trochu chaotickému ročníku, pořadatel opravdu zapracoval a připravil skvělou akci v krásném prostředí, kterou mohu každému jen a jen doporučit. No řekněte – na kolika závodech se proběhnete přes 3 státy? J

Jiřík