MALÝ ŠTRBSKÝ MARATÓN

Osm statečných

    Tak jsem konečně v reprezentaci!
Nebojte, není to doopravdy! To jen 8 odvážných občanů naší malé vesnice Štěpánkovice bylo vysláno do družební vesnice Štrba v Tatrách, aby se zúčastnili tamnějšího 37. ročníku MALÉHO ŠTRBSKÉHO MARATÓNU s mezinárodní účastí.

Štrba z pohledu od Šuňavy

Obec nám půjčila na cestu tohohle hasičského krasavce!¨

Náš pokojíček

Po ubytování ve škole jsme se šli zaregistrovat a předat "družební pozornosti. Pak už je předzávodní pivko a hajdy do spacáku.

Koláče prý chutnaly!

Ráno po rozcvičce, snídani a módní přehlídce jsme se rozběhli za zvuku cimbálovky po dvou trasách - 10 a 31,7km poznávat krásy podtatranského kraje. 

Rozcvička

Nejzajímavější to bylo v Liptovskej Tepličke, což je cikánská osada. Krajnice byly lemovány malými snědými fanoušky, kteří si chtěli všichni plácnout a nabízeli z podivných kelímků vodu.Byli mílí a když jsem probíhala kolem, skandovali: "Těta do toho, nebojte sa nikoho!" Do vody jsem nešla a plácala jsem si se všemi. Proti žloutence jsem očkovaná.

Na otočce stála obří ovečka se zvoncem a nás čekala 2., ta těžší půlka. Slunko pralo jak o život a ty skopce se přeměnily v kopce. Uf!

 V cílovém kopci jsem ještě předběhla jednu soupeřku v mé kategorii a byla jsem ráda, že to mám za sebou.

Všichni naši  doběhli ve zdraví a tak jsme mohli jít spokojeně fandit Němcům do hospody na hřišti.

Ráno jsme místo rozcvičky vyskotačili na Kriváň 

Vrcholové družstvo

a v bouřce a krupobití se vrátili dolů, abychom mohli večírkovat s místními organizátory maratonu.

V pondělí pak už jenom regenerace na Solisku a v Bešeňové a zpátky domů.

Byl to takový neplánovaný, ale moc hezký výlet. Kdo pojede příště s námi?

PS: Romanovi velký dík za nádherné fotky.